Turistické bedekry nazývají ostrov Koh Chang zapomenutou perlou a tvrdí, že masový turismus ho ještě nezasáhl. Trošku lžou. V posledních letech i tenhle ostrov zažívá obrovský boom a pláže zaplavuje jeden nový turistický resort za druhým. Na jednu stranu to znamená větší pohodlí, na druhou stranu bohužel i ztrátu notné dávky romantiky a klidu.
Pozor, sloni!
„Koh Chang“ znamená v překladu „Sloní ostrov“. Nikoli proto, že by po ostrově pobíhala stáda divokých chobotnatců, ale proto, že jeho tvar připomíná koupajícího se slona. No vážně, koukněte na mapu! Sloni tady ale přece jen jsou, projížďky na nich jsou jednou z největších atrakcí ostrova. Můžete si i vyzkoušet, jaké to je takového drobečka omýt a nakonec mít dobrý pocit z dobrého skutku. Je tady totiž i centrum pro sloní důchodce a vaše penízky poputují právě k nim.
První baťůžkáři se vylodili na březích ostrova až někdy v sedmdesátých letech, ale trvalo ještě téměř třicet let, než se stal turisticky oblíbenou lokalitou. Leží v Thajském zálivu, jihovýchodně od Bangkoku, odkud se sem dostanete zhruba za pět hodin. Na turistické třídě Khao San Road jsou desítky cestovek, které zařizují přímé cesty z hlavního města na ostrov autobusem či mikrobusem (osobně doporučuji první variantu, neboť je výrazně pohodlnější). Můžete taky jet z autobusového nádraží Ekamai. Trajektem je to pak ještě necelou hodinku. Hlavní turistická „třída“, pláž Hat Sai Khao neboli White Sand Beach, leží na západním pobřeží ostrova. Plynule na ni navazuje několik dalších pláží lemovaných bungalovy a restauracemi a všelijakými zábavními podniky. Rozhodně zajděte do Sabay baru a také do Oodie ́s Place, tady je každý večer živá muzika a atmosféra je jedinečná. Jaký druh zábavy poskytují kýčovitě nasvícené bary obklopené mladými děvčaty si lehko domyslíte...
Na východě je klid
Toužíte-li po klidu a větší autenticitě, zamiřte na východní pobřeží ostrova. Tady mnoho pláží nenajdete, většina pobřeží je zarostlá mangrovníky, jejichž hlavním poznávacím znamením jsou divoké propletence kořenů. Na koupání nic moc, ale ideální pro rybáře. Právě rybaření bývalo vedle sběru kokosových ořechů tradiční obživou asi pěti tisíc domorodců. Dnes už valnou většinu z nich živí turistický ruch. Jen ve dvou vesnicích na jihu ostrova – Salak Phet a Bang Bao – má toto tradiční řemeslo stále své místo.
Pořád ještě je to romantika. Ještě můžete bydlet v bambusové chýši a pohupovat se ve stínu kokosové palmy v houpací síti. Podobná místa jsou dokonce i na hlavní a největší pláži ostrova White Sand Beach. Třeba Independent Bo, které si budete chtít minimálně vyfotit. Barevné dřevěné bungalovy naskládané nad sebou ve stráni porostlé tropickou vegetací vypadají jako by vypadly ze šedesátých let. A někteří jejich obyvatelé taktéž... Nezapomeňte ovšem, že taková romantika obnáší zároveň i občasnou návštěvu tvorů, které žádný rozumný člověk v posteli mít netouží. Mně osobně stačil obrovský chlupatý pavouk a touha po tom, být co nejblíž přírodě, byla rázem ta tam. Po ostrově, jehož větší část pokrývá národní park, se plazí ledacos, i když místní tvrdí, že jediný skutečně nebezpečný had je „ten malý zelený“.
Láska na první ochutnání
Ale takové maličkosti vám nesmí kazit náladu. Stačí zasednout ke snídani a nad talířem obloženým šťavnatým melounem, mangem a ananasem vás všech ny pochybnosti o krásách života v tropickém ráji rázem přejdou! A s prvními doušky skvostného kokosového šejku ozdobeného orchidejí vám znovu vyvstane na tváři blažený úsměv. Thajsko je zemí skvělých kulinářských lahůdek. Všude na ulicích nabízejí neodolatelné delikatesy jako vynikající kokosové kari, smaženou rýži, pekelně pálivé kari či nudle na sto způsobů. Až si večer budete na pláži v poloze à la římský císař (tedy vleže podepřeni poduškou) ládovat ústa grilovanými kalamáry a pozorovat při tom hvězdné nebe nad sebou, budete už zase tenhle ostrov milovat i se všemi breberkami.
