Zamilujte se do kraje Basků

Zábava 11. července 2017

Ulice severošpanělské Mundaky byla plná lidí. Baskičtí muzikanti s harmonikou a tamburínou hráli
 do tance. Tančili dospělí i děti. Všude krásně vonělo jídlo. Hloučky lidí v tmavěmodrých košilích s typickými čepicemi postávaly kolem. Natrefil jsem na jeden z místních svátků. Baskickou párty!

Postával jsem s místními a čichal báječnou směsici vůní. Jeden z mužů na mě mrkl
 a pozval mě, abych ochutnal. Vařené maso v omáčce se mi rozplynulo na jazyku. Velká dobrota. Tak tohle jsou ti obávaní Baskové? Doma se o Baskicku mluví jen v souvislosti s organizací ETA. Většinou, když někde něco bouchne, ale tohle? Všichni se společně baví, radují se. Tenhle kuchařský svátek jen potvrzuje, co jsem o Bascích četl. Jídlo je něco, čím se zabývají velmi často. Dokonce zde od poloviny 19. století fungují soukromé gastrospolky, kde zejména muži vaří pro radost. Takových klubů jsou po Baskicku stovky. To, že fungují tak dlouho, odráží další místní typickou vlastnost. Baskové se vyznačují pevným poutem ke svým tradicím. Jde jim o uchování jejich identity. Na podobnou slavnost můžete velmi často narazit
i v těch nejmenších vesnicích. Typické jsou místní tance, tradiční kroje s charakteristickou čepicí „čapelou“ a šátkem kolem krku. Při oslavách často používají různé hudební nástroje, třeba flétnu – „čistu“ nebo bubínky. Pokud jde o jídlo, rozhodně nezapomeňte navštívit některou z lokálních restaurací nebo barů. Pro Baskicko jsou typické pintxos – malé obložené chlebíčky, které nabízejí všude. Rozhodně stojí za to, vyzkoušet místní sýr idiazabal nebo tradiční alkohol sidra, který se vyrábí kvašením jablečného moštu.

baskicko most

Most, který vás převeze

Mířil jsem na západ k Santiagu de Compostela 
a chtěl jsem se držet při severním pobřeží, takže moje další cesta vedla do baskické metropole Bilbaa. Na první pohled mě tohle město příliš nezaujalo až do chvíle, kdy jsem došel po břehu řeky Ibaizabal k mostu. Tedy, že jde o most, jsem pochopil až po chvilce. V Bilbau totiž mají most, po kterém se nedá přejít. Ano, čtete správně. Nedá se přejít. Most Puente Colgante de Vizcaya vás totiž sám převeze! Baskický architekt Alberta de Palacia, blízký přítel Jeana Eiffela, ho vyprojektoval tak, že na mostní konstrukci zavěsil speciální gondolu. Právě ona pěší i motoristy převeze na druhou stranu řeky. Musel jsem to vyzkoušet, navíc jsem věděl,
 že most byl coby unikátní technická památka zapsán v roce 2006 na Seznam světového dědictví UNESCO. Samotná jízda připomínala cestování vodorovnou lanovkou a na druhém břehu jsme byli asi za minutu. Co byste ale v Bilbau neměli vynechat určitě, je budova, která tohle dříve hlavně průmyslové město dostala na kulturní mapu světa. Tou budovou je Guggenheimovo muzeum. Takové místní UFO. Supermoderní stavba ze skla, vápence a titanu umístěná u řeky Nervion. Navrhl ji slavný Frank O. Gehry, autor pražského Tančícího domu. Unavený z městského shonu jsem se rozhodl vykoupat v Atlantiku. Nejsem velký plavec, stačí mi pár temp a pak z pláže vnímat sílu oceánu, a přesně to mi dopřálo hned několik pláží, na které jsem na cestě narazil. A věřte, že jich tu jsou desítky, možná stovky. Zátoky skryté mezi skalnatými útesy, rozlehlé pláže, které ani náznakem nepřipomínají pobřeží Středozemního moře. Většinou jsou poloprázdné, a když už nejste na pláži sami, dělíte se s pár lidmi o stovky metrů písečného království.

baskicko byci

Býčí zápasy trochu jinak

Projel jsem středověké městečko Santillana del Mar, obec na jejímž území se nachází světoznámá jeskyně Altamira, které se přezdívá Sixtinská kaple paleolitu. Cestou do Cudillera jsem chtěl minout vesničku Comillas, ale shon na návsi mě zastavil. Vyskočil jsem z auta a šel za hlukem. Myslel jsem, že místní jedenáctka hraje fotbalový zápas proti sousední vesnici. V jednom z místních parků jsem ale narazil na závody, které jsem do té doby nikde neviděl. Dvojice statných býků, slavnostně vyzdobených, pod vedením statkářů, tam tahala obří břemeno. Jde o to, co nejvícekrát obkroužit provizorní arénu s kamenem vážícím přes tunu. A důvod k povzbuzování býků měla většina zdejších. Mnozí si totiž na svého favorita vsadili nemalé peníze. Na severním pobřeží Španělska můžete strávit týden, čtynáct dní, ale klidně i měsíc. Městečka jako Cudillero nebo větší Gijón, Llanes či La Coruňa nabízejí řadu zajímavostí a míst, která stojí za to navštívit. Ale často stačí jen si sednout na pláž, 
na kopec nad městem, kde stojí starý maják, nebo jen tak do kavárny na ulici. Stres a spěch, který nás ovládá po většinu roku, za chvilku prostě zmizí.
 Ve Španělsku na ně totiž pro všechny ty požitky nezbývá čas.

baskicko 2