Záleží na úhlu pohledu. Někdo vám řekne, že jsem blázen, jiný zase, že jsem nudně korektní.
Nejste náhodou Blíženec? To jsou ti dva, co se perou, ne?
Asi ano. Jako mladá jsem hodně zlobila, a nejen s alkoholem a cigaretami. Ale vždycky jsem byla druhý den v práci včas. Nikdy jsem si nic neodpírala, často leccos přehnala, ale jakýsi pocit zodpovědnosti ve mně je. Splátky platím v termínu, a když se opožďuju do práce, telefonuju půl hodiny předtím… Určitě bych svou profesi dělala líp, být větší rebelka.
Když jsme si domlouvaly schůzku, vybírala jste místo, kde by se dalo kouřit. Jakou spotřebu cigaret máte?
Denně asi krabičku… Ale já určitě přestanu!
Zkoušela jste to někdy?
Když jsme se snažili o miminko, přestala jsem. A znovu začala, když jsem dokojila.
Ve filmu Tady hlídám já hrála mimo jiné
po boku Vladimíra Javorského. V seriálu Nemocnice na kraji města – nové
osudy si zahrála sálovou sestru Alču.
Máte čtyřletou dceru. Kouříte také před ní?
Nejsem pokrytec. Eliška ví, že kouřím, že je to hloupost, a že chci přestat. Ale je to zlozvyk, ne charakterová vada.
Kterým neřestem byste propadla, kdybyste se nedržela?
Nezříkám se alkoholu, i když vím, že se to může zvrhnout. Přejídala bych se, kdyby to šlo. Nesmějte se, pořád mám kila navrch. Vím, co z mojí skříně mi je a co není. Kdybych mohla, jím mnohem víc nezdravého, tučného a sladkého.
Jste vdaná paní, matka rodiny. Nechybí vám divadelní mejdany?
Když hraju, vždycky zůstávám v divadle a regulérně tam „zapařím“. Patří to k věci, a to ví i můj muž.
To je k závidění, takhle tolerantní chlap…
Oba jsme tolerantní. Jenom by se mi líbilo, kdybychom se vždycky vraceli tak, jak jsme se domluvili, abychom o sebe neměli strach. Můj muž moc dobře ví, že dost tvrdě pracuju a že v dabingu dejme tomu nemám takovou zodpovědnost, jakou on má v práci 24 hodin denně, ale když točím nebo zkouším, mám toho taky plnou hlavu. A taky ví, že v mé profesi je nutná nějaká domácí příprava. Stejně jako já vím, že když má jednání do jedenácti večer, prostě to tak být musí.
Bývá s vámi před premiérou k nevydržení?
Jsem v reakcích často hysterická, ale před premiérou nebo před natáčením normálně funguju, ne že by se na mě nesmělo mluvit. Ale nehrála jsem ještě Lady Macbeth, to bych možná byla před premiérou úplně nesnesitelná… (směje se)
Vykrádá herec sám ze sebe, nebo naopak?
Ze sebe vycházíte vždycky, sama sebe si jakoby stavíte do situace, ve které je ta postava. Ale myslím, že by vám každý herec řekl, že to je na tom to pěkné. Že si najednou můžete legálně sáhnout za ty hranice, i když to může být nebezpečné.
Znáte takzvané herecké běsy?
Já je nemám. Někdy toho lituju, protože tím pádem nejsem tak dobrá herečka. Ale vždycky když přijdu domů, jsem ráda, že je nemám. Myslím, že si to vybere daň na osobním životě.
Seriál Doktoři z Počátků jí přinesl roli matky
dvou dětí, vyznávající zdravý životní styl. Manžel Milan je starší o třináct let.
„Holohlavý je kvůli mně, líbí se mi
to,“ říká Jitka.
Jak velkou roli hraje ve vaší práci kostým?
Velkou. Aspoň u mě. Najednou se chováte úplně jinak. Takže když zkouším historickou postavu, vezmu si na sebe už při prvních zkouškách aspoň dlouhou sukni. Je to něco jiného než zkoušet v džínách.
Bavilo by vás prožít si pár dnů v jiné době?
Možná ve Francii v době osvícenství. V těch krásných salonech, mít možnost mluvit s lidmi, kteří se nebáli říkat, co si myslí.
Umíte to taky?
Umím. A když jsem „v náladě“, prý i nevybíravým způsobem. Jinak se samozřejmě snažím neubližovat.
Jak prosazujete vlastní názor? Umíte se pohádat nebo trucovat?
Pohádat ano. Ale trucovat? Ježíš, je mi pětatřicet!
Patří to mezi ženské zbraně.
Já jsem pro genderovou rovnost. Na trucování ani nemám čas. Někdy mě „dostane“, jak moje vrstevnice dokážou řešit spory, které jsme mívaly jako holčičky. Děsím se toho, až tohle bude prožívat Eliška, protože mi to přijde ubohý, malicherný a trapný…
Natáčíte v současné době film Intimity. Jakou roli ve vašem životě hraje láska?
Naprosto základní, počínaje tou bezpodmínečnou, láskou k dítěti. Přes všechny ty rozpory a nesmyslné trucy… Někdy mám tendenci se na tu svou čtyřletou chuděrku jakože urazit, když mám dojem, že se vůči mně zachovala šíleně nespravedlivě. A vzápětí mě napadne: Co blbneš?
A co láska mezi herci?
Ptáte se, jestli jsme k těmhle věcem náchylnější, když v práci předstíráme lásku? Myslím, že hlavně záleží na tom, jestli je člověk šťastný v osobním životě. Možná máme víc příležitostí... Můj muž má taky spoustu jednání se ženami, ale nemá v popisu práce předstírat intimitu.
Žárlíte?
Ne. Jasně, že někdy řeknu: S kým si píšeš? Ale nepřipouštím si podobné věci. Jdu s kamarádem na panáka a muž to nekomentuje. Proč bych ho urážela tím, že já budu stíhačka? Když jsme spolu před lety začínali chodit, někdy jsem si i vymýšlela důvody, proč žárlit, ale to jsem byla trošku jiný člověk a myslela na ptákoviny.
Jak se Jitce hraje v seriálu Doktoři z Počátků? Má to podobně jako její postava i v "civilu"? Přečtěte si v nové Vlastě 46/2013.