Z toho mi vychází, že každá žena je původem čarodějka?
Samozřejmě. Čarodějka je každá žena, která jde životem jistým krokem. Problém je, že dnes je moderní něco jako vratký transvestitismus, a to je ostrý čarodějnický protipól.
Počkejte, to je menšinová záležitost, ne?
Ale omyl, je to jen o pojmech. A tenhle mi na dnešní podobu ženství sedí nejvíc. Většina žen jsou dnes nedotažené transky. Ženy převlečené za kreatury podle módního diktátu homosexuálů, s chováním drsných mužů. Takový paskvil. Čarodějky jsou vedle tohoto obrazu směšné, zpozdilé a zoufale nemoderní blbky.
To je tedy perný začátek...
Ne ne, to je konec. Denně mi volají desítky nešťastných žen. Úspěšných, neskutečně krásných – dnes totiž může být opravdu krásná jakákoliv žena v kterémkoliv věku – a... osamělých. Chtějí muže. Většinou vysokého, krásného, s dobrým příjmem... a víte, co chtějí až na samém konci, chtějí-li to vůbec? To, aby je miloval. No nezní to jako konec?
ŽENA Z RODU ČARODĚJNIC
- Marcela Košanová se narodila roku 1952 v Chomutově. Pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici, pěstounka v jeslích, barmanka a jako vedoucí kuchyně v domově důchodců. Profese ji tedy provedly každým obdobím lidského života – od nejútlejšího dětství až ke stáří –, což ji naučilo lépe chápat koloběh světa.
- Čarování se naplno věnuje od svých čtyřiceti let, dokonce vlastní první český živnostenský list na „výklad z karet a čtení z ruky“. Původně si přála, aby v kolonce předmět podnikání stálo „čarodějnictví“, ale to bohužel neprošlo.
- V roce 2002 jí vyšla první kniha Čarodějnický slabikář, o dva roky později dětská kniha o islandských pověstech a bozích Kateřina v zemi Ásů a Malá čarodějka s vykládacími kartami pro děti. Příběhy žen okolo padesáti let zaznamenala v knize Magická padesátka. A jak správně čarovat v průběhu roku, se dozvíte z jejího Čarodějnického kalendáře. Loni vydala svoji šestou knihu Kuchařka pro čarodějky aneb Jak vyčarovat domácí štěstí. Základem takového vaření je znalost síly rostlin a jejich kombinací a samozřejmě spousta receptů.
Takhle řečeno to zní fakt hrůzně...
Řekněme, že je ženská emancipace takový nepovedený omyl. Zkusily jsme si to a teď zbývá jen pořádná revoluce. Udělat s velkou pompou (nebo prostě jen tiše) krok zpět. Jeden. Ne pět. Znamená to, vzkřísit opět naše ženství, tím mimochodem obnovit i ztracenou mužnost v našich protějšcích. A když říkám krok, a ne pět, znamená to, dovolit si projevit jakoukoliv naši schopnost, včetně toho být prezidentkou, ale z podstaty ženskosti. Ženy totiž nejsou hloupější než muži. Jsou jen jiné. To je vše. A popírat to, znamená blbnout minimálně sebe a další generaci.
Kdy a kde jste k těmhle názorům došla?
Nikam jsem nešla. Vyrostla jsem v tom. Moje máma byla čarodějka a hlavně moje babička, která mi umřela až v mých 48 letech, tak jsem měla čas ledasco odpozorovat. Zajímalo mě, jak funguje život, a zjistila jsem, že ten dobrý a skutečný podle jejich vzoru. Přirozeně. Když se po revoluci otevřel trh, mimo jiné i s literaturou od kolegyň v zahraničí, s úžasem jsem došla k tomu, že všude na světě čarodějnictví, respektive ženství, funguje stejně. Na západě, východě i jihu se spontánně vyvíjíme shodně.
V čem tkví podstata čarodějnictví? Je to víra?
Čarodějnictví je víra v život a respekt k životním cyklům. To je celé tajemství. Čarodějky se drží toho, čeho všechna oficiální náboženství: kola roku. Cyklů Země. Nic víc a nic míň. Léčí místními bylinami a v psychologii využívají místní tradice. Zase žádné tajemství.
Je tedy v čarování vůbec nějaké tajemství?
To největší. Objevit ho ale musíme každý sám. Přijít na to, co nás učiní šťastnými. Každý chce být šťastný. Ale co je štěstí? Kontinuální univerzální štěstí jako stav neexistuje. Je tedy důležité přijít na to, co je to naše štěstí. Pro někoho je štěstí dům a velká rodina, pro jiného zážitky, procestovat celý svět, pro dalšího úspěšná kariéra. Problém je v tom, odhalit, co nás, jen nás, opravdu učiní šťastnými. To je první a složitý krok. Druhý krok je, když vím co, vydat se tím směrem a nenechat se rozptylovat bočními cestami, jako jsou představy ostatních lidí o nás, módní diktát, vhodnost, či nevhodnost naší touhy. A celá podstata pak tkví v tom, že si uvědomíme a přijmeme odpovědnost za svoje kroky. Což je něco, co málokdo z nás vezme bez reptání. A ještě jedno tajemství odpovědná čarodějka odhalí: že člověk, žádný člověk, nemá a nemůže mít všechno, co chce. Ani anglická královna.
Když k vám přijdu a požádám vás o to, abyste mi přičarovala peníze a ženicha...
Tak můžete dostat peníze, které prošustrujete, a ženicha, kterého nebudete chtít. Dostanete přesně to, oč jste si řekla. Neřekla jste si o lásku. O práci, kterou si vyděláte peníze. Neřekla jste, na co potřebujete peníze a kolik, jaký sen vám mají naplnit. Problém je v tom, co jste tou otázkou naznačila. V plytkosti.
Kámen úrazu je v tom, jak chtít, a pak, co chtít doopravdy.
Ano. A co pro to můžu já osobně udělat. Je to těžké. Nežijeme ve vzduchoprázdnu a jsme denně něčím a někým ovlivňováni. To nám pohled na naši osobní cestu dost kalí. Ale to není problém. Ono totiž stejně nejvyšší umění je přijímat to, co přichází, a brát věci tak, jak jsou.
Tak proč potom čarovat?
Ono vlastně nejde nečarovat. Tedy jde, ale to je pak život, který se spíš podobá životu koně ze Staroměstského náměstí s klapkami na očích, uších a hlavou skloněnou. Čarovat znamená vyslovovat slova, za která jsme zodpovědní, dělat to, o čem jsme přesvědčeni, i kdybychom se stokrát mýlili, poctivě vnímat každý den a každý okamžik.
Vychází mi z toho, že učíte lidi tak nějak obyčejně žít.
Ano. Snažím se připomínat to, co jsme prostě zapomněli. Když to vezmeme napříč všemi kulturami: Když ráno vstanu, podívám se, že vyšlo slunce. O dobrém průběhu dne nejvíc vypovídají slova dalajlámy: „Žít musíme tady a teď. Co bylo, se změnit nedá, a to, co bude, vytváříme teď. To, co změnit nejde, nad tím nemá smysl plakat, a proč oplakávat to, co změnit jde?“
Existuje podle vás člověk bez víry?
Ne. Dokonce i ti, kteří o sobě tvrdí, že nevěří v nic, věří v lásku. A to je základní hybný mechanismus celého života.
Napadlo mě, co muži čarodějové?
Muži tu mají jinou funkci. Pokud se chtějí stát „čaroději“, říkalo se jim spíš druidové. Ti odešli na nějakou nezbytnou dobu do samoty, aby se naučili to, co je ženám přirozené, a pak je chránili. Muž může být mágem. To je hodně vysoké stadium lidství. Bývají to většinou velmi vzdělaní muži, které ženy naprosto přirozeně respektují.
Co tedy podle vás opravdu v životě funguje?
Selský rozum, dovednosti a moudrost žen, které tu byly před námi. Například česká kuchyně je neskutečně afrodiziakální. Taková typická svíčková: petržel, celer, mrkev, to celé zjemnělé smetanou... vůně vanilky, prostřený stůl, teplá postel, usměvavá žena... to celé nezbytně vábí muže, který chrání a je gentleman. Zaručeně nefunguje, když přijede princ na koni a žena ho namísto toho, aby se nechala vytáhnout nahoru a ochránit, srazí dolů. V lepším případě je to najednou kámoš, v horším soupeř.