Docela dlouho nejste k vidění na obrazovkách. Naposledy, jestli se nemýlím, jste hrála v Pojišťovně štěstí. Od té doby žádná seriálová nabídka nepřišla?
Po natáčení Pojišťovny štěstí jsem měla půl roku pauzu a pak jsem vstoupila do slovenského seriálu Ordinácia v růžovej záhrade, který jsem točila asi rok a půl. Takže seriálů jsem si užila dost a dost, ale vždy to bylo o scénáři, režisérovi a kolezích. V Pojišťovně to byl režisér Jirka Adamec, Jiřinka Bohdalová, Igor Bareš, Alenka Antalová, na Slovensku zase Maroš Kramár, Jozef Vajda, Zdena Studenková, Milka Vášáryová… Časově bylo někdy obtížné stíhat divadlo, koncerty a cestování do Bratislavy, ale stálo to za to.
Poštěstilo se vám vůbec někdy dělat rozhovor, ve kterém jste nemusela odpovídat na dotaz spojený s Princeznou ze mlejna?
V poslední době se novináři spíše ptají na můj soukromý život...
K tomu se určitě dostaneme...
(smích) Pokud se novináři zaměří na minulost, samozřejmě se malého čertíka dotknou, ale těší mne, že vedle toho vzpomenou také Elisu z My Fair Lady, Aldonzu z Muž z La Manchy nebo Grizabellu z Cats. Měla jsem a mám štěstí na dobré role. A opět nevyjímaje režiséry i kolegy, jelikož úspěch je záležitostí týmové práce.
Je za námi Mikuláš, bála jste se jako malá holka čertů?
A kdo by se nebál? (smích) Soused si dal vždy záležet, aby byl k nepoznání, takže jsme pokaždé ještě týden po návštěvě Mikuláše s čertem nespali.
Když je Yvetta nervózní, motá si vlasy kolem prstu.
Z čeho ještě máte strach?
Strach nemá tvář. Je to vždy jen o tom, co mu dovolíte.
Dobrá, zeptám se jinak, co hodně vadí Yvettě Blanarovičové?
Lidská hloupost, často navíc doprovázená manipulací a agresivitou, dokáže rozdmýchat nesmírné zlo. Hloupost je jako upír. Nesmíme ji mlčky přehlížet, kamarádíčkovat se s ní. Musíme proti ní znovu a znovu vystoupit. Ona nám pak přestane pít krev.
Měla jste někdy ve svém životě strach sama o sebe?
Měla. Když jsem se plavila na lodi v Karibském moři, kolem Kyklad nebo v Atlantiku. Mnohdy jsem v tom fofru změn počasí měla několik strachů, které se stupňovaly s výškou vln a silou větru. Ale byly to jen okamžiky. Mnohem silněji jsem pak vnímala, když se moře utišilo, a já si nadávala, že jsem se nervovala zbytečně.
Co strach sama ze sebe samé?
Každý z nás má své dokonalé super ego a celý život pracujeme na tom, abychom ho dostali do rovnováhy s naším reálným já. Pokud se nám to nepovede, v mnoha momentech přichází strach z té hluboko uvnitř ukryté pravdy, která vždy nakonec v nestřeženém okamžiku vyhřezne napovrch.
Co to znamená ve vašem konkrétním případě?
Smířila jsem se s tím, jaká jsem. Teprve pak jsem přestala mít strach. Když přestanete řešit blbosti a přestanete sobě i lidem kolem zbytečně ubližovat.
Na rozdíl od většiny žen máte velkou výhodu, že jste se naučila na své bývalé životní partnery vzpomínat s láskou a pochopením. Prozradíte, co vás k tomuto dovedlo?
Vzpomínám spíše na to krásné, co mezi námi bylo. Člověk se musí naučit odpouštět, ale nezapomínat a nedělat stejné chyby. Na lásku i rozchod jsou potřeba dva, a pokud někdo po rozchodu tvrdí, že ta či ten byl ve vztahu blbec, tak jsou blbci i ti, kteří s nimi žili!
Pokud by to jinak nešlo, dokázala byste si představit, že byste se živila prodejem svého těla, stejně jako Mata Hari, kterou teď hrajete?
To nemůžu soudit. Je mi na této ženě sympatické, že se tím netajila. Neskrývala svou sexualitu pod roušku ctnosti, bavilo ji žít naplno. Dokázala svými postoji a názory rozvířit stojaté vody tehdejší společnosti. Byla nenáviděná a zároveň zbožňovaná. Koneckonců nikdy se nedokázalo, že spolupracovala s Německem.
Komu se Yvetta svěřuje s trápením i radostmi? Jak shání finance pro svoji nadaci La Sophia? Kdy se stačí vídat se svým synem a jaký spolu mají vztah? Přečtěte si v nové Vlastě 50/2013!