Pracoval jste v Mototechně, pak v uhelných skladech, rozvážel jste nealkoholické nápoje v rakouském Linci - co vás bavilo nejvíc?
Kupodivu mě docela bavilo rozvážet uhlí. V té době bylo pravidlem, že lidé si je objednávali rok dopředu a byli neuvěřitelně šťastní, když je měli doma včas. Že na ně dovážka nevyšla až v prosinci, kdy už byla zima. Což také nebylo nic výjimečného, protože za komančů nebylo nic, někdy ani to uhlí. Ale abych se vrátil k tomu podstatnému, bavilo mě to právě pro radost těch lidí. Udělal jsem někomu takzvaně pěkný den a ten pocit byl velmi hřejivý.
Před šesti lety jste poprvé stanul na jevišti, při konkurzu do „one man show“ Na stojáka. To byla vaše iniciativa?
Moje tak z 80 procent, těch zbylých 20 byl hec ze strany mých kamarádů. Tu a tam mi říkali, že bych to měl zkusit. Možná bych to zkusil už dřív, ale nechtěl jsem, protože mi Praha přišla hodně daleko od Budějovic, kde jsem se narodil, vyrůstal, žil… Jednoho dne jsem si ale řekl, že kdybych to nejel zkusit, po zbytek života bych si to taky mohl vyčítat. Tak jsem se do Prahy nakonec rozjel.
A ono to nevyšlo...
No… Já bych to řekl jinak. Je pravda, že mě poprvé nevybrali, ale vzápětí se mi ozval režisér Zdeněk Tyc s tím, že chce, abych si připravil něco jiného. No, a byť to se skečem Poprvé nevyšlo, tak s Jointem za volantem jsem už uspěl. Čili ten můj sen se stejně splnil a onen prvotní neúspěch si omlouvám tím, že ono v hospodě, kde se ten konkurz konal, je těžké donutit lidi, aby sedm minut bez přestávky svoji pozornost směřovali pouze na vás. Je to dost času a hlavně pak hodně netradiční místo pro konkurz. Obstál jsem, ale bylo to docela těžké.
V roce 2008 jste si založil uměleckou agenturu Komici s.r.o. Kdo je podle vás opravdovým králem komiků?
Já to takhle nemám. Každý má svého oblíbence, já jich mám asi tak 20. Bavil mě Vladimír Menšík, Vlasta Burian, duo Šimek-Grossmann… Líbí se mi to, co je dobrý.
A v zahraničí?
Ani tady vám nedokážu říct jedno jméno. Terence Hill a Bud Spencer, Louis de Funès, líbí se mi Maléry pana účetního, z těch současnějších mě naprosto odbourává film Pařba ve Vegas. U této komedie se doslova řežu smíchy, ale neřeknu vám jméno jediného herce, který tam hraje. Nepamatuju si je.
S diváky one man show Na stojáka dovede Miloš Knor úžasně pracovat. Během chvilky jsou jeho... Miloš působil i v Česko-Slovensko má talent
Jaký máte názor na komiky v sukních?
Úplně stejný jako na komiky muže. Pokud bych měl někoho jmenovat, tak například Iva Janžurová mě baví v těch klasických filmech velmi… Víte, on kdysi pan Horníček řekl, že nezáleží na pohlaví, ale na hlavě. Ano, sice to směřoval na řidiče, ale myslím, že to pasuje i na komiky.
Komu je podle vás na světě lépe - mužům, či ženám?
Ty brďo… Mám jen maturitu na zemědělský škole, nemůžete mi dávat takové složité filozofické dotazy! (smích) Upřímně si myslím, že to má těžké spousta lidí, a to bez ohledu na pohlaví. Vlastně to nemá lehké nikdo, protože není lehká doba.
Téměř nikdo neví, že jste pracoval na všech dílech první a druhé řady Česko Slovensko má talent. I když vás nebylo vidět…
Ano. A je logické, že jsem nebyl vidět, protože to už se tak u roztleskávačů, těch, co hecují diváky, stává. Staral jsem se o tu správnou atmosféru předtím, než se začalo natáčet. Vyhecoval jsem publikum, a když se zapnuly kamery, musel jsem odejít.
Ve své agentuře mimo jiné nabízíte komické výstupy od krátkých až k dvouhodinovým. Je jednodušší si ze sebe střílet pár minut, nebo několik hodin?
Několik hodin, protože na to mám víc prostoru. Tam není nikdo kromě mě, takže si můžu dělat, co chci. Zatímco, když je to třeba na čtyři minuty, mám jen jedinou šanci, aby vtip vynikl a vyzněl humorně.
Jaký je váš dosud nesplněný profesní sen?
Vlastně ještě jeden mám. Když jsem tohle začal dělat takzvaně napůl z legrace, tvrdil jsem, že mám pár met, kterých chci dosáhnout: dostat se do show Jana Krause, zahrát si v Národním, uvádět koncert Karla Gotta a zahrát tu naši šaškárnu Komici s.r.o. před otáčivým hledištěm v Krumlově. U Krause jsem byl, díky Talentu jsem dělal šaška nejen v Národním divadle, ale i na dalších velkých scénách v republice, koncert Karla Gotta jsem moderoval nejen v češtině, ale i v němčině, takže teď už zbývá jen ten Krumlov.
A čistě osobní?
Nevím… On je to vlastně takový sen osobně neosobní, protože si ho přeju pro všechny. Ale s dovolením si ho nechám pro sebe. Víte, babička mi kdysi dávno říkala, že věci, po kterých hodně toužím, aby se splnily, nesmím nikomu prozradit. Jinak se nikdy neuskuteční.