Kateřina Winterová: Opravdu nejsem žádná kořenářka

Sníte vždycky to, co s Lindou Rybovou v Herbáři uvaříte?

Jak kdy. Problém je v tom, že jak to uvaříte, stejně to nemůžete sníst hned, protože se to musí ještě nafotit, k tomu se něco dalšího rozvaří. Prostě se stane, že když dotočíte, zjistíte, že už to někdo snědl. Proto jsme se v pozdějších dílech snažily uzpůsobit natáčecí plán tak, abychom to, co uvaříme, měly k obědu. A odpoledne už jsme dělaly třeba mastičky a tinktury. Ale musím se pochlubit, dokonce jsme několikrát dokázaly přesvědčit masový a omáčkový štáb, že občas i ochutnali a byli překvapení, jak to bylo dobré.

Vy jste vegetariánka?

Byla jsem, ale to už je dávno.

Že jste se tak, ne příliš hezky, vyjádřila ke štábu a k jeho kladnému vztahu k masu...

Spíš jsem to myslela tak, že jsme točili pořad o zpracování bylin a o stravě, která by měla být přínosná tělu, čili zdravější. Zpracovávaly jsme tam například pohanku a podobné věci a spolupracovali s námi třeba páni osvětlovači, kteří si radši dají flákotu. Ale já jim to vůbec nezazlívám, chápu to. Ani jsme nikoho netlačily, aby to zkusil. Ale pak, když jsme tu flákotu dělaly taky, jim to moc chutnalo.

Dala jste si taky?

Rozhodně jsem ochutnala všechno, co jsme vařily.

Proč jsem vás měl zafixovanou jako vegetariánku?

Možná z dřívějška, z toho, jak o mně kdysi psala média. Byla jsem vegetariánkou pět let, ale ještě dřív, než jsem měla děti. Takže už je to dávno.

Proč jste přestala? Řeklo si tělo?

Myslím si, že ano. Byla jsem přílohový vegetarián, což znamená, že jsem jenom vyřadila maso, ale ničím jsem ho nenahrazovala. Takže jsem jedla jen brambory nebo rýži s omáčkou. Ale v mase jsou důležité látky, které tělo k životu potřebuje, bez nich opravdu strádá. Naštěstí ve výživě máte možnost zvolit si různé směry, takže i já jsem si našla, co by mohlo být pro mě nejvhodnější. Zvolila jsem „stravu středního pásu“, kdy kombinuju věci, které se přirozeně vyskytují tady ve střední Evropě, i s masem. Ale ono je to složitější, někdo je typ vegetariána a maso mu opravdu nedělá dobře.

Změnily se vám chutě aspoň během těhotenství?

S jídlem jsem problémy neměla, aspoň si na to nevzpomínám. Je pravda, že jsem si občas koupila něco kyselého, ve stylu klišé, že všechny nastávající matky jedí okurky. Já měla v těhotenství úplně jiné problémy – vadily mi pachy. Nemohla jsem jít mezi lidi ani do obchodu, protože jsem měla zjitřené pachové buňky. Doma jsem musela vyřadit všechno, co bylo s parfémem. Měla jsem jeden šampon, který jsem používala i na mytí podlahy. Všechno ostatní mi smrdělo. Úplně se mi dělalo špatně. Část z toho mi zůstala dodneška.

Máte dva syny – to musíte být doma totálně opečovávaná.

Zatím se moc opečovávaná necítím, naopak, alespoň co se praktických věcí týče, své chlapce dost opečovávám já. Až si někdy říkám, chudáci ty holky, se kterými pak budou chodit. Kluci jsou zvyklí od své matky, že za ně všechno udělá. Ale co se týče projevů lásky, to si fakt užívám. Jsou na mě strašně hodní. Tak to je super. Jasně, že taky občas zlobí.

Jestli to není tím, že se na to díváte jako ženská. Kdybyste byla muž, věděla byste, že správný kluk zlobí.

Ale oni jsou opravdu fajn. Jsem strašně šťastná, že je mám.

Jak velké máte děti?

Osm a pět let.

Takže, když jste teď v seriálu HBO Terapie „byla matkou“ dvanáctiletého syna (Zdeněk Bařinka), tak to pro vás nebyl až tak veliký rozdíl, ne?

S tím bych vůbec nesouhlasila. Děti se přece jenom v tomhle věku strašně rychle vyvíjejí a každý půlrok jejich života je jiný. A čtyři roky mezi osmým a dvanáctým rokem, to je docela hodně. Dvanáctiletý člověk má už názor na svět pevnější než v osmi letech. Aspoň pro mě to tedy rozdíl byl. Já jsem si navíc v prvním momentě vedle Zdeňka přišla hrozně mladá. Připadalo mi, že mi nikdo neuvěří, že jsem jako jeho máma.

Vy ale opravdu vypadáte hodně mladě...

Ale víte co, my žijeme v době, kdy jsme takové staré matky, protože jsme měly děti docela pozdě. Dřív bylo normální mít děti ve dvaceti, máma mě taky měla takhle strašně brzo. Takže on to z tohohle pohledu takový rozdíl není, jen my máme pocit, že když k nám přiřadí dítě, kterému je třináct, že to nejde dohromady.

A řekne to třeba herečka v takovéto chvíli produkci, scenáristům?

Ne, vůbec. Jste herečka, musíte přece umět tyhle věci zahrát. Já jsem s tím neměla až takový problém, jen jsem nikdy předtím nehrála mámu takhle velkého děcka. Dokonce jsem možná předtím ještě nikdy nehrála mámu.

V jakém jste se narodila znamení?

Jsem Vodnář. Ale budu mít narozeniny až v únoru.

Sedí to na vás?

Zvláštní otázka. Nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Řekla bych, že to na mě sedí. Zvlášť když si teď čtu všechny možné věci o Vodnářích, tak to na mě sedí. Ale nikdy by mě nenapadlo, jestli by to mohlo být jinak. Proč se ptáte?

Myslel jsem, že se o takové věci dost zajímáte.

To, že mě zajímají věci mezi nebem a zemí, jste opravdu vystihl. A hloubání v tématech, jako jsou zdraví a hvězdy. Navíc, astrologická znamení mě opravdu fascinují.

Jste ten člověk, který by si troufl jít sbírat bylinky o půlnoci, stejně jako to dělaly staré kořenářky? Věříte, že by ta bylinka byla lepší?

Ano, protože to je tisíciletá tradice. To máte jako s čínskou medicínou. Všechno jsou to věci, které mají lidi po staletích vypozorované z přírody. A jejich cesta byla jednodušší v tom, že oni neměli medicínu takovou, jako máme my, museli všechno zkoušet na sobě i na ostatních a zjevně jim to nějak fungovalo, protože jinak by to tímhle způsobem nedělali. I v dnešní době jsou přece firmy, které vyrábějí kosmetiku přírodní cestou. Sbírají byliny podle úplňku, podle denní doby. Každá bylina má svůj čas, kdy má tu největší sílu, každá potřebuje jiný sluneční svit, teplotu... Ale nejsem žádná kořenářka, když je opravdu problém a potřebuju pomoct, tak si zajdu za někým, kdo to má nastudované. V Herbáři máme třeba dědka kořenáře. Myslím, že je zbytečné běhat po nocích a hledat byliny v lese, když si můžete za někým zajít. Je to sice hezká zábava, může se z toho vyklubat i pěkný výlet, ale s mým životním stylem to nejde dohromady.

Dává Kateřina Winterová naprostou přednost bylinkám oproti práškům, nebo si sem tam "lupne" třeba i paralen? Jak se jí natáčel seriál Terapie, kde se její postava léčila u psychologa? Přečtěte si v nové Vlastě 4/2014.