Jana Bernášková: Nejsem žádná éterická bytost

Zábava 18. února 2014

Vždycky když s herečkou Janou Bernáškovou (znáte ji ze seriálů Ulice, Horákovi, Vyprávěj a nejnověji Mazalové) dělám titulový rozhovor, je na mateřské dovolené. Z toho vyplývá, že to bylo dvakrát, jelikož Jana má potomky dva. Nejvyšší čas se zeptat, jakou má další rodičovskou politiku.

Na kdy mám předběžně plánovat další rozhovor?

Ptáte se, kdy si budu pořizovat další dítě? Tak jste to myslel? Tak to bude složitější. Obě mé děti jsou narozené druhý čtvrtek v srpnu. Po sedmi letech. Takže mám doma dva Lvy.

A vy jste?

Ryba. Takže chápete, že to s těmi dvěma Lvíčky budu mít dost náročné. Manžel je Váha, stejně jako máma, táta i brácha. A já jsem tomu ráda, protože přestože se ke mně Váhy podle horoskopu moc nehodí, já s nimi umím nějakým způsobem fungovat a jednat.

Ale k vodě máte blízko, ne? Svatební hostinu jste přece měli na vodě.

Ano, na parníku. Přímo z kostela šel průvod rovnou na parník Vyšehrad. Jen si to vemte – bydlíte na Vyšehradě, hostinu máte taky na Vyšehradě...

Kdo si to takhle vymyslel?

Já myslím, že zrovna tyhle věci fungují jakoby samy. Já, když chystám nějakou věc, na které mi záleží – vybavuju si byt nebo chystám svatbu, tak tomu všemu dávám čas a používám intuici. A vždycky se snažím zjistit, co od té věci chci. Společně s manželem jsme zažili pár svateb a snažili jsme se zjistit, co nám na nich sedělo a co ne. A uvědomili jsme si, že chceme, aby svatba byl zážitek pro všechny, abychom si to užili, aby nebyl nikdo ničím omezen. Což znamená, že nikoho nebudeme nutit, aby jedl, co nechce jíst, ať si sedne, kam chce. A rozhodli jsme se, že uděláme svatbu v pohybu. Můj manžel miluje lodě, já zase vodu. Z toho vyšel parník. Tak jsme přišli na parník a tam už byl udělaný obrovský raut, každý si bral a jedl, kdy chtěl a co chtěl. A ještě všichni měli zážitek, že jeli na parníku a měli zároveň výlet. A já si mimo jiné uvědomila, že jsem nikdy předtím po Vltavě na parníku nejela. A to už jsem v Praze docela dlouho.

Bernášková

Za to, že jsme se s Rudolfem poznali, může režisér Biser Arichtev. Chtěl po něm, aby mi napsal roli do Vyprávěj.

foto:

Měli jste nějakou skutečnou vychytávku?

Jízdní řád! Byl vytištěný na pozvánkách a všude bylo uvedeno, kdy a kde zastavíme, aby všichni mohli v pohodě nastoupit a vystoupit. To kdyby třeba někdo naskakoval na loď po návratu z natáčení, nebo naopak potřeboval opustit palubu kvůli večernímu představení. Abychom někoho neomezovali tím, že by na svatbu nemohl přijít, protože by se bál, že nestihne svou práci.

Na vašem svatebním videu mě zaujalo, že když přišel čas na novomanželský polibek, že jste se smála. To by mě zajímalo čemu...

Začnu z druhého konce. Já jsem se totiž předtím dostala do stavu jakési hysterie. Všechno bylo v klidu, přípravy probíhaly jak na drátku. Jenže ten vlastní obřad byl pro mě tak silný, že jsem se pořád bála, že omdlím. Rituál svatby spojený s atmosférou kostela má obrovskou sílu. Najednou jsem měla pocit, že nemůžu dýchat, že je v tom kostele hrozně málo vzduchu a střídavě se mi chtělo smát a brečet. Takže, když jsem konečně řekla ano, spadl mi kámen ze srdce, že jsem to všechno zvládla. Proto asi ten smích.

Vy jste holka z Moravy, proto jste se brali v kostele?

Naopak. Můj manžel je sice čistokrevný Pražák, ale byl to on, kdo chtěl církevní svatbu. Já jsem v prvním momentě nechtěla, trochu jsem se toho bála. Připadalo mi to všechno vážnější. Já nejsem pokřtěná, ani jsem nikdy nebyla vedená k víře, ale jsem přesvědčená, že věci mezi nebem a zemí existují. Mám je v uvozovkách vyzkoušené, přesvědčila jsem se, že to funguje. A najednou na mně bude někdo chtít, abych řekla ano, že co Bůh spojí, člověk nerozpojuje... A vy si uvědomíte, že je to najednou závazek na celý život.

Bernášková

V seriálu pro děti Mazalové si s chutí zahrála Bílou paní Albínu.

foto:
Bernášková

V seriálu Vyprávěj ji nejvíc bavilo stárnout.

foto:

Pokud vím, vdávala jste se poprvé.

Já se nechtěla vdávat nikdy. Neměla jsem ten sen jako ostatní holky, o bílých šatech a dlouhé vlečce. Nepotřebovala jsem to. Ani jsme se s prvním partnerem nevzali, přestože mě požádal o ruku. Jenže jsme to nějak dál neplánovali a pak mezi námi začaly problémy.

Váš muž Rudolf Merkner je scenárista seriálu Vyprávěj. Když jste ho začala točit, už jste spolu chodili?

Ne. Režisér Biser Arichtev mě chtěl do Vyprávěj, protože jsme spolu předtím točili seriál Horákovi. Znali jsme se, rádi jsme spolu pracovali. A navíc věděl, že jsem v tu dobu byla svobodná maminka po rozchodu, tak mě chtěl trošku povzbudit. Byl za Rudou s tím, že chtěl, aby pro mě napsal roli. A pak mě pozval na vánoční večírek Vyprávěj a seznámil nás. Musím říct, že první seznámení bylo úplně jinačí, než že jsme jeden druhého okouzlili. Nebyli jsme si moc sympatičtí. Já ho vnímala jako šedivého pána, co seděl v rohu, on mě jako bláznivou herečku.

A to jste si později vyříkávali?

Ano. Dozvěděla jsem se třeba, že při podání ruky jsem měla takovou hrozně hubenou, nepříjemnou ruku. Prostě jsme si nějak nesedli. Potkali jsme se až na Facebooku. Jak vám to pořád někoho navrhuje za přátele, tak Ruda tvrdí, že já jsem ho požádala o přátelství. A já vím dobře, že bych to nikdy neudělala, že to musel udělat on. Každopádně přiznal, že si mě do přátel přidal, protože mu mě bylo tak trochu líto, že jsem sama.

A byla tady láska jako trám!

Kdepak, takhle rychle to nešlo. Napřed jsme se seznámili pracovně – dali jsme si schůzku, když napsal mou roli do Vyprávěj, aby mi vysvětlil, co je vlastně za postavu ta moje Iveta. A časem jsme zjistili, že jeden druhému brnkáme na tu správnou notu. Psali jsme si zprávy na Facebooku, vymysleli si takový fiktivní svět. Ruda mi říká, že jsem ho okouzlila právě psaním. Uvědomili jsme si, že si rozumíme, zašli jsme spolu občas na kávu. S tím, že já jsem v té době vůbec nikoho nechtěla, byla jsem ze všeho vyčerpaná. A on měl v té době partnerku, takže jsem si říkala, že to je „bezpečnej“ kluk. Nebála jsem se ho, na rozdíl od ostatních chlapů. Všichni věděli, že jsem svobodná, tak mě chtěli sbalit, nešlo jim ale o partnerství na celý život. A u Rudy jsem prostě měla pocit bezpečí.

Byla jste nervózní, když jste ho měla představit dceři Justýnce?

Po rozchodu s jejím tatínkem Davidem jsem byla tak trochu smířená s tím, že to budu muset asi zvládnout sama. A že i když se nějaký partner objeví, s Justýnkou ho seznamovat nebudu. Nechtěla jsem, aby zažívala takové to „Tohle je náš nový strejda“. Nakonec to vyplynulo úplně náhodou. Měli jsme se s Rudou sejít, babička nemohla hlídat. Měli jsme domluvenou procházku kolem řeky, tak jsem vzala Justýnku a Emičku – to byl náš pes – a zavolala jsem Rudovi, že se nedá nic dělat, že půjdeme na rande takhle ve skupině.

Vlasta 8/2014 2

Ve Vyprávěj Jana Bernášková před kamerou "stárla", jak vlastně takové filmové stárnutí probíhá? Má někdy tendence mluvit svému manželovi do psaní? A jak se dostala k roli Bílé paní Albíny? Přečtěte si v nové Vlastě 8/2014.