Ivanka Kousalové se o své mamince, Fan Vavřincové, hezky rozpovídala.
Všichni díky filmu znají tituly Eva tropí hlouposti a Taková normální rodinka, šokovalo mě ale, kolik toho vaše maminka celkem napsala...
To se nedivte. První věci začala psát, když jí bylo asi čtrnáct, a první román Patsy tropí hlouposti, podle kterého pak vznikl ten slavný film, napsala v sedmnácti. Asi od šestnácti let už jí v časopisech publikovali povídky. Za celý život napsala desítky věcí. První ještě pod svým jménem Věra Němotová, pseudonym zvolila později. Největší úspěch měly její humoristické romány, z nichž dva, Sladká dívka a Lépe je být pošetilý, měly být také zfilmovány.
Jak na svůj pseudonym vlastně přišla?
Fan je podle Františka, protože jsme měli v rodině samé Františky. Kluky i holky. František nebo Františka byli její dědeček, babička, strýc i bratr. No a Vavřincová je podle křestního jména jejího tatínka. Kromě toho někdy používala ještě pseudonym Anna Lorencová. Na jméno Anna si mamka dost potrpěla a Lorenc je vlastně zase Vavřinec.
A to se v těch šestnácti či sedmnácti prostě rozeběhla po redakcích?
Kdepak, to se styděla. Chodil tam můj táta. A když v Ahoji vyšlo Patsy tropí hlouposti, zalíbilo se to Martinovi Fričovi a chtěl podle toho natočit film. Tak je dal tehdejší šéfredaktor Vladimír Peroutka dohromady. Ale Frič nevěřil, že to napsala maminka. A zeptal se jí, jestli by dokázala napsat povídku na jakékoli téma. Když řekla, že ano, zadal jí téma „prsten v zácloně“ a šel s tatínkem někam ven. Když se vrátili, mamka měla povídku hotovou.
Když bylo Fan 80 let, vznikl snímek s jejími vnoučaty. Jakub, Zuzana, Kristina, Sharon, Daniel a Roman. Mimochodem, pravnoučat měla dvanáct.
Všiml jsem si, že maminka se docela brzy vdala...
V sedmnácti. Můj dědeček byl Vavřinec Peiger, centrální ředitel cukrovarů. Narození mamky byl vlastně takový „omyl“, přišlo až po osmi letech manželství. Ale zase to byla ta „tatínkova holčička“, vzájemně se ohromně milovali. Jenže když jí bylo dvanáct, umřel jí v náručí. Přišel z honu, osprchoval se ledovou vodou a během hodiny, než přišel lékař, zemřel. Pro dvanáctileté dítě to byl otřes. Během hodiny se rozplynulo všechno bezpečí, jistota. Babička byla neschopná se o cokoli postarat. Takže mamka se v sedmnácti vlastně tajně vdala. Oblékla se u své celoživotní kamarádky a spolužačky Jarmilky Stoupové, vdala se a pak se vrátila do školy i domů.
Manžel byl o dost starší, že?
O jedenáct let. Ale znala ho od svých osmi, protože chodil dávat kondice jejímu bratrovi. Později obchodoval s lihovinami, ale žádný velkoprůmyslník, jak se někdy psalo, nebyl. Zůstali spolu celý život, táta umřel v 69 letech. A pořád pro něho byla tou mladou a trochu nerozumnou dívkou. Dá se klidně říct, že ji nosil na rukou. Třeba – šli jsme na jahody. A tatínek prohlásil, že mamku „odveze až k jahodě“. Odvezl, ale zapadl v lese tak, že jsme auto nemohli dostat ven, a museli jsme čekat na pomoc. Rčení „mamičku až k jahodě“ zůstalo v naší rodině okřídlené. Když se vdala, neuměla vařit. Podle kuchařky se s Jarmilkou naučily cibulovku (cibulovou omáčku). A tatínek vždycky říkal, že mu chutná pokaždé víc a víc.
Jako mladá se tedy vdala, vychovávala vás a vaši sestru Felicii, starala se o domácnost, psala povídky a romány. Jak to stíhala?
A to jsme nebydleli v bytě, ale ve velkém domě se zahradou, takže se starala i o ni. Byl to vlastně zámek, koupený v dražbě z pozůstalosti po Terezii Schwarzenbergové. Ale nepředstavujte si spoustu komnat a věží, byl to spíš takový statek. Maminka byla ohromně dělná. Na každý den si dala za úkol určitý počet stránek, a to dodržovala. Byla schopná psát, ať se kolem dělo cokoliv. Skoro nikdy neškrtala, nevracela se, nepřepisovala. Má vlastně dvě prvenství – s Evou coby první českou crazy komedií a s Takovou normální rodinkou jako prvním českým sitcomem.
Jako by vystoupila z plátna prvorepublikových filmů. Plesové šaty, zasněný pohled... Fotografie je z roku 1947. 
Ten zákaz pro ni musel být tvrdý...
To víte, že byl. Psaní bylo její život. Měla úspěch, ovládala čtyři jazyky a najednou konec. Prostě „špatný“ původ, takže následoval zákaz psaní, vyvlastnění, tatínka poslali pracovat až do Votic. Maminka to dokonce zkoušela u soustruhu, chvíli šila rukavice, pak pracovala jako úřednice a nakonec jako účetní. Do domu byli nasazeni podnájemníci, pak kus sebralo JZD a nakonec z velké části vyhořel, tak jsme bydleli u příbuzných. Na šílených dvacet let ji v podstatě zamkli, sebrali jí život.
A pak přišel další vzestup a s ním slavná Rodinka...
Ta původně vznikla v roce 1968 jen jako jednorázová komedie. Ale měla takový ohlas, že vznikl seriál. O dvacet let později napsala maminka pokračování. V těch 60. letech se hned znovu vrhla na psaní, kromě knih třeba pro slovenskou televizi udělala cyklus o známých historických dvojicích Jak to bylo doopravdy. Odmítala ale vstup do strany i do svazu spisovatelů a následoval další zákaz. Ten skončil až po roce 1989.
Rodinný snímek zhruba z roku 1950. Manžel Bohumil Němota, dcery Felicie a Ivanka a samozřejmě Věra Němotová alias Fan Vavřincová. 