Tereza Kerndlová: I po svatbě se cítíme s manželem jako milenci

V srpnu to bude rok, co jste se vdala. Změnilo to nějak váš vztah s Reném?

Vůbec bych neřekla, že už to bude rok... A vlastně bych ani neřekla, že jsme spolu s Rendou už více než deset let. Máme skutečně nádherný vztah, svatbou se pro nás nic nezměnilo. Je to pořád tak skvělé, jako když jsme spolu „jen“ chodili. Ani vlastně pořádně nerozumím té otázce. A dostávám ji poměrně často. Co by se mezi námi mělo změnit? A proč by se to mělo měnit?

Brali jste se tajně v Las Vegas. Proč právě tam?

Potom, co přišla žádost o ruku, během našeho poměrně nečekaného výletu do Paříže, jsme začali zvažovat, kde bychom chtěli mít svatbu. Původně jsme si říkali, že by bylo hezké vzít se na pláži u moře někde na Bali nebo podobně, protože oba milujeme teplo. Každopádně se nám postupně tato varianta přestala úplně zamlouvat, protože nám najednou přišla příliš strojená. Chtěli jsme něco zajímavějšího. A pak Renda přišel s nápadem, že se vezmeme v Americe. Ani jeden z nás tam předtím nebyl a chtěli jsme si užít takovou dobrodružnou cestu, která se vlastně stane i tou svatební. Jelikož je Las Vegas městem nespoutaných lidí, přišlo nám skvělé, vzít se právě tam, a navíc uprostřed noci.

Sňatek je platný, tedy uznaný českými úřady, což je perfektní. Byla to skutečně skvělá noc! Jen my dva a naši dva blízcí přátelé, kteří nám šli za svědky. Prožili jsme báječné tři týdny volna a k tomu jsme se ještě stihli vzít. (smích)

Před svatbou jste s Reném chodili více než deset let. Proč jste čekali tak dlouho, než jste si řekli ano?

Je takové nepsané pravidlo, že muž žádá o ruku ženu, takže tahle otázka by měla směřovat spíš na Reného... Vždycky jsem věděla, že jsem ženou jeho života a že si mě chce vzít. Tím pádem jsem to neřešila. My to máme zkrátka tak, že neděláme věci, které by se zrovna měly. I teď, když jsme manželé, se stále cítíme jako milenci.

Nemrzelo vás někdy, že jste neměla více vztahů? Užila jste si vůbec pubertu v pravém slova smyslu?

Nevím, co by mě mělo mrzet. Myslím, že když najdete toho pravého, tak si ho musíte hýčkat. Jsem velice ráda za to, jakého partnera vedle sebe mám. Někdo ho bohužel hledá déle a objeví se v jeho životě později, tím pádem prožije více vztahů. Do mého života přišel brzy. A má puberta? Tak ta byla spíš pracovně-školní, volného času bylo málo, ale myslím, že i tak jsem prožila takové to běžné pubertální období, ke kterému patří kamarádky, páteční diskotéky a spousta srandy.

Jak je vůbec možné, že si váš krásný vztah držíte tolik let? To je v dnešní době, kdy se lidé často rozcházejí a střídají partnery, docela vzácnost. Obzvlášť ve světě showbyznysu.

Asi na to není recept. Je to nejspíš osud a štěstí, že potkáte někoho, kdo je pro vás vším. S kým jste sami sebou, komu můžete zcela důvěřovat a víte o něm, že vás nenechá padnout. Vždy vás podrží a rozveselí... Podle mě je důležité, abyste měli rádi stejné věci. I když, to je asi jen jeden z mnoha důležitých faktorů harmonického vztahu.

Jste mladinká, je vám teprve 27 let, Renému je 43 let. Už byla řeč o dětech?

Bavili jsme se o dětech a oba je chceme a těšíme se na ně. Ale takovéto věci by se podle mého neměly do detailu plánovat, je třeba jim nechat přirozený průběh. Jednou tu děti budou, ale kdy, to skutečně nevím. Myslím, že vzhledem k mému věku si můžu ještě počkat. Každopádně na roli mámy se těším.

Kolik ratolestí byste chtěla mít?

Chtěla bych mít dvě děti. Sama jsem jedináček a mám pocit, že mi sourozenec v některých momentech chyběl. A vlastně mi chybí i teď v dospělosti. Takže dvě určitě. Ale kdo ví? Možná že nakonec bude jen jedno anebo třeba tři. Plánovat si takové věci je zbytečné.

Až založíte rodinu, kde se chcete usadit? V Praze, nebo doma na Moravě, odkud pocházíte a kde žijí vaši rodiče?

Budeme v Praze nebo v jejím blízkém okolí. Na Moravě je krásně, ale vím jistě, že i s dětmi budu chtít pokračovat v kariéře, a necítím to tak, že se chci usadit někde na vesnici. Tam jsem sice vyrůstala, ale dnes už si nedokážu představit žít tam natrvalo. Ráda se vracím k rodičům na pár dní, potom ale začnu cítit, že potřebuji město. To mě zkrátka baví víc. Uvidíme, jestli se jednou přestěhujeme do velkého bytu, nebo zvolíme domeček.

Jste bezesporu jednou z nejkrásnějších českých zpěvaček. Jak o sebe pečujete?

Hrozně důležitý je spánek a pitný režim. To, jak dlouho spím, se odráží na mém obličeji, výrazu a mých očích, a proto dbám na dlouhý spánek. Také piju hodně čisté vody nebo zeleného čaje. Velkou péči potřebuje i pleť. Důležité je důkladné odlíčení a dobré hydratační krémy.

Postavu by vám mohla závidět většina náctiletých holek. Dřete v posilovně, hlídáte se v jídle, nebo si klidně dáte i moravský frgál?

Snažím se hlídat v jídle a hýbat se. Nic jiného nefunguje. Vše je o tom, co jíte, pijete a kolik máte pohybu. Snažím se vybírat si kvalitní a zdravé potraviny, vyhýbám se už roky bílému pečivu nebo knedlíkům a nepřejídám se. Jím raději víckrát za den po menších porcích. Tenhle režim ale nedržím stále, jsou dny, kdy hřeším a dám si sladké, které miluju, nebo máminu svíčkovou, ale obecně se držím nějakých zásad. Co se týká cvičení, snažím se hýbat několikrát v týdnu, doma mám vibrační plošinu, na které stačí cvičit 30 minut denně a výsledky jsou vidět už po pár týdnech.

Jakou módu má Tereza nejraději? Proč si na svá vystoupení navrhuje vlastní kostýmy? A jak nejraději relaxuje a "hřeší" v dietách? Přečtěte si v nové Vlastě 18/2014.