Petra Hřebíčková: Mrcha snad nejsem

Opravdoví milovníci českých seriálů ji poprvé začali vnímat v prosinci roku 2010 – jako lektorku angličtiny a starostovu milenku Pavlu v podvečerním seriálu TV Nova Ulice.

Jako bývalý lektor němčiny musím říct, že jste byla dost přesvědčivá. Jaký máte vztah k jazykům?

Jazykově vybavená moc nejsem. Angličtinu se už učím dlouho, ale jsem takový věčný začátečník. Bohužel jsem ani nebyla nikde dlouhodobě v zahraničí, abych se jazyk pořádně naučila. Anglicky se dorozumím jakž takž, ale nic extra to tedy není.

Takže klasická brigáda, au-pair v Anglii, vás minula?

Ano. Až kolem třicátých narozenin jsem si začala vyčítat, že jsem na to v mládí chuť neměla. Asi proto, že jsem z malého města, mě nějak zvlášť cestování nebralo. Natož vyrazit někam přes hranice a dělat au-pair.

Co jste tedy dělala za brigády?

Jsem z Hodonína, kde po okolí byla hlavně nabídka zemědělských prací. A mě navíc hrozně bavilo lozit po stromech a sbírat višně. Nebo jste mě mohli najít v kuchyni v letních penzionech a na táborech.

Jak se studentka obchodní akademie dostane k herectví?

Právě na obchodní akademii jsem poznala dva profesory, kteří měli ochotnické a autorské divadlo – Františka Procházku a Vaška Syrového. Sháněli nové nadšence. Přihlásila jsem se a tam vznikla má velká láska k divadlu. A i od nich přišla podpora k tomu činu – zkusit přijímačky na JAMU. Že snad nějaký talent v sobě mám.

To asi ano, když jste držitelkou Ceny Thálie.

Jo, tu mám, za Maryšu v Městském divadle Zlín. Snad mám i ten talent. Ale můj první pedagog na JAMU, profesor Josef Karlík, nám pořád vštěpoval, že míra talentu nestačí, ale že v našem oboru je moc důležitá především poctivá práce. Pro mě bylo dobré, že jsem ze školy šla právě do Zlína, kde jsem měla možnost hrát krásné role na velkém jevišti.

Co bylo dřív, Cena Thálie, nebo film a televize?

Televizi jsem dělala už předtím, ale hrála jsem v takových menších rolích. Největší nabídku v době, kdy jsem byla ve Zlíně, jsem dostala od Jiřího Menzela. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále jsem hrála prostitutku Jarušku, s níž prožil první sexuální zážitek hlavní hrdina.

Mimochodem, působíte dojmem hodné holky...

... jo? Kéž by. Já doufám, že nejsem mrcha. Mám kolem sebe spoustu přátel, to je snad důkaz toho, že nejsem. Taky si ale nemyslím, že bych byla puťka. Někdy to se mnou není úplně jednoduché. Nějaké to zdravé sebevědomí snad taky mám. Nerada hodnotím sama sebe. To ať udělají jiní.

Tu větu, že to s vámi není úplně jednoduché, můžete klidně rozvést.

No, mám v sobě i část cholerické povahy, takže se umím i vzteknout. Ale pořád je to v určité míře, takže když mi někdo řekne „Petro, už to přeháníš“, tak si to dokážu uvědomit. Nemyslím si o sobě, že bych byla loktařka, která je ochotná jednat na úkor někoho jiného. Nemám ráda konflikty. Neumím si představit nepříjemnou bojovnou atmosféru jak při natáčení, tak v divadle. To by mě pak nebavila ani ta práce.

Neříkejte, že se vám ostré lokty nehodí třeba při castingu.

Nemyslím si, že bych to měla zapotřebí. Naštěstí. Stačí mít zdravé sebevědomí a nepotřebujete jít přes mrtvoly. Na castingu si s lokty moc nepomůžete. Tam funguje hlavně to, jestli to zahrajete dobře, jestli rozumíte textu a jestli jste pro režiséra dobrý typ. Je možné, že si lidi navzájem dělají naschvály, ale já musím říct, že mám veliké štěstí, nikdy jsem nic takového nezažila na vlastní kůži. I když jsem byla v divadle ve Zlíně nebo teď ve Švandově v Praze, vždycky jsem měla s kolegyněmi – herečkami – nádherné vztahy.

V seriálu Případy 1. oddělení jste si zahrála naši kolegyni v roli televizní reportérky.

Musím říct, že mi to trošku dělalo problém. Zjistila jsem, že novináři musí být velmi otrkaní a nesmějí se nechat odehnat. Pamatuju si na scénu, když jsem dolovala podrobnější informace z kluka, který zrovna přišel o celou rodinu a plakal. I když to byla jenom role, říkala jsem si, že na tohle bych tedy sama žaludek neměla. Ale herecky to byla výborná zkušenost. Mě na herectví vůbec baví nejvíc to, že si můžu zahrát věci, které bych si v životě nedovolila nebo bych nebyla ochotná je zkusit. Připadá mi to vzrušující.

Teď natáčíte Svatby v Benátkách a mě v prvním díle zaujala scéna, jak lezete do vany. Hrozně by mě zajímalo, jestli vám tam aspoň udělali teplou vodu.

Udělali. Štáb, maskérky, kostymérky, rekvizitáři dělají první poslední, aby to všechno bylo v pohodě. Samozřejmě, kdybychom byli někde na horách a teplou vodu by nikde nesehnali, tak by se nedalo nic dělat a musela bych do studené.

Dokáže si Petra Hřebíčková představit, že by opravdu stejně jako její seriálová hrdinka podnikala? Jak se udržuje štíhlá? A jaké jídlo má tahle kráska nejraději? To byste se možná divili! Přečtěte si to v nové Vlastě 30/2014!