Magdalena Dobromila by dneska šanci uspět asi měla. Její recepty byly osobně vyzkoušené, a navíc to byla známá osobnost, jíž by dnes chyběla jen vlastní televizní show. Ta vždycky pomůže, proto si nakladatelství Euromedia Group mne spokojeně ruce nad prodejem kuchařek podle pořadu Prostřeno!, což bylo kolem 50 tisíc výtisků, nebo nad knižním úspěchem britské televizní kuchařky Nigelly Lawson. Být jenom hvězda už ale dávno nestačí, když recepty nejsou dobré. Stejně tak není záruka v překladu zahraniční knihy, i kdyby byla v zemi původu veleúspěšná.
„V zahraničních kuchařkách jsou ingredience, které je možné sehnat jen v pár obchodech ve velkých městech. To je ženě z Kojčic u Pelhřimova k ničemu,“ vysvětluje ředitel knižních nakladatelství Albatros Media Petr Baláš. Adéla Hálková, šéfredaktorka nakladatelství Smart Press, souhlasí: „Čtenář ocení českého autora, který mu poradí: »fondán seženete zde, vykrajovátka tady«. Čeští autoři pracují s dostupnými surovinami, odkážou vás na český obchod. U zahraničních knih se vždycky na něčem zaseknu, třeba že nemám ve spíži extrakt z růží. Ideálně ten z Indie.“
Tak na jaké téma budeme vařit? 
JAK SE TO PÍŠE
Najít téma, které tady ještě nebylo, navíc není jednoduché. Albatros Media sázejí třeba na netradiční postupy v knihách jako Suši, Skleničkování nebo Cupcake. „Každý rok je in něco jiného, teď se například mluví o raw food - živé stravě, přichází móda sweet barů, tedy sladkých koutků, nebo vaření pro děti a s dětmi,“ říká Adéla Hálková.
Ani mít téma ještě nestačí, taky potřebujete autora a fotografa. Někteří už jsou osvědčení, jiné nakladatelství osloví a ještě jiní se přihlásí sami. Pak záleží na schopnostech redaktora, zda toho správného pozná, jak se to podařilo s Janou Florentýnou Zatloukalovou právě Smart Pressu. Prvotiny Kuchařka pro dceru neznámé autorky se totiž prodalo už 28 tisíc výtisků. Ale i když máte autora i téma, práce teprve začíná.
„Výsledkem musí být krásná kuchařka s lákavými fotkami a recepty, které fungují a jsou srozumitelné,“ říká Kristina Šemberová, která jako editorka spolupracovala se Zdeňkem Pohlreichem na nové knize Rozpal to, šéfe! „Na začátku je třeba odhadnout znalost publika, jak umí vařit. Správný, adekvátně detailní popis, seřazený chronologicky a logicky za sebou je pro pochopení receptu klíčový.
Před samotným psaním je třeba vyřešit řazení surovin, podle používání nebo podle nákupu, případně od nejvíce po nejméně. Pak si řekneme, zda bude sůl a pepř na závěr, nebo dle pořadí, jaká bude podrobnost postupu a jak budeme psát, zda v jednotném, nebo množném čísle. Pak se určí rozdělení na odstavce, rozložení textu a fotek, jejich velikost a provázanost.“
NEJMÍŇ TŘI MĚSÍCE
Knihu několikrát přečte editor, korektorka, kuchař, grafik. „Zabere to minimálně tři měsíce,“ říká Kristina. „Způsob psaní receptů je velmi rozdílný. V Retrovaření (www.facebook.com/Retrovareni) probírám roky 1918 až 1938. Tehdy psaly kuchařky učitelky ze škol pro dívky a zápis receptů tomu odpovídal. Strohý popis s výčtem surovin, který předpokládá už určitou znalost vaření. Teprve před deseti lety tady časopisy zavedly recepty pro nováčky.“ A jak si podle Kristiny vybrat kuchařku? „Přečtěte si recepty. Pokud si je umíte představit a víte, co máte dělat, knihu si kupte.“
Ani v době internetu se kuchařky nepřestanou vydávat. „Čtenáři mají v knihách vyzkoušené recepty po ruce. Na internetu oproti tomu kolují recepty, jejichž zdroj neznáte,“ říká Květuše Hrachová z Euromedia Group. „S internetem si nevlezete do postele a nezačnete v duchu připravovat nedělní oběd,“ doplňuje Petr Baláš z Albatros Media. A Adéla Hálková ze Smart Pressu souhlasí: „S kuchařkami si kupujete um toho, kdo knihy napsal. A navíc jsou odpočinkovou literaturou. Kolik čtenářů už nám řeklo, že si je čtou před spaním.“
SKUTEČNÉ PŘÍBĚHY:
Denisa Bartošová: „VAŘÍM DÁRKY K JÍDLU.“ DENISA PRACUJE PRO ČASOPISY JAKO DEKOR STYLISTKA A PŘI PRÁCI JI FOTOGRAFKA HECOVALA, AŤ UDĚLÁ VLASTNÍ KNIHU. DENISA SE JEN SMÁLA, AŤ TO TEDY PRÝ ZAŘÍDÍ. JENŽE FOTOGRAFKA JE AKTIVNÍ DĚVČE A ROVNOU DOMLUVILA SCHŮZKU S VYDAVATELSTVÍM.
Nad přípravou knihy Denisa brečela, ale každá slza se vyplatila.
Na té schůzce si řekli základní informace, Denisa vyplnila formuláře a uložila je doma do šuplíku. Pak si psala nápady, když měla čas, jenže času měla kvůli milionu jiné práce pramálo. „Po dvou letech na mě šéfredaktorka udeřila, kdy prý knihu odevzdám. Já na to, že rukopis upravuju, ale ona trvala na poslání. Do týdne jsem měla knihu schválenou, do dvou měsíců se fotilo a po devíti měsících vyšla,“ vzpomíná Denisa. A vzpomíná taky na to, jak pořád pochybovala. „Když jsem byla uvařená k smrti, ptala jsem se sama sebe, jestli jsem se nezbláznila. Proč by na moji knihu měl být někdo zvědavý? Pochybovala jsem a několikrát i brečela.“ Naštěstí jí vydavatelství nedovolilo skončit a nos mělo dobrý: kuchařka Láska prochází kuchyní - uvařte, zabalte a věnujte jedlý dárek vyhrála na soutěži Gourmand World Cookbook Awards 2014 první místo v kategorii Design.
Myšlenku, jak kuchařku udělat, si ale hřála v duši dávno. „Jako dekor stylistka spolupracuji s časopisy o jídle a ty do vánočních čísel dělávají rubriku o jedlých dárcích. To pro mě bylo nádherné spojení jídla a dekoru, a navíc výzva, protože dárek sice musí mít krásný obal, ale jídlo musí být vidět a vzbuzovat chutě,“ vysvětluje. Poslední impulz jí dodaly Vánoce, kdy s manželem dvě hodiny hledala na netu dárek, o který si Ježíškovi napsal jeho synek. „Ten večer jsme vyčerpaní uzavřeli dohodu, že si dárky budeme vyrábět. Manžel se tak 23. a 24. prosince vytrácí do dílny a já mám prostor v kuchyni na dárky pro něj.“ Knihu řadila podle měsíců v roce, protože v každém je co slavit a sklízet.
Jana Florentýna Zatloukalová: „VAŘIT MŮŽE KAŽDÝ.“ Z DOMOVA SE JAKO SLEČNA ODSTĚHOVALA, ANIŽ BY UMĚLA VAŘIT, A KDYŽ PŘIŠEL MUŽ A DĚTI, BYLO TŘEBA SE POSTARAT. Z POZNÁMEK, REŠERŠÍ, RECEPTŮ A ZÁŽITKŮ PŘI KUCHAŘSKÝCH ZAČÁTCÍCH VZNIKL GENIÁLNÍ NÁPAD POMOCI OSTATNÍM VE STEJNÉ SITUACI.
Tehdy se neprodávaly kuchařky s obrázkovými postupy, internet nebyl plný videí a blogů o vaření. Sehnat si začátečnický recept na řízky nebo guláš byl nesplnitelný úkol. Tak jsem se vyptávala, vzdělávala v technologii a pak teprve šla a uvařila. Jak přibývaly děti, tak se rozrůstaly i mé rukopisy, až jsem se po poslední mateřské nevrátila do práce statisticko-pojistné inženýrky, ale zvolila si kariéru spisovatele v domácnosti.“
Jak dlouho trvalo, než jste vážně začala knihu psát?
Dvakrát jsem si na Nový rok dávala předsevzetí, že letos už určitě někomu rukopis nabídnu. Pak nám vážně onemocněla roční dcera, začala jsem s ní trávit spoustu času v nemocnici, a v té sociální izolaci a beznaději jsem měla o to víc času přemýšlet nad knížkou. Boj s nemocí jsme prohráli, ale návrh rukopisu jsem přesto odeslala do malého vydavatelství. Prvního, které mi přišlo na internetu do cesty. Ještě ten den mi přišla odpověď, že knížku chtějí. Dopsat ji pak byla i moje terapie, jak se z té velké ztráty nezbláznit.
Jméno Kuchařka pro dceru je symbolické.
Je. Chtěla jsem dívkám ukázat, že každá se může naučit vařit. Že i úplná začátečnice zvládne svíčkovou napoprvé, stačí, když k tomu bude mít dostatečně vysvětlující návod. Tou dcerou je každá dívka, která potřebuje pomoc, ta dcera jsem já, jak bloudím kuchyní, a do třetice je v něm i dcera, která nám zemřela a které je kniha věnovaná.
Jak jste vymýšlela recepty?
Pocházejí z rodiny, od kamarádů, z knih: všechny jsem je vyzkoušela, doladila a vařila tak dlouho, až byly podle mých představ. Kuchařka není anonymní dílo, to jen na internetu můžete publikovat, co se vám zachce. Jako autor mám důvěru a profesní čest jen jednu.
Je těžké napsat dobrou kuchařku?
Napsat kuchařku neznamená jen sedět u počítače, ale dělat rešerše, ptát se, ochutnávat, vařit, opakovat a teprve nakonec psát. Časová náročnost jednoho receptu se pohybuje od tří hodin do tří dnů. Když to přijmete, nemůže se vám stát, že si dáte termín, devadesát procent času sbíráte odvahu začít, a když začne jít do tuhého, tak se budete snažit všechno dohonit. Ale samozřejmě o sobě stále pochybuji. Tehdy před první knihou jsem si říkala, že když Kuchařka pro dceru změní život jedné jediné dívce, splní svůj účel. Vůbec jsem nečekala, že se stane fenoménem, něco takového si nenaplánujete.