Rozhovor s podiatričkou: Proč je důležité chodit bosky?

Jak si stojíme my Češi? Míněno doslova. Tedy, jak jsme na tom s nohama?

Celkem dobře. Zvlášť poslední dva tři roky narůstá i díky médiím mezi lidmi povědomí o tom, jak je starost o nohy důležitá. Lidé si konečně začínají uvědomovat, že jsou hned po srdci tím nejnamáhanějším lidským orgánem. Nosí nás od prvních krůčků až po ten poslední, a tak si zaslouží řádnou péči. Lidé se zajímají nejen o nohu, ale o celý pohybový aparát. Chodí k nám nejen sportovci, ale hodně i senioři, a také rodiče si všímají nožiček svých potomků, zda je staví správně. Objevují se v ordinacích i s ročními dětmi. Je dobře, že si všímají odlišností.

Když už jsme u dětí, jsou zdravotní problémy typu plochá noha dané spíš geneticky, nebo si k nim pomáháme až v průběhu života?

Statistiky říkají, že se u nás rodí 98 % dětí se zdravýma nohama. Ale v předškolním věku už má 33 % nějakou vadu. Stoprocentně se na tom podílí předčasné obouvání, nevhodně zvolená obuv, přílišná zátěž a samozřejmě i různá poranění a nemoci. Vysloveně genetických případů je velmi málo.

Co konkrétně děláme jako rodiče špatně?

Chodidla jsou vyvinutá už během těhotenství, ve dvanáctém týdnu života. Jenže zdaleka to neznamená, že tím jejich vývoj končí, že se nedá leccos zlepšit, ale také zhoršit. Po narození začneme miminko oblékat. A musíme při tom bedlivě sledovat, jak má velkou nožičku, abychom jí neomezili prostor. Když je ťapka u dupaček malá, prstíky se nemohou natahovat, chodidlo se stlačuje a nemá možnost pohybu a tím růstu. Pokud nemohou struktury na noze dobře fungovat, oslabuje se svalová funkce. Druhý moment je snaha co nejrychleji postavit dítě na nohy. Ono se i půlroční miminko jakoby postaví, když ho podržíte a opřete nožkami, protože má tendenci je natahovat. Ale není to stoj v pravém slova smyslu. Neměli bychom ho násilně zatěžovat, zbytečně nestavět, nepomáhat za ruce. Pokud dítě přejde třeba stadium lezení a začne předčasně chodit, odrazí se to na celém pohybovém aparátu. Dá se to dohnat Vojtovou metodou, ale každopádně není zdravé ho ve vývoji popohánět. Dalším nešvarem je obouvat batole, které ještě nechodí. Boty patří na dětskou nožičku, až když už samo chodí. Ne, že udělá jeden dva krůčky.

Jaká má být dětská botička? Dřív se bazírovalo na pevnosti.

Pořád chceme, aby botička byla pevná v oblasti paty a kotníčku, ale aby byla ohebná v přednoží. Když mu ji v této oblasti omezíte, začne dítě chodit trochu jako robot a zadělává si na potíže v pozdějším věku. Taky pozor na velikost. Děti mají práh bolesti trochu vyšší a často nevnímají, že je boty tlačí. Mnohdy i proto, že se jim nějaké zalíbily a nechtějí se jich vzdát.

I takový ischias může souviset s chodidly. Já říkám, že pokud člověku opakovaně uvolňujeme blokády někde v těle, a ty se vracejí, musíme se podívat do jiných míst pohybového aparátu.

Plochá noha je asi nejčastější, jaké další problémy lidi trápí?

Deformity palců, takzvané haluxy, kladívkovité prsty, příčné plochonoží čili rozšíření v přednoží, otlaky. A netýká se to jen starších lidí, ale třeba už i dvanáctiletých dětí, ty mívají takzvanou vysokou nohu.

Co je vlastně v moci podiatra, s čím vším může pomoci?

Podiatr nevnímá jen plosku nohy, ale celý pohybový aparát. Vyšetřením chodidla zjistí, jak vypadá klenba, zda jde nějak ovlivnit, protože tím lze odstranit mnohé blokády drobných kloubů. Když člověka někde něco bolí, staví se jinak, začne například vytáčet nohu, nadzvedávat palec, odlehčovat si. Lidé si často stěžují na bolest v koleni. A nikdo se jim nepodívá na chodidlo. Takzvaná voda v koleni může být přitom typický důsledek problémů s chodidlem. A mnohdy stačí jen vložka do bot. Změníte osu v koleni a potíže zmizí. Podiatr zváží, zda je vhodné cvičení, tejpování či vložka do bot, případně speciální zdravotní obuv. Doporučí, jak se pacient s tou či onou vadou má hýbat, jakou by měl mít botu, vybere správnou stélku.

Co ještě může bolet od nohou?

První potíže bývají v kolenou, kotnících, bederní páteři. Ale pokud máte určitou změnu jen na jedné straně, mohou se projevovat až v krční páteři. I takový ischias může souviset s chodidly. Já říkám, že pokud člověku opakovaně uvolňujeme blokády někde v těle, a ty se vracejí, musíme se podívat do jiných míst pohybového aparátu.

Všimla jsem si, že se používají dva lékařské termíny – podiatrie a podologie. Jaký je mezi nimi rozdíl?

U nás se trochu nešťastně oba termíny mísí. V české lékařské sféře je termín podologie užíván tam, kde se v anglicky hovořících zemích používá název podiatrie. Mnoho lidí u nás právě proto neumí podologii a podiatrii plně rozlišit. Podiatrie je lékařský obor, který se zabývá kompletní péčí o nohu, kterou je třeba vidět v kontextu celého organismu. Je to základ stavby a všechna vyšší patra pohybového aparátu se určitým způsobem mění v souvislosti se zátěží či vadami. Podologie by měla být péčí zdravotně pedikérskou, měli by ji vykonávat pracovníci vzdělaní v oboru, kteří provádějí vyšší úroveň pedikúry, třeba řeší zarůstající nehty pomocí rovnání nehtů, tedy ortonyxie.

Pokud jdete na společenskou akci, vezměte si boty na jehlách jen na akci, a nechoďte v nich celý den. Taky je škoda, že vymizelo přezouvání v zaměstnání. Mělo to svůj smysl. Někdo nosí těžší obuv, a pokud v ní chodíte celý den, nohy se unaví. I váha bot má svůj význam.

Pedikúra není jen otázka estetiky?

Pokud je noha zdravá, ano. Ale když má člověk otlaky, kuří oka, rozpraskané paty nebo je diabetik, ti mají velmi citlivou kůži s tendencí k ztlušťování a prasklinám, pak potřebuje zdravotní pedikúru. Dělá se za sucha, speciálními frézami. Podolog ví, kde přitlačit, jak minimalizovat popraskání a tím infekce, doporučí speciální přípravky.

Čím nejvíc škodíme svým nohám?

Především nošením nevhodné obuvi. Pokud má někdo plochou nohu, a bude nosit boty typu zpevněné ponožky, tak to klenbu nespraví a bude mít nohu ještě širší a více defomovanou. A bude ho bolet, protože veškeré kloubní struktury propadnou a vznikne noha kvadratická. K tomu se můžou přidat otoky, bolesti v bércích, v kolenou, ale i v zádech. Pakliže má někdo plochou nohu a ví o tom, měl by si vybírat obuv pevnou v patě, koženou, aby nohu udržela ve správné poloze. S vyjímatelnou stélkou, aby ji mohl nahradit svou vlastní, vyrobenou na míru.

A jaká pravidla pro obuv by se měla dodržovat všeobecně?

Především je třeba rozlišovat podle druhu pohybu. Na sport by měl mít člověk sportovní obuv, a to na konkrétní disciplínu. Třeba na golf si rozhodně nevezmu baleríny. Nejenže to není povolené, ale ani odpaly by nebyly nic moc, a po procházce po hřišti bych byla druhý den úplně zničená. Zrovna tak je důležité nenosit obuv určenou pro interiér venku. A pokud jdete na společenskou akci, vezměte si boty na jehlách jen na akci, a nechoďte v nich celý den. Taky je škoda, že vymizelo přezouvání v zaměstnání. Mělo to svůj smysl. Někdo nosí těžší obuv, a pokud v ní chodíte celý den, nohy se unaví. I váha bot má svůj význam.

Měl by zdravý člověk nosit vložky do bot? Třeba takové ty měkké?

Proč ne? Komfortní stélka může vylepšit pohodlí pro nohy. A jiné mohou pomoci proti pocení a zápachu.

Nakolik škodí módní „placky“?

Kdo má zdravé nohy a chodí v žabkách či podobných botách krátce, své zdraví neohrozí. Stačí se včas přezout a taky běhat bosky, což je velmi důležité. Chůzí po různých materiálech, přechodem z kamene na trávu, dřevo a podobně ovlivňujeme receptory na chodidle a tím pohybový aparát.

Chůze naboso je vhodná za všech okolností?

Chodit bosky je velice zdravé. V přírodním terénu, případně na simulovaných pěších stezkách. To ale nedoporučuji u lidí se syndromem diabetické citlivosti, ale třeba i prokrvování, protože takový člověk se lehce zraní nebo zbytečně zatíží nohu víc než je zdrávo. Pro ploché nohy to problém není.

Chůzí naboso ovlivníte celý organismus, jak orgány s vnitřní sekrecí, tak prokrvení, a hlavně psychiku. Když jsme unavení, dáme si většinou hrnek kávy. Ale stejně, ne-li ještě lépe, funguje proběhnout se v zeleni.

Je zdravé chodit bos i po městě či nosit takzvané barefoot boty?

Barefoot boty mají navodit pocit chůze naboso, s určitou ochranou proti poranění. Upřímně, podle mě je lepší rovnou se vyzout, a to tam, kde to jde a kde to má smysl. I ve městech jsou travnaté plochy, písek a podobně. Ono totiž nejde jen o to nechat oddáchnout nohy, ale uděláte i něco celkově pro své zdraví. Chůzí naboso ovlivníte celý organismus, jak orgány s vnitřní sekrecí, tak prokrvení, a hlavně psychiku. Když jsme unavení, dáme si většinou hrnek kávy. Ale stejně, ne-li ještě lépe, funguje proběhnout se v zeleni.

Čím ještě, kromě špatné obuvi, škodíme svým nohám?

Nehýbeme se dost. Sportovat u počítače nestačí. Moderní technologie přitom dostávají děti do rukou čím dál dřív a to má následky. Ochablý svalový aparát, vadné držení těla, skoliózy, esemeskový krk. Zírají do mobilu, přetěžují krční páteř a začínají mít blokády. Dalším nešvarem je dobré jídlo a dobré pití. Čili nadváha.

Dá se říct, že málo chodíme?

Každopádně jsme zlenivěli. A naše noha taky. Vyzutí bereme skoro jako trest, bojíme se, abychom se nezranili. Čím dříve se začne s „otužováním“, tím lépe. Je dobře, že mnohé školky začínají provozovat speciální cvičení, některé mají i bazénky s masážním dnem. A rodiče, kteří se nebojí nechat běhat dítě bosky, hlavně v přírodě, pro ně dělají to nejlepší.