My, fast foodoví závisláci

Zdraví 19. ledna 2017

Rychlé občerstvení má opravdu špatnou pověst. Víme, že je slané, tučné, smažené, prostě nezdravé. Jenže si nemůžeme pomoct. Proč nám fast food tak chutná?

Často zabrousíme k hamburgerům a hranolkům ne kvůli nezřízenému hladu, ale kvůli jejich lákavé chuti. Zatímco hlad se projevuje snížením hladiny krevního cukru, kručením v břiše a vysíláním hormonálních signálů, chuť je něco jiného. Reaguje totiž na dráždění: vůně křupavé klobásky nebo praskání horkých hranolek v nás vyvolá potřebu si je okamžitě dopřát.

Pračlověk v nás

Vlastně jsme pořád ještě pralidé, z hlediska vývoje člověka jsme od nich neudělali příliš mnoho kroků. Rozdíl je v tom, že my v civilizovaném světě hlady rozhodně netrpíme, zatímco pro pračlověka byl kousek tučného žvance životní nutností. Potřeboval je jíst, aby přežil.

Jenže tyhle pravěké instinkty nám dnes působí potíže – víme, že mastnou klobásku jíst nepotřebujeme, ale „mozková chuť“ z hloubi dějin velí, ať ji okamžitě spořádáme. Naše buňky si prostě pamatují, že bývaly zlé časy, a přikazují nám tvořit si pro jistotu tukové zásoby.

klobása

Víme, že klobásu nepotřebujeme. Přesto si ji ale dáme

zdroj: Isifa.com

Nebaví nás kousat

Výrobci fast foodových pokrmů to dobře vědí, a proto je jejich jídlo sestavené právě tak, aby tyto instinkty uspokojovalo. A navíc přidávají další neodolatelné lákadlo – látky, které v puse rozlijí dokonalý pocit blaha.

Dresinky jsou ještě krémovější, houstičky nadýchané, čokoláda ještě našlehanější… Sbíhají se vám při čtení těchto řádků sliny? A to jenom čtete, necítíte vůni ani jídlo nevidíte!

Mnoho studií totiž dokázalo, že zvláště při stresu nebo ve špatné náladě do sebe chceme dostat jídlo co nejrychleji, a to je právě důvod, proč je v co nejpěnovější konzistenci. Můžete ji totiž spolknout, aniž byste se zvlášť zdržovala kousáním. Navíc nám to podvědomě připomíná dětství, kdy jsme šťastně jedli kašovitou stravu.

Sytý žaludek hladovému mozku nevěří

Jak už název napovídá, fast food jíme většinou v rychlosti. Podle výzkumů se v restauraci s rychlým občerstvením člověk nají v průměru za čtyři minuty! Jenže mozek dostane signál o tom, že jsme sytí, až dvacet minut poté, co jídlo dorazilo do žaludku. Proto tělo nemá šanci vás při jídle včas zastavit.

Důvody, proč jíme tak rychle, jsou dva:

Především tohle jídlo je vytvořeno tak, aby se dalo jíst po malých kouscích, nejlépe rukama, tedy bez složitého krájení a porcování, které tolik zdržuje.

A zadruhé ho skoro nemusíte žvýkat, neobsahuje totiž téměř žádnou vlákninu. Přitom právě žvýkání jídla dává mozku také signál, že člověk jí, a proto přestane působit ten největší, vlčí hlad. Když si jenom ukousneme a v podstatě hned polykáme, tento záchranný efekt proti přejídání nefunguje.

Chceme jíst pořád to samé

Na celém světě vypadají hamburgery a hranolky a smažená kuřata stejně, ať už vsadíte na jakýkoli řetězec rychlého občerstvení. Proč se to zákazníkům neomrzí? Právě proto, že vědí, co očekávat. Podvědomě se totiž obáváme neznámého.

To, že jsme věděli, co jíme, nám kdysi zajišťovalo přežití. Nové jídlo přece mohlo být klidně jedovaté. Normované rychlé občerstvení dává v nejistém světě pocit jistoty.

Navíc čím častěji jsou naše smysly vystavovány dochucovadlům a posilovačům vůně, tím víc je příště vyžadují. Jedna americká studie například prokázala, že děti, které byly krmeny vanilkovým mlékem, dávaly i o mnoho let později přednost vanilkové příchuti.

hamburger

Hamburger a hranolky vypadají všude na světě stejně

zdroj: Isifa.com

Proč z toho tloustneme?

Protože máme smysl pro spořivost. Když zjistíte, že obří porce se vyplatí, pravděpodobně si ji dáte, i když vůbec nemáte takový hlad. Prostě proto, že za velkou nedáte dvakrát tolik jako za dvě malé, ale třeba jen jedenapůlkrát.

A v tu chvíli zapomenete, že taková velká porce představuje nesmyslně třeba půlku doporučeného denního příjmu kalorií...

A může vzniknout na fast foodu závislost?

Mnozí vědci říkají, že ano, protože toto jídlo obsahuje směs složek, na které mozek může závislostí reagovat – od cukru přes tuk až po bílou mouku. Mozek totiž stále hledá, co by ho udělalo šťastným, a zatímco pro narkomana je to heroin, pro „normální“ lidi třeba tučná kobliha s nugátovou náplní. Posuďte sami podle sebe, nakolik dokážete takovému lákadlu odolat.

Rychlé občerstvení nám dodává rychlou energii také pomocí sacharidů, které působí skoro jako infuze – hbitě se dopraví do krve. Třeba když sníte na náročném výletu sušenku. Jenže ve městě nebo u televize tu sušenku nepotřebujete, tam energie tolik nevydáváte!

Přesto se vám představa rychlé „dávky“ neodolatelně líbí. Po konzumaci se cítíte sytě a šťastně. Jenže tenhle efekt vydrží jenom chvilku. Krevní cukr zase rychle spadne dolů, a aby se vrátil ten příjemný pocit, je třeba si dát zase něco takového.

To, že fast food je plný cukru, není žádná náhoda. S chutí na sladké jsme se už narodili, vždyť sladce chutná i mateřské mléko. Také umělá výživa je často doslazovaná. Proto se malé děti utvrzují v pocitu, že když jím sladké, jsem spokojený. Tento mechanismus pak funguje celý život.

fastfood kobliha jako droga

Pro někoho může být kobliha jako droga

zdroj: Isifa.com
čokoláda

Když jím sladké, jsem spokojená

zdroj: Isifa.com