Chcete zhubnout? Staňte se labužnicí!

Zdraví 30. července 2018

Držíte právě teď dietu? Nebo ji nedržíte a máte výčitky, že byste měla? Rozhodla jste se na diety kašlat, protože co by vám v životě zbylo, kdybyste se nemohla ani pořádně najíst? Máme pro vás novinku: stačí být labužník a kila jdou dolů sama.

Asi si myslíte, že kila navíc jsou z jídla. Taky vám to všichni výživoví poradci tvrdí a rovnou vám k tomu vyhazují tři čtvrtiny věcí z ledničky, jako doktorka Cajthamlová v oblíbeném pořadu. Tak na to se můžu vykašlat, je nejčastější myšlenka lidí, kteří si představí, že by místo milované zmrzliny, salámu nebo řízků měli jíst jenom dušenou rybu s hráškem.

A věřte, že je úplně jedno, jestli ta zmrzlina a salám je nejlevnější verze z obchodu, kde se nakupuje z krabic, nebo bio z lahůdkářství s francouzským jménem. Když zhubnutí po lidech chce, aby nejedli to, co mají rádi, nemůžou
 to vydržet. (Pokud se nejedná o modelky
 a hollywoodské herečky, které za ochotu držet hladovku dostávají královsky zaplaceno.) „Nejlepší dieta je ta, o které nevíte, že ji držíte,“ říká Brian Wansink, americký specialista na marketing a výživu z Cornellovy univerzity. Ví, o čem mluví, protože sám miluje francouzskou kuchyni i hranolky a o zeleninové šťávě by nevydržel taky.

Soustředění nad talířem

Takže jak jíst dobře a sytě, a přitom nenápadně hubnout? Brian, který napsal knihu Nezřízené labužnictví, na to má použitelnou radu. „Můj laboratorní výzkum odhalil, že ohledně jídla učiní člověk každý den okolo dvou stovek rozhodnutí,“ říká. Znáte to: stihnu snídani? Dám si kafe, nebo čaj? Namazat máslem, nebo margarínem? Vzít si sušenku? Colu, nebo lightku? Zahustit moukou, nebo zeleninou? Prostě donekonečna.

„Jídlo představuje v životě potěšení, ne něco, s čím je třeba dělat kompromisy. Potřebujete jíst tak, abyste nemuseli mít dvěstěkrát denně pocit viny ani trauma, že si odpíráte potěšení.“ Kouzlo spočívá v tom, přijít na to, proč určité věci jíme, proč s nimi nedokážeme přestat, a jak to zařídit, abychom se cítili dobře, i když jich budeme jíst méně. Kdybychom jich přestali jíst méně o polovinu, určitě to poznáme. Budeme se cítit vzteklí a ochuzení a po zhubnutí o pět kilo budeme své lahůdky jíst ještě s větším nasazením. Ale když snížíme množství sušenek o desetinu, nebudeme o tom vědět. A přitom to postačí k nenápadnému hubnutí až o deset kilo za rok. Jak to udělat? Poctivě se na jídlo soustředit! Líp si ho vychutnáte a zároveň budete lehčí.

TRIK 1: Neuklízejte nádobí během jídla

Víte, že podle výzkumů Briana Wansinka si pět minut po večeři třetina lidí odcházejících z restaurace nedokáže vzpomenout, kolik snědli chleba z košíčku? A 12 procent dokonce popírá, že chleba vůbec jedli, i když je natočila kamera. Ne že by se chtěli sami obelhávat, ale naše paměť si nepotřebuje nic o chlebu pamatovat, když se cítíme sytí. Nejspíš si člověk pamatuje, co jí, když jí sám. Nesmí ho ale rušit ani televize, ani kniha, ani rádio. Ve chvíli, kdy večeříte s rodinou nebo přáteli, si přidáváte, dokud je co, dokud jedí ostatní. Chybí vám totiž signál, že je čas přestat, že už jste najedení.

Pokus s křidýlky: Dospělí studenti dostali možnost se v restauraci najíst
po libosti a zadarmo smažených křidýlek, nealko pití bylo taky zadarmo. Z poloviny jejich stolů servírky odnášely talíře s kostmi, jakmile je studenti odložili.
 Na druhé polovině stolů ale talíře s kostmi zůstávaly. Kdo myslíte, že snědl více? Správně, ti, co měli pořád čistý stůl. Snědli průměrně sedm křidýlek na osobu, zatímco ti, kteří před sebou viděli důkazy o tom, co už snědli, jenom pět.

Doporučení: Když chcete jíst méně, nechte si na stole ušpiněné talíře. Platí to i pro pití. Nalévejte si víno do další skleničky, nedolévejte a prázdné skleničky nechte tam, kde jsou vidět. Tak poznáte, kolik jste už snědli a vypili.

TRIK 2: Určete si porce

Pro ty, kdo si dají v „mekáči“ malé hranolky, je to jedna porce. Pro ty, kdo si objednají hranolky velké, je to ale zase jedna porce. Když si dáte na talíř jeden plátek masa s přílohou, je to porce, ale 
dva plátky s přílohou může být také porce. Náš mozek se kromě pocitů hladu totiž řídí vizuálně: co je oddělené, to je porce. Teprve až to sníme, dá signál ke konci jídla. Nevěříte?

Pokus s polévkou: Studenti byli usazeni ke stolu a dostali k obědu oblíbenou rajskou polévku. Každý měl před sebou svoji mísu, ze které si nabíral do talíře. Jenže polovina těchto mis byla nenápadně zespoda doplňována hadičkou. Ti, co měli polévku omezenou, prostě spokojeně přestali jíst, zatímco ti s doplňovanou jedli a jedli. Víte, o kolik víc snědli? O neuvěřitelných 73 procent. Jenže navíc k tomu si mysleli, že snědli to, co ostatní, pokud jde o kalorie. Mozek je totálně ošálil.

Doporučení: Jezte klidně své oblíbené jídlo, ale dejte si na talíř předem vybranou porci. Když si budete chtít přidat, udělejte to, ale vědomě, ne bezmyšlenkovitě. Pořádně si talíř před začátkem jídla prohlédněte, aby si oči užily pohledu na dobrotu, a jezte co nejpomaleji.

TRIK 3: Oblafněte oči

Lidé v našich končinách mají zřídkakdy opravdu hlad, takže na jeho signály se spoléhat nemůžeme. Na druhou stranu ale naši předkové miliony let před námi hladověli a najíst se pořádné kupy jídla představovalo záchranu života. S takovou instinktivní zátěží se těžko bojuje, a proto si většina z nás, především muži, představují pořádný oběd jako něco, co se ani nevejde na talíř. Ale pozor, kupodivu to nemusí být přesně to, co čekají, protože jde hlavně o velikost.

Pokus s koktejly: Američané milují mléčné koktejly. Výzkumníci vzali stejné přísady 
do jahodového koktejlu, ale dali je na různou dobu do mixéru, takže do něj vháněl víc a víc vzduchu. Mohli začít s půlkou sklenice a po našlehání vznikla až celá sklenice. Potom je dali studentům půlhodinu před obědem. Některé jen do půl sklenice, jiné našlehané do plné. Co myslíte, kdo potom jedl méně oběda, i když rozdíl v koktejlech byl jenom vzduch? Ano, ti co měli plnou sklenici. Pochvalovali si, jak jsou sytí, a snědli přitom o 12 procent jídla méně.


Doporučení: Kouzlete 
s objemem. Našlehejte 
kaši, přidejte do polévky zeleninové zahuštění, rozprostřete maso na talíře doširoka. Objem vyvolává představu kalorií, proto nefunguje rada dietologů „dejte si za odměnu čtvereček hořké čokolády“.