V některých částech světa tvoří pokrmy ze sóji běžnou součást každodenní stravy už po tisíce let. A je pro to dobrý důvod. Sójové boby mají totiž opravdu působivý nutriční profil. Za prvé, sója je čistě rostlinná bílkovina, obsahuje veškeré esenciální aminokyseliny – v podstatě takové stavební kameny, které jsou využívány k výrobě všech druhů specializovaných bílkovinných struktur, které vaše tělo potřebuje. Sója je obzvlášť cenná pro sportovce, kteří potřebují doplňovat bílkoviny ještě častěji. (Pozn. red.: Dr. Jonathan Yarom, člen vědeckého Poradního sboru Herbalife pro výživu, upozorňuje na nové vědecké zjištění, dle kterého je po sportovním výkonu mnohem důležitější doplnit bílkoviny než sacharidy, jak se dříve předpokládalo.)
Sója také obsahuje velmi nízké množství nasycených tuků a je přirozeně bez cholesterolu (rostliny na rozdíl od zvířat cholesterol nevytvářejí). Navíc pokud začleníte sóju do svého jídelníčku, zvýšíte si příjem vitaminů, jako je kyselina listová či vitamin K, minerálních látek jako vápník, hořčík a železo, nemluvě o množství vlákniny, které získáte, budete-li jíst celé sójové boby.
Přesto se stále setkávám s lidmi, kteří se sóje urputně vyhýbají, neboť věří, že obsahuje estrogen. Je to samozřejmě mylný předsudek. Pokusím se vysvětlit, jak to se sójou ve skutečnosti je.
Sójové boby.
Fytoestrogeny nejsou totéž co estrogeny v těle
Toto nedorozumění je způsobeno tím, že sója (a mimochodem i mnoho jiných potravin) obsahuje přírodní rostlinné látky zvané izoflavony, které jsou klasifikované jako "fytoestrogeny" ("fyto" znamená "rostlina"). Tudíž když člověk zaslechne, že jídla ze sóji obsahují fytoestrogeny, začne se možná vyhýbat takovým jídlům ze strachu, že by do sebe dostal „příliš velkou dávku“ estrogenu.
Abych to shrnula, izoflavony jsou označované za fytoestrogeny, protože mají podobnou, nikoli však stejnou chemickou strukturu jako hormon estrogen, který se nachází v lidském těle. Vedle toho fytoestrogeny v sóji ani nemají stejné účinky na lidský organizmus jako přirozené estrogeny v těle.
Sójové lusky.
Jak fytoestrogeny v těle fungují
Některé tkáně v těle – například v mozku, kostech, srdci, prsou či prostatě – mají struktury v rámci svých buněk, tzv. estrogenové receptory. Ty jsou uvnitř buňky neaktivní až do té doby, než do buňky vstoupí estrogen, který se pak naváže na receptor a začne se projevovat uvnitř buňky. Je to ještě o něco komplikovanější, existují totiž dva různé typy estrogenových receptorů a estrogen, který se přirozeně nachází v těle, si nevybírá, na který se z nich naváže, nepohrdne ani jedním z nich. Naopak fytoestrogeny – jako ty v sóji – se raději spojí jen s jedním druhem receptoru.
Díky tomu se fytoestrogeny zřetelně odlišují od estrogenu v našem organizmu. Právě fakt, že izoflavony si vybírají druh receptoru, na který se navážou, znamená, že je pak pro estrogen přirozený tělu těžší se navázat. V tom právě spočívá jedinečný účinek fytoestrogenů – v některých tkáních mohou působit jako estrogen, zatímco v jiných mohou narušovat působení přirozeného estrogenu. Tyto rostlinné sloučeniny jsou tak schopny napodobovat účinky estrogenu ve tkáních, v nichž je to prospěšné, a zároveň mohou rušit účinek estrogenu v jiných tkáních, v nichž snížení estrogenu může mít ochrannou funkci.
Účinky izoflavonů na lidské tělo byly samozřejmě vědecky zkoumané, a jak se uvádí v jednom odborném článku: „...nebyly zjištěny žádné náznaky rizika konzumace sóji nebo sójových izoflavonů jako součást běžné stravy na lidský organizmus..., naopak studie realizované v posledním desetiletí naznačují ochranné účinky těchto sloučenin.“
Sójové výhonky.
Sója není jediným zdrojem fytoestrogenů
Fytoestrogeny tvoří nedílnou součást obranného systému rostlin, jejich primární funkcí je ochrana rostliny před škodlivými houbami, což je i důvod, proč jsou přítomné v potravinách. Susan Bowerman z firmy Herbalife na závěr doplňuje: „Přestože sója je pravděpodobně nejbohatším zdrojem fytoestrogenů, i řada jiných potravinových surovin je obsahuje.
Najdete je ve všech typech fazolí i ořechů, celozrnných obilninách, semenech (len, sezam) a v malém množství dokonce i v některých druzích ovoce a zeleniny. Jsou to například jablka, mrkev nebo sladké brambory.“