„Mezi nejčastější námitky proti polévkám z pytlíku patří, že jsou plné chemie, přesolené, není v nich žádná hodnotná potravina a celkově jsou nezdravé. To ale nemusí platit u všech. Důležité je si vybrat správně,“ konstatuje PhDr. Karolína Hlavatá, PhD., odborná garantka iniciativy Vím, co jím.
Mýtus č. 1: V pytlíkových polévkách je samá sůl
Sůl je přírodní konzervant, který pomáhá udržet potraviny déle trvanlivé. S její konzumací bychom to ale neměli přehánět. Doporučená dávka je mezi 3-5 g soli za den. Češi však spotřebují až 12 g denně, což je více než dvojnásobek doporučené denní dávky. Nadbytek soli ničí chuťové buňky a vede k nižší citlivosti na slanou chuť. Navíc nám hrozí vysoký krevní tlak (a s ním spojené nemoci srdce a mozku). I proto je důležité hlídat její obsah v potravinách.
Trend snižování obsahu soli v potravinách vnímají i výrobci. „Například obsah soli v polévkách Knorr označených logem Vím, co jím je přesně stanoven – v jedné porci nemůže přesáhnout 2,5 gramu. To ale při domácí přípravě polévek nelze zaručit. Doma je mnohem větší riziko, že si polévku přesolíte,“ říká dietoložka Hlavatá.
Polévku spíše přesolíte doma.
Mýtus č. 2: Polévky z pytlíku jsou chemické
Obsah pytlíkových polévek tvoří především zelenina, která prochází procesem dehydratace – tedy sušení. Při tomto způsobu zpracování surovin není zapotřebí užití žádných chemických látek, jelikož se jedná o tradiční metodu konzervace, která se používala dlouhou dobu před moderním technickým zpracováním potravin.
„Proces dehydratace je velice jednoduchý a bezpečný způsob, jak konzervovat surovinu. Při tomto postupu není důvod užívat chemické látky,“ vysvětluje Hlavatá. Aby si dehydratovaná potravina zachovala dobrou chuť, musí se suroviny sklízet v ideální dobu – třeba rajčata zralá, avšak nepřezrálá.
Rajčata se musí do polévky nasušit.
Mýtus č. 3: Pytlíková polévka je plná škodlivého glutamátu
Glutamát (správně glutaman) je sůl odvozená od aminokyseliny glutamové. Ta se běžně vyskytuje vázaná ve všech bílkovinách. V lidském těle jí najdeme zhruba 2 kilogramy. Její soli jsou tedy běžnou aminokyselinou, která se nachází v živočišných i rostlinných potravinách.
Kyselina glutamová je i v mateřském mléce
- Volná kyselina glutamová je obsažena mimo jiné i v mateřském mléce. Kojenec má obvykle větší příjem kyseliny glutamové vztažený na tělesnou hmotnost a den než dospělý člověk ze všech potravin konzumovaných během dne.
Vedle toho existuje nevázaný glutaman, který má schopnost zvýrazňovat chuť. I ten si lidské tělo vyrábí samo, a to až 50 gramů za den. Nezanedbatelný obsah volného glutamanu mají například rajčata, parmezán, žampiony, tedy v kuchyni běžně používané suroviny. Všechny tyto složky přirozeně obsahují volnou kyselinu glutamovou.
„Obecně rozšířený mýtus, že kyselina glutamová je skrývána v kvasničném extraktu, je nesmyslem. Přirozeně se v něm prostě vyskytuje, stejně jako v některých běžných potravinách,“ říká dietoložka Hlavatá. Obsah glutamátu v průmyslově vyrobených potravinách zpravidla nepřesahuje 1 %. Takové množství najdeme ve vybraných potravinách přirozeně.
Co tedy u pytlíkových polévek sledovat?
„Důležité je sledovat obsah tuku, přítomnost trans nenasycených mastných kyselin, soli a obsah přídatných látek. Pokud polévka obsahuje více "éček" než základních surovin, takovouto polévku raději nechte v regálu,“ upozorňuje dietoložka. Při výběru správné pytlíkové polévky poradí logo Vím, co jím.
„Právě u těchto typů potravin, které jsou sice oblíbené, ale nejsou považované za zdravé, potřebují spotřebitelé poradit nejvíce,“ doplňuje Hlavatá. Logo pomáhá s vhodnějším výběrem i v této kontroverzní kategorii a hlídá nejen obsah soli, ale také množství škodlivých tuků zastoupených nasycenými mastnými kyselinami a trans mastnými kyselinami.