Kauza C: Nejmilovanější vitamin

Zdraví 4. března 2019

Na‚céčko‘ Evropany upozornil jeden Indián z dnešního Québeku. Když posádka francouzských námořníků, jak se patří zdecimovaná kurdějemi, dorazila zabírat tamní půdu, rudokožec jim na zdravotní potíže poradil čaj z kůry místního stromu. Zabrala. Tak se údajně začal psát příběh nejoblíbenějšího vitaminu...

Naši předci v roce 1536 samozřejmě nemohli tušit, proč jim život zachránila docela obyčejná túje, jaké dnes máme na zahradách. Věřili v její kouzla. A možná měli pravdu. Později – když se výzkum posunul – se laboratorně potvrdilo, že listy či jehličí tohoto stromu obsahují 50 mg vitaminu C na 100 gramů.

Zelí chytrého námořníka

Nebyla to ale samozřejmě jen túje, která pohnula dějinami zdravovědy. Námořníci měli bystré pozorovací schopnosti, ostatně šlo jim o život. Všimli si, že kurděje, které oproti dnes rozšířeným představám nezahrnují zdaleka jen vypadávání zubů, ale i celkové oslabení organismu vedoucí k úmrtí, nemají rády čerstvé ovoce a zeleninu. Traduje se, že proslulý mořeplavec druhé poloviny 18. století James Cook dbal na zdraví svých lidí velmi pečlivě. Když jeho lodě dorazily ke břehu, jako první vyhnal muže, aby na palubu naložili ovoce, zeleninu a zelené rostliny. Na rozdíl od ostatních posádek se ta Cookova měla dobře. Místo obligátních sucharů, jejichž dlouhodobá konzumace stála za potížemi mořeplavců, snídali pšenici vařenou s koprem. A každý z nich měl nárok na kilo kysaného zelí týdně. Výsledek takových opatření? Žádný z Cookových námořníků během tří objevitelských výprav nezemřel. Jen pro srovnání: ostatní posádky umíraly po desítkách, moře někdy brázdily koráby mrtvých, protože nemoci podlehli úplně všichni na palubě.

Céčko poprvé na scéně

Dnes nám přijde přirozené, že abychom byli zdraví, potřebujeme tělo zásobovat určitými látkami. Ať už jídlem, nebo prostřednictvím různých doplňků. V oněch námořnických dobách ale byly tyto znalosti o dopadu výživy na člověka teprve na začátku, vitaminy se postupně začaly vynořovat z mlhy. Přispěl k tomu například polský biochemik Casimir Funk. Na základě svého bádání přišel v roce 1911 s teorií, že v přirozené stravě existují čtyři látky, které chrání organismus před čtyřmi závažnými nemocemi té doby; kromě kurdějí to byla beri-beri, pelagra a křivice. Postupem času se z oněch látek vyklubaly nám známé vitaminy C, B1, B3 a D. Ostatní vitaminy opustíme a budeme se věnovat ‚céčku‘. Jak už ukázala historie plná mrtvých námořníků, nejsme schopní si jej syntetizovat sami, musíme jej do sebe dostávat zvenčí. Jsme na tom stejně jako primáti nebo morčata, většina zvířat to ale dokáže.

Co už víme

Moderní výzkum potvrdil hned několik důležitých účinků vitaminu C. Považuje se za silný antioxidant, což je slovo, na které jsme si zvykli. Víme ale, co vlastně znamená? Základním termínem, který v této souvislosti lékaři používají, je oxidativní (někdy též oxidační) stres. Zjednodušeně řečeno, je to stav, kdy náš organismus nezvládá odstraňovat všechny škodlivé produkty metabolismu, jinak též volné kyslíkové radikály. Ty vznikají a budou vznikat vždycky, ovšem funguje-li tělo jak má, jeho rovnovážné mechanismy se zvládnou kyslíkových radikálů zbavit. Pokud je tělo příliš vyčerpané nebo nemocné, má v ‚úklidu‘ těchto škodlivin rezervy a nastane zmiňovaný oxidativní stres. Není dobré, když je mu organismus vystavený delší dobu, pak se na něm může značně podepsat. Třeba v podobě rozvoje cukrovky, vzniku nádorů, onemocnění srdce a cév. ‚Céčko‘ patří mezi bojovníky s těmito volnými radikály.

Chrání srdce i oči

Lidé, kteří jí dostatek tohoto vitaminu v ovoci a zelenině, čelí menšímu riziku, že se u nich vyvinou některé nádory, konkrétně plic, prsu a tlustého střeva. Pochybnosti trochu panují v tom, jestli ochranu před rakovinou poskytuje vitamin užívaný pouze v tabletkách. Céčko z čerstvých potravin se také považuje za prevenci ochrany cév a srdce, otázka je, do jaké míry pomáhá lidem, kteří už nějakým onemocněním trpí. Podle některých studií ‚céčko‘ zvyšuje hladinu HDL cholesterolu (takzvaného ‚hodného‘) a snižuje hladinu jeho LDL složky (‚zlého‘). Spolu s dalšími látkami pozitivně působí na oči, konkrétně může chránit zrak před degenerativními změnami, jako je například makulární degenerace nebo šedý zákal.

A co imunita?

Většina z nás jej pravděpodobně užívá v momentě, kdy cítíme, že na nás něco leze. Na celosvětovém přesvědčení, že vysoké dávky vitaminu C posilují imunitu a pomohou, když kolem lítají bacily, se podepsal zejména vědec Linus Pauling. Sám užíval ‚céčko‘ v obrovských dávkách a považoval to za důvod, proč je zdravý až do vysokého věku. Nicméně výzkum dosud tyto schopnosti vitaminu C tak úplně nepotvrdil: lidé, kteří užívají ‚céčko‘ preventivně, trpí prý běžnými virózami méně často než ti, kteří se o jeho příjem nijak zvlášť nestarají. Jedno velké pozitivum ale věda potvrdila. Stonání s vitaminem C je kratší a méně vážné. A to je rozhodně nezanedbatelný benefit.

Odkaz doktora Paulinga

Právě přesvědčení, že vysoké dávky céčka bezpečně ochrání před chřipkou a spol., šířené doktorem Paulingem, způsobily, že o Američanech se říká, že mají nejdražší moč – přebytek vitaminu, které jejich tělo nevstřebá, prostě vyčurají. A Pauling, jinak mimořádně uznávaný nositel dvou Nobelových cen, za to sklízí dodnes kritiku. Také proto, že panuje spor, jestli je vůbec třeba ‚céčko‘ dodávat prostřednictvím tabletek, když člověk jí dostatečně pestrou stravu. Je samozřejmě diskutabilní, zda lidé s omezenými finančními možnostmi nejsou v tomto směru v nevýhodě.

A když už jsme u Paulingem propagovaných koňských dávek – asi by tleskal nejnovějšímu trendu. Poslední léta se diskutuje (a samozřejmě také prakticky zkouší), jak působí vitamin C v obrovských dávkách podávaný do žíly. Když si to představíte, je prakticky nemožné sníst tak velkou porci ovoce a zeleniny, aby požadavky těla pokryla. Tabletky také nepomohou, protože zažívacím ústrojím se vstřebá pouze omezené množství; vitamin je zkrátka nutné dostat přímo do krve. Pak se podle lékařů rozšiřuje spektrum nemocí, které ‚céčko‘ může pomáhat léčit.

„Oxidativní stres hraje důležitou roli při zánětech dýchacího ústrojí, ale i při alergiích, např. astmatu a alergické rýmě,“ uvádí lékařka Hana Jarošová z Bioregeneračního a rehabilitačního centra Říčany u Prahy, která má s podáváním ‚céčka‘ do žíly svým pacientům zkušenosti. Podle jejích slov pomáhá také lidem s atopickým ekzémem, lupénkou nebo třeba osteoporózou. Horkým tématem je také léčba nádorů pomocí vysokých dávek ‚céčka‘. Zda to bude léčba budoucnosti, se teprve ukáže...