Jednoduše, s úsměvem
Lidé mají právo od vás něco žádat, proto byste neměli reagovat podrážděně, když to udělají. Odpovídejte slušně, s respektem, nikdy nezvyšujte hlas, zásadně neútočte. Namísto přemýšlení nad tím, že „ne“ říct nemůžete, naučte se, jak ho podat, aby ho druhá strana pochopila a akceptovala.
Každopádně byste měli odmítnutí maximálně zjednodušit, jasně se vyjádřit a nezamotávat do vysvětlování. Například v pracovní e-mailové komunikaci vystačíte se třemi odstavci: první obsahuje pozdrav, druhý odmítnutí a vysvětlení, proč odmítáte, a ve třetím navrhnete pár možných způsobů, které by mohly situaci vyřešit. V podstatě jde o to, rozumně a s úsměvem říct: „Ne, děkuji, možná jindy nebo jinak.“ Bez ohledu na námitky opakujte svůj postoj, dokud si každý neuvědomí, že ho nehodláte změnit. Výhrady či kritiku můžete uznat – a přesto si stát na svém!
Když řeknete „ano“ na něco, co děláte neradi a netěší vás to, říkáte „ne“ věcem, které máte rádi a dělají vám radost.
Když řeknete „ano“ na nepodstatné věci, říkáte „ne“ tomu, co je pro vás ve skutečnosti důležité.
Když řeknete „ano“ například na přesčasy v práci, o které nestojíte, říkáte „ne“ svému společenskému životu, partnerovi, rodině a přátelům.
Když řeknete „ano“ někomu, koho nemilujete nebo o něj nestojíte, říkáte „ne“ vztahu, který by pro vás byl smysluplný.
Když řeknete „ano“ na práci, která vás nebaví a nenaplňuje, říkáte „ne“ svým snům a touhám.
Celý článek najdete v tištěné Vlastě.