Modelky často opíjím

Podzimní kampaň 16. května 2018

Tereza z Davle je známá hlavně díky fotografiím ženských aktů. Fotí i portréty, zátiší, přírodu a občas muže, ale jak sama říká: „To většinou nikoho nezajímá, lidi zkrátka chtějí vidět na mých fotografiích nahé ženy, to jich na výstavu přijde zdaleka nejvíc.“ TEXT: EVA RIEGEROVÁ

Všimla jsem si, že na vašich fotkách často není vidět obličej. Proč?

Jednak proto, že jsou to modelky – klientky, které nechtějí, aby je někdo poznal, jednak proto, že mám na fotce ráda určité tajemství a obličej někdy neukážu záměrně. Baví mě spíš momentky, kdy se slečny třeba převlékají nebo už odcházejí. Ty fotky buď někomu darují, nebo je chtějí pro sebe, protože jsou krásné a chtějí se nafotit, nebo naopak ony dostanou focení jako dárek.

Proč si tak často zakrývají prsa, to se stydí?

To myslíte fotky na mém Facebooku, viďte? Ale kdepak, nestydí, na Facebooku musí mít ženy zakryté bradavky! Buď bych jim tam musela udělat ty děsný kolečka, anebo si musí prsa držet, protože jak tam ukážete nahou bradavku, tak vás zablokujou. Jednou jsem byla zablokovaná tři čtvrtě roku! Je to vždycky na tři měsíce a evidentně mě jeden člověk hlásil, číhal. Ono je tam vždycky vidět třeba „… už jen osm hodin do odblokování“ a on našel jinou fotku a okamžitě mě nabonzoval znovu. Musela jsem odstranit veškeré fotky s bradavkami, i když byly třeba jen milimetr velké nebo modelce prsa jen prosvítala, hrozný problém. Prsa jsou krásná, ale je to holt americká firma.

A víte, kdo to byl?

To je anonymní, ale neděje se to jenom mně, stává se to hodně fotografům. Oni jsou na sebe žárliví, hodně se pomlouvají, je možné, že se blokují navzájem.

Je focení hodně konkurenční prostředí?

Já myslím, že jo. Ale možná je to všude, možná se navzájem pomlouvají kadeřnice, prodavačky, chirurgové, fotografové… České prostředí je podle mě specifické, závistiví jsme, ne že ne.

Jste jedna z mála fotografek, jak muži reagují?

Já si z toho dělám srandu… Nejsem vystudovaná fotografka, pro mě focení byla volnočasová zábava, která se časem proměnila v profesi, která mě živí. Investovala jsem do toho energii, ale neřešila ty technické věci, což muži rozhodně se zápalem studují, svícení, techniku… Fotografek, které té technické stránce zas až tak nerozumí, je docela dost, dělám workshopy a chlapíci se mě pořád ptají na objektivy, světelnosti, clony, zatímco holky to neřeší.

Vy tím ty chlapy musíte dost dráždit...

To si myslím, že jo – „taková amatérka…“. Ani na vizitce nemám Tereza z Davle – „fotografka“, ale „fotografie“, protože sice dělám fotky, ale přísně vzato nejsem vystudovaná fotografka, můj děda byl.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Vlasta.