Jak přemýšlejí úspěšní lidé

Podzimní kampaň 22. června 2018

Marisa Peer pomáhá už přes tři desetiletí jako terapeutka známým osobnostem, olympijským sportovcům i šéfům velkých firem, píše bestsellery a vydělává spousty peněz. Mohou její tipy přinést něco i nám – obyčejným smrtelníkům? TEXT: HANA DITTRICH

Na svých stránkách www.marisapeer.com nabízí terapeutka online kurzy i pro širokou veřejnost. Charismatická žena má mimořádné kouzlo osobnosti, je jí 60 let, je šarmantní a elegantní a zosobňuje stoický klid. Přednášky, které jsou dostupné zdarma, jsou logicky vystavěné a zábavné zároveň. Lapila jsem se do osidel a (už za peníze) pořídila jeden z jejích programů obsahující osm přednášek a audia s hypnózou, která mají člověku pomoci si nové myšlenkové vzorce osvojit. V přednáškách se Peer dotýká témat, jako jsou disciplína a zvyk, ale i vztah k sobě samotné. A co nám radí?

Změňte svůj vnitřní dialog

Každý z nás má cíle. Chceme mít dostatek financí, být zdraví, štíhlí a v kondici nebo se chceme něčemu novému naučit. Chodíme do práce, jíme zdravě, sportujeme nebo se vzděláváme. Velkou část dne trávíme činnostmi, které „musíme“. Podle Marisy Peer bychom si měli uvědomit, jak o těchto činnostech sami se sebou v duchu mluvíme. Říkáte si, že cvičení vás zabíjí, že učení nových slovíček je peklo, protože vám nejdou do hlavy, nebo že se při každodenním vaření cítíte jako otrok? To je třeba změnit: sami jste se tak rozhodli právě proto, že chcete něčeho dosáhnout. Často si rádi stěžujeme (a přeháníme), protože doufáme, že se nám uleví, ale tato negativní vyjádření nás ve skutečnosti vysávají, vedou k prokrastinaci a způsobují, že cíle nedosáhneme. Najděte pozitivnější formulaci, která ovšem musí znít pravdivě, a tu si často opakujte. Zkuste třeba: „Rozhodla jsem se půlhodinku denně věnovat studiu angličtiny a těším se, až se na dovolené domluvím.“

TIP: Uvědomte si, jakými aktivitami opovrhujete, přestože jim věnujete čas. I vaše představa „pekla“ může být splněný sen někoho jiného.

ZKUŠENOST: Miluju přehánění. Ráda říkám, že mám hlad jako vlk, že umírám nudou nebo že šílím, když mě dcera neposlouchá. Před náročnou přednáškou jsem zkusila vyměnit „mám strach“ za „těším se“. Moc jsem si od toho neslibovala, ale zafungovalo to.

Celý článek najdete v aktuálním čísle časopisu Vlasta.