Kniha Sametání pod koberec: Vychází k výročí sametové revoluce

Soutěže 3. prosince 2015

Pro někoho jsou 90. léta 20. století především začátkem nové demokratické éry. Pro jiné dobou, kdy se za hesla jako „tržní hospodářství“ či „kuponová privatizace“ skrylo obrovské rozkrádání státního majetku. A pro další zas obdobím stráveným v rockových klubech ve společnosti alkoholu a drog. Kniha publicisty a spisovatele Ondřeje Horáka Sametání pod koberec – Devadesát detailů z divokých devadesátých je ohlédnutím za dobou, v níž bylo zaseto všechno to, co dnes sklízíme. K výročí sametové revoluce vydává nakladatelství 65. pole.

Současná česká literatura dosud postrádá dílo, které by nabízelo reflexi společenského a kulturního dění a životního stylu v 90. letech, ačkoliv tato doba znamenala zásadní přelom v životě naší společnosti. Kniha Ondřeje Horáka Sametání pod koberec se o to snaží jako první. Nejde však o historickou práci, ale o připomenutí tehdejších typických trendů – od náhlého rozmachu second handů, hamburgerů a pornografických časopisů až po kuponovou privatizaci a rozdělení Československa. Autor s humorem a nadhledem oživuje momenty, na které už mnozí z nás zapomněli nebo si neuvědomují, že je přinesla právě 90. léta: Jednou z mnoha porevolučních novinek byly nektarinky. Broskve bývaly v létě k dostání i za komundírů, ale nektarinky — ty broskve bez chloupků, ty holé, lesklé plody —, to byl důkaz, že je zas o trochu líp. V přibližně stejné době, kdy se objevily nektarinky, začala móda depilace. Ženy si začaly holit nejen nohy a podpaží, ale i leccos dalšího...

„Nejsem historik a ani se skrze tuto knihu netoužím stát odborníkem na devadesátá léta,“ říká autor, „ale mělo by se o nich více mluvit, protože se to všechno nejasné, nevyřešené, pokažené a zasmrádlé neustále vrací do naší současnosti. A dokud si nedokážeme pojmenovat, co to vlastně je, nedokážeme se pohnout dál,“ vysvětluje jeden z motivů k napsání knihy. „Možná se ozvou všichni ti, kteří si myslí, že mají větší právo takovou knihu napsat, akorát ji nikdy nenapsali. A taky se možná ozvou všichni ti, kteří tehdy byli mladí, a tato turbulentní doba nastartovala jejich kariéry, a tak se jim – dnes již značně unaveným a za zenitem – takový náhled nebude líbit, protože jim vlastně bere všechno to pěkné a hrdinské, co zažili…“

V mnoha pasážích knihy se ukazuje, že řada věcí se v 90. letech pouze „překlopila“ a vrátila: Michal David měl určitou dobu po sametové revoluci nálepku socialistického telete, které zpívá optimistické kolovrátkové hity. Ovšem do hry ho vrátilo nejen to, že se lidé přestali za to, že se jim jeho písničky líbí, stydět, ale taky to, že se pak jeho písničky začaly líbit i jejich dětem. Hlavně mu ale pomohlo to, že si jeho hity v kabině pouštěli čeští hokejisté při všech těch mistrovstvích světa. A tak když potom vyhráli olympiádu v Naganu, složil za pár hodin i jejich hymnu, která vedle slavného vítězství vyzněla spíš jako slavná prohra. Nicméně Michal David byl najednou zpátky. Krásný úděl měl nejen včera, ale i dnes…

„Spousta věcí je dnes stejných jako před rokem 1989. Nejde ale jen o to, že se někteří udrželi u vesla v obou režimech. Ani jen o to, že třeba zažíváme určitou nostalgii po normalizačních produktech,“ prohlašuje Horák, „Mnozí z nás se nechali počínaje devadesátými lety až do dneška zkorumpovat daleko víc než řadoví komunisté za minulého režimu… Nikoliv ze strachu, nikoliv proto, že by naše děti pak nemohly jít studovat, čistě jenom pro peníze a další výhody, pro pohodlný život. Jen se podívejte, kolik bývalých disidentů, kolik příznivců Václava Havla dnes pracuje ve firmách, které vlastní bývalí estébáci či lidé, u nichž nevíme, kde kdysi najednou vzali ten prvotní kapitál. A jsou pěkně tichoučko… Takže tady opět platí ty staré nápisy ze hřbitovů: Co jsme my, budete vy. Co jste vy, byli jsme i my.

Ondřej Horák (* 1976 v Českých Budějovicích) pracoval jako šéfredaktor literárního časopisu Tvar a redaktor Lidových novin a Hospodářských novin. Je spoluautorem knih Prostřeno bez servítků Zdeňka Pohlreicha (Ikar, 2010), Můj život s rybami Jakuba Vágnera (Universum, 2012), Životní mač Jaromíra Bosáka (Knižní klub, 2013) a Tvrdohlavý muž Stanislava Bernarda (65. pole, 2014); kniha Prostřeno bez servítků se prodejem 84 tisíc výtisků stala bestsellerem. V roce 2013 debutoval románem Dvořiště (Druhé město). O rok později pod pseudonymem Čestmír Kapřík publikoval „humoristický román o fotbale s láskou“ Liga opravdových mistrů (Mladá fronta, 2014). V roce 2015 vydal „českou historii v 50 fejsbukových profilech“ s názvem Boží zboží (Druhé město). Aktivně se zajímá o fotbal, stolní tenis a gastronomii.

O CO HRAJEME?

Pět z vás získá knihu Sametání pod koberec. Stačí správně odpovědět na soutěžní otázku a mít trochu štěstí.

Tato soutěž se řídí všeobecnými marketingovými podmínkami.

Soutěž byla ukončena. Výherce budeme kontaktovat telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu.

Výherci: Pavel Š., Liberec; Lucie K., Brno; Olga F., Kamenice nad Lipou; Věra H., Uhlířské Janovice; Pavel E., Velké Hamry