Tonya Graves: Kacířka z katolické školy

Z nové Vlasty 21. října 2015

Kořeny má v Americe, srdce už jí bije česky a o svých dětech říká, že to jsou Češi jako poleno. Věděli jste, že se zpěvačkou stala až u nás? Teď vydává druhé sólové album a po letech se znovu představuje jako bluesová zpěvačka. Ten návrat jí náramně sluší!

Máte při dnešku bluesovou náladu?

Když je venku upršeno a lezavo, snadno vás napadne, že je to počasí na bluesovou muziku. Takhle to ale necítím. Blues není jen o smutných věcech. Blues je taky radost, láska, sarkastický humor... To country, to je jiná. To je podle mě mnohem depresivnější styl – umírají tam pejsci, bourají kamiony, manžel odchází se sestrou... to je muzika do špatného počasí. Blues takové není. Ale jak jste se ptala, já mám dobrou náladu, i když dnes není venku hezky.

Chyběly vám deštivé dny? Letos v létě se v Česku žilo jak u moře, jen vlny nebyly.

Kdyby bylo pořád krásně, člověk by ani nevěděl, že to je taková nádhera. Musí občas pršet a foukat, aby vám to došlo.

Vybíráte si muziku, kterou posloucháte, podle nálady?

Upřímně, doma hudbu moc neposlouchám. Pokud ano, tak klasiku beze slov. Nejčastěji asi Bacha a Smetanu. Jsem zpěvačka, hudbu mám kolem sebe pořád, miluju ji, ale stejně tak mám ráda ticho. Kdybych ho neměla, neuměla bych si tak vážit hudby. V autě rádio poslouchám, ale nejčastěji stanice Klasik nebo Vltavu. Ale při jedné věci si muziku pustím vždycky – při pečení. Mám osvědčené desky, po kterých sahám pravidelně. Třeba před Vánoci doma poslouchám muziku nejvíc za celý rok, protože peču opravdu hodně.

Která deska je nejlepší pro pečení vánočního cukroví? Zavoní u paní Graves doma vanilkové rohlíčky? A jak to má Tonya s kacířstvím? Čtěte v novém čísle Vlasty, které vychází právě dnes, ve středu 20. října.