Přiznala jste, že autobiografický román Bereme, co je by nevyšel za života vaší matky. Vypořádala jste se jeho vydáním s problematickým vztahem, který jste měly?
Dá se říci, že ano. Ani jsem nevěděla, že to bude mít takový efekt. Předtím jsem na ni vzpomínala s nevolí a nevěřícným úžasem, ale teď už nevzpomínám téměř vůbec. Celý ten dlouhý příběh mého dětství a mládí je zakonzervovaný na stránkách. Snad dvě desítky čtenářů od chvíle, kdy Bereme, co je vyšlo, mi napsali, že měli matku se stejným chováním a že jim ta knížka pomohla leccos pochopit a odpárat se od bolestivých vzpomínek. Takže to, že jsem otevřeně popsala, co mě trápívalo, pomohlo i jiným.
Máte dva dospělé syny. Jak oni zpětně hodnotí svou výchovu? Musela jste se někdy kontrolovat?
Tomáš ani Jirka si nestěžují, dala jsem jim, myslím, dost volnosti a důvěry, jsou z nich poctiví a rozumní chlapi. Kontroluju se průběžně a často, téměř vždy promýšlím, co řeknu a co udělám, abych nenadělala nějakou škodu, abych nepoškodila lidi, které mám ráda třeba nějakým necitlivým hodnocením, poznámkou. V literatuře si dovoluju tvrdou upřímnost, v životě jsem soucitná a spíš asi laskavá. Samozřejmě i k členům rodiny. Děti, i ty dospělé, potřebují uznání a pochopení. Stále jsem jako matka na příjmu.
V knihách Chraňme muže a Příběhy mužů se stáváte spojencem a ochránkyní poloviny lidské populace. Natolik vás ovlivnilo soužití se třemi chlapy?
Asi mě víc ovlivnilo bezprostřední pozorování velitelského kuchyňského matriarchátu v dětství. Viděla jsem v okolí to věčné oštěkávání chlapů, znám faleš ženských manipulací v rodině, vytěsnění nebo prolhané obvinění táty společných dětí po rozvodech. Také můj genetický otec byl zbaven možnosti mě vůbec někdy vidět, a matka se postarala o to, abych nedostala do ruky jediný dopis z mnoha, které mi po dlouhá léta psal a zoufal si, že mu neodpovídám. Já zatím o jeho dopisech nevěděla. Bylo mi to s nehorázným zadostiučiněním sdělenomatkou až po jeho smrti. Tuhle ženskou faleš a manipulaci nenávidím. Ale mé knížky na téma ohroženého mužského elementu si všímají mnoha aspektů, které doba přinesla, třeba vypjatého feminismu, nových poměrů ve vztazích nebo ztráty důstojné mužské role.
Celý rozhovor se spisovatelkou Věrou Noskovou čtěte v časopise Vlasta, který vychází ve středu 5. srpna.