Nebylo by špatné, kdyby tady gentlemanů přibylo. Bylo pro vás jedním z impulzů začít něco dělat zjištění, že z veřejného života mizí slušnost?
Situace ve společnosti je taková, jaká je. Lidé jsou často dezorientovaní, co se týče hodnot a základního chování, všechno se relativizuje – a to není, myslím, dobrý stav. Není ale cesta jen nadávat. Například ženy na muže. Je vždy fajn začít u sebe a zamyslet se nad sebou. Každé podle mě prospěje, když začne ctít svoji ženskost.
Jak to myslíte?
Nebát se nechat o sebe pečovat, nechat muže vyseknout kompliment, udělat to, co se dřív považovalo za slušnost. A tím myslím i takové obyčejnosti jako podržet dveře nebo si nechat pomoct do kabátu. Jeden mladý muž nedávno popisoval svůj zážitek, jak chtěl v tramvaji pustit sednout slečnu, ta se vyděsila a vykřikla: Ale já nejsem těhotná! A to je jen malý příklad té dezorientovanosti, o které jsem mluvila. A co udělá muž, když se setká s takovou odmítavou reakcí? Možná se už příště na galantnost vykašle. Když se naopak na oplátku za milé gesto hezky usmějeme, máme dobrý pocit my i oni. Atmosféra se úplně promění.
Myslíte, že o sebe dnes ženy málo dbají?
To ne. Jde o to, jak. Hodně lidí si možná říkalo, co ta blondýna blbne, proč nám cpe šaty a korzety. Oblečením o sobě říkáte, kdo jste a jak chcete, aby vás okolí vidělo. Může si to každý vyzkoušet sám na sobě, když si oblečete šaty z první poloviny dvacátého století. Během patnácti minut se propadnete někam do minula. První, co vám dojde, je, že se oblékáte dlouho. Dřív měly ženy víc času a tolik nespěchaly. Musíte je na sebe navlékat s úctou, abyste je nezmačkala, nepotrhala... není to jako hodit na sebe džíny a tričko. Když to je ženštější model, než obvykle nosíte, najednou v sobě objevíte ztracenou femme fatale. Narovnáte se, díváte se kolem sebe jinak, a úplně jinak vás vidí i okolí. Vyzařuje z vás jiná energie a muži se k vám začnou chovat jinak.
Celý rozhovor najdete v nové Vlastě, která vychází již tuto středu, 16. září!