Slovní spojení japonská stěna jste už asi slyšeli, ovšem jen málokdo vlastně ví, jak je konstruovaná a co ji odlišuje od jiných systémů stínění.
Takže - japonskou stěnu tvoří textilní pásy a úchytové a posuvné zařízení. Posuvný systém se skládá z horní lišty a nosiče panelů. Lišta se upevňuje do stropu a lze ji vložit do stropních podhledů. Toto zařízení je tedy možné využít všude tam, kde jsou okna těsně pod stropem, nebo tam, kde chceme posuvný systém skrýt.
V každé drážce je podle šíře jednotlivých dílů zasazen jeden nebo více nosičů panelů, pohybujících se pomocí koleček. Suchým zipem jsou na nosičích uchyceny panely, tedy dekorační nebo stínicí pásy z textilu nebo jiného materiálu, které mají spodní lem zakončený tunýlkem, v němž jsou pro vypnutí vsunuta závaží. Pokud jde o použité materiály, řídíme se funkcí a začleněním stěny do interiéru.
Japonské stěny jsou primárně využívány pro stínění či dekorování oken, mohou však sloužit k zakrytí policového systému, výklenku ve zdi, šatny, kuchyňských či koupelnových skříněk a můžeme s jejich pomocí vytvořit i dělicí stěnu místnosti. Jednotlivé způsoby použití zdůrazníme také materiálem, který zvolíme na pásy.
Do oken je možné vybrat dekorační či roletové tkaniny nebo záclonoviny, organzu, voál a podobně. Pro použití v místnosti či ve spojení s nábytkem volíme pevnější tkaniny z méně poddajných vláken, vzácněji i z jutových či kokosových vláken.
Velmi moderní jsou v současnosti měkké plastové pásy mnoha vzorů a barev. Méně používanými materiály jsou rákosové nebo bambusové rohože, dřevěné horizontální žaluzie, pásy rýžového papíru a podobně. Mezi novinky pak patří sériově vyráběné japonské stěny s potištěnými panely, které lze zakoupit i zvlášť, a obměňovat tak pravidelně interiér.