Je podle vás práce exekutora méně časově náročná než advokacie?
Kdepak, časově je to přinejmenším stejně náročné, ale oproti advokacii nejsem závislý na tom, jak mi čas naplánuje soud nebo klient.
Lidé vás ale asi vnímají úplně jinak než dříve, když jste byl pan advokát…
Ano, to je nevýhoda. Tušil jsem ji, už když jsem se rozhodoval, ale neuvědomoval jsem si, jak obrovský je rozdíl ve společenském renomé advokáta a exekutora. Je to v jistém smyslu společenský pád.
A co na tenhle pád říkala vaše rodina?
Žena se mě na začátku párkrát ptala, jestli se nechci vrátit k advokacii, zvláště když se v médiích objevovaly články vyjadřující se o exekutorech nepříliš lichotivě. Nicméně rozhodl jsem se pro toto povolání a nehodlám z něj utíkat.
Nevěřím, že se pohled na exekutory nějak zásadně změní. Berete lidem peníze, což podle mě vylučuje, aby si vás začali vážit.
Exekuce ale nejsou o nějakém dobru a zlu. Je to výkon soudního rozhodnutí. Na jedné straně je právo a na druhé straně člověk, který nesplnil svou povinnost. Soudní exekutor zajišťuje naplnění práva, bere tedy peníze proto, aby byla uspokojena strana, která je podle rozhodnutí soudu v právu.
Lidé se na vás dívají skrz prsty proto, že je pro svůj osobní zisk uvrháváte do problémů.
Nemíním obhajovat, že soukromí soudní exekutoři jsou jedinou správnou cestou. Ale například v Německu je třeba úplně jiná kultura a exekuce jsou tam pro stát, a tedy daňové poplatníky, také výrazně dražší než u nás.
Čtěte také: Udělala jsem dluhy a nevím, z čeho je zaplatím
Německo si to prostě může dovolit. Kvůli svému zisku ale do problémů rozhodně nikoho neuvrháváme. Exekuce je jen logickým vyústěním nezodpovědného chování dlužníka a nařizuje ji soud. Nikdo žádný jiný funkční systém vymožení práva zatím nevymyslel.
Jednou z nejčastějších námitek je například: „Dlužím někomu, řekněme, osm set korun, přijde exekutor a já mám najednou zaplatit osmnáct tisíc. Co mám dělat, pokud mám jen s bídou na zaplacení těch osmi stovek?“
Ano, u menších dlužných částek, například u dluhů vůči dopravním podnikům, skutečně vznikala velká nespravedlnost. Částky, o kterých mluvíte, skákaly vzhůru zejména na nákladech nalézacího řízení, tedy na platbách advokátům. Zlem byla vyhláška 484/2000 Sb., o paušálních náhradách v soudním řízení, ta stanovovala, že v jednom soudním řízení je advokátovi automaticky paušálně proplaceno šest úkonů. I když v těchto jednoduchých malých případech advokát udělal třeba jen dva úkony, podle vyhlášky mu bylo proplaceno úkonů šest. Tuto částku pak musel dlužník platit a někdy toho nebyl schopen, protože to bylo nad jeho finanční možnosti. Letos v dubnu ale došlo ke zrušení této přísudkové vyhlášky, což mělo zásadní vliv i na náklady exekucí.
Přečtěte si: Exekutor mě vyděsil, vždyť nic za auto nedlužím!
Pro dlužníky jsou teď podstatně levnější. Modelový příklad dopadu této změny můžu uvést na dluhu za pokutu ve výši 1012 Kč. Pokud by se odměna advokáta zastupujícího věřitele počítala podle dříve platné paušální vyhlášky, činila by za nalézací řízení 7986 korun a za exekuční řízení 4356 korun. Teď činí odměna advokáta podle nové vyhlášky za nalézací řízení zhruba 3146 korun a za exekuční řízení 1936 korun. V případě exekuce modelového dluhu jsou celkové náklady vymáhání 9014 korun včetně DPH, oproti dřívějším 16274 Kč. Úspora je tedy více než sedmitisícová.
Exekutor má podobnou odměnu?
Nám náleží dvojí částka: jednak odměna podle výše vymožené částky, a to 15 % z vymožené částky, nejméně však 1500 korun. Dále částka na úhradu nákladů, která v případě, že dlužník zaplatí do třiceti dnů, činí 1750 korun. Takže celá odměna činí u nižších vymáhaných částek 3250 korun. Náklady exekuce je také možné přehledně zjistit na kalkulačce nákladů na stránkách Exekutorské komory (www.ekcr.cz).
To jsou divní advokáti, které člověk nikdy ani nevidí, ale přesto jim musí platit. Proč tam vůbec jsou? Nestačil by jen exekutor?
Ne. My jsme v tomto případě spíše něco jako soudci. Můžeme například poučit člověka o procesních věcech, ale ne o hmotněprávních.
Tomu nerozumím. Co to znamená?
Třeba o tom, jestli je dluh promlčený, nebo není, ho poučit nesmíme. Soudní exekutor má být nestranný a nemůže v hmotněprávních věcech radit ani věřiteli, ani dlužníkovi.
Ale nebylo by to naopak lepší? Mohl byste tak přece člověku poradit, co je podle zákona pro něj nejsprávnější.
To můžu jen procesně, hmotněprávně nikoli. Od toho jsou advokáti.
Rozumím těm platbám a částkám, o kterých mluvíte. Stále mi však nejde do hlavy, jak se z tisícových dluhů stanou desítky tisíc.
Je faktem, že ta čísla na konci někdy vypadají hrozivě, protože jsou tam napočítány náklady na soudní poplatky, na soud, na advokáta, potom náklad na advokáta v exekuci a nakonec i odměna a náklady exekutora. Lidé si ovšem myslí, že celou tu hrozivou částku shrábne jen soudní exekutor. Tomu však jde jen menší část. A to ani nemluvím o tom, že jak advokáti, tak soudní exekutoři ze svých částek odvádějí státu DPH, což je vážně kuriózní věc – stát na jednu stranu křičí, že advokáti a exekutoři mají moc peněz, ale na druhou stranu mu nevadí, že z každé odměny, od každého dlužníka vyinkasuje dvacet procent navíc jen na DPH. Stát si takhle od dlužníků přijde na nemalé částky.
Zajímá vás tato tematika? Chtěli byste si o ní přečíst něco více? Celý tento rozhovor najdete v nové Vlastě 41/2013. Kromě toho si v ní přečtete i o osobním bankrotu, tzv. oddlužení. Najdete v ní nejen rady, na koho se v případě finanční tísně obrátit, ale i osobní příběhy těch, jež si oddlužením sami prošli.