Mohlo by vás zajímat
Spousta lidí by možnost alespoň některý den v týdnu pracovat doma uvítala. A pravdou je, že spousta činností by opravdu z domova dělat šla. Jenže zaměstnavatelé jí naopak šetří, a pokud tento výdobytek zaměstnancům vůbec povolí, pak v naprosté většině jen jako benefit. Jenže i tato mince má dvě strany...
ZÁKON JE ZÁKON
Představme si teď, že svou profesi byste mohli bez problému zvládat z domova a do firmy byste sjeli jen občas na nějaké porady a podobně.
Žádná speciální právní úprava home office není, takže zaměstnavatel se i tak musí řídit zejména zákoníkem práce a zákonem o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
BYDLÍM V PRÁCI, NEBO PRACUJI DOMA?
V tu chvíli ovšem začnou naskakovat nejrůznější otázky. Třeba místo výkonu práce lze ve smlouvě specifikovat oběma adresami nebo klidně i územněsprávním celkem a stejně tak lze definovat i případné cestovní náhrady, jsou ale zapeklitější otazníky.
Zákon totiž například nedělá rozdíl mezi tím, jestli pracujete v kanceláři firmy, nebo doma v obýváku. No a logicky – jak může zaměstnavatel zajistit vše, vyplývající z povinné BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci)? Těžko vám bude kontrolovat kvartýr.
VŠE DO SMLOUVY
Když si tedy doma na loužičce od psa vyvrknete kotník, bude to pracovní úraz, nebo nebude? A co věci, které k práci běžně používáte – počítač, lampičku, telefon, tiskárnu...? Nafasujete vše od firmy, nebo jí budete fakturovat svoji ohmatanou klávesnici, spotřebu proudu a ošoupané čalounění židle?
Nejen tohle musí firma řešit v případě, že umožní svému zaměstnanci pracovat celý týden doma, nejlépe rovnou v pracovní smlouvě. I to je důležitý důvod, proč se do toho moc nehrne.
Práce doma? Sen mnoha zaměstnanců. Bohužel, zatím dost nereálný.
PRACUJI, KDY CHCI
A jak to je z pohledu zaměstnance? Pokud je vše výše uvedené vyjasněno, má se na první pohled skvěle. Netýká se ho pevná pracovní doba, zvolí si ji sám tak, aby stíhal pracovní úkoly do stanoveného termínu a v řádné kvalitě. Ovšem musí zároveň počítat s tím, že se ho netýká pár věcí, které jsou pro „standardní“ zaměstnance samozřejmostí.
PLACENÉ PŘESČASY? ZAPOMEŇTE!
Nemá nárok na peníze či volno za práci přesčas, náhradní volno je pro něj zapovězeným pojmem, stejně jako příplatky za práci ve státní svátek. Stejně tak ho míjí i většina tzv. důležitých osobních překážek v práci (výjimkou je například úmrtí v rodině, svatba nebo stěhování).
NE KAŽDÝ NA TO MÁ NÁTURU
Případů home office opravdu na „full-time“ je v Česku velice poskrovnu. Častější je práce z domova třeba jeden či dva dny v týdnu, v rámci poskytovaných benefitů. Pak nevystupují do popředí právní otazníky, ale jen ty obyčejné, lidské. Protože i když pracovat z domova je lákavé, ne každý na to má.
A podlehnout tomu, že můžete vstát ne v šest, ale prostě až se vzbudíte, a není problém zajít na obídek s kámoškou, je snadné a rychlé. A najednou zjistíte, že je sedm večer, a začnete se hroutit z toho, že nestíháte.
Jak na to
- Vytvořte si vlastní pracovní dobu, soukromý denní řád.
- Nejdůležitější úkoly si dejte jako první v pořadí.
- Dejte doma jasně najevo, že teď pracujete a informace o prasklé žárovce či kapajícím kohoutku musí počkat.
- Mějte doma pracovnu či pracovní kout, podaří se vám tak eliminovat všechny rušivé vlivy, televizí počínaje a pohledem na neumyté nádobí konče.
- Vyrazte v pauzách mezi lidi, snažte se aspoň jednou týdně sejít i s lidmi z firmy, ať z vás není misantrop.
Zařiďte si pracovní kout.
E-MAILY NESTAČÍ
Pravdou je, že lidé pracující doma jsou často výkonnější a rychlejší. Chtějí mít dřív hotovo a udělat si čas pro sebe. Ale nebýt v kontaktu s kolegy, nesdílet informace a podobně není pro firmu optimální. Elektronická komunikace prostě tu živou nenahradí.