Jeho jasnou snahou je, aby tzv. zůstavitel (ten, po kom se bude dědit) mohl výrazně více rozhodovat o svém majetku v případě své smrti, než je tomu doposud.
Navrací do života mnoho tradičních institutů, které současné právo už ani nezná, dává velkou možnost rozhodovat, komu a jak se co odkáže, umožňuje i vypořádat případné spory ještě za zůstavitelova života, řeší i možnost vydědění, vzdání se dědictví, dědickou nezpůsobilost či odpovědnost za dluhy zemřelého. Dědit bude nově možné na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA
To je v současné době nejrozšířenější, dá se ale předpokládat, že právě v souvislosti s uvolněním možností v dědickém právu bude jeho četnost klesat. Nicméně když z jakéhokoli důvodu neuzavřete dědickou smlouvu či nesepíšete závěť, určí rozdělení vašeho majetku paragrafy. Dosavadní zákon stanovoval čtyři dědické skupiny, tzv. třídy. Nově jich je šest. V první jsou děti a manžel či manželka, přičemž každý dostane stejný díl.
Nedědí-li oni, nastupují na řadu ve druhé třídě opět manžel či manželka a pak rodiče a lidé, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, pečovali o něj nebo byli na zůstaviteli existenčně závislí. Všichni dědí stejným dílem, manžel či manželka však musí dostat nejméně polovinu pozůstalosti.
A tak to jde dál, jednotliví dědicové jsou třeba i ve více třídách, ovšem s jiným podílem na dědictví. Oproti dřívějšku existují další třídy dědiců – pátá a šestá, které zahrnují praprarodiče z otcovy i matčiny linie, vnuky sourozenců a děti prarodičů. V případě, že se nenajde žádný dědic, neexistuje závěť ani dědická smlouva, stává se z dědictví tzv. odúmrť a vše přejde na stát.
Vyřešit dědictví nebývá mnohdy jednoduché.
DĚDICKÁ SMLOUVA
Jak už její samotný název napovídá, je logicky uzavřena ještě za života zůstavitele. Dvě strany se prostě dohodnou a sepíší smlouvu o dědictví. Ta může obsahovat různé podmínky (třeba i tu, že dědictví nebude odmítnuto) a nelze ji jednostranně zrušit.
Smlouvu ovšem nelze pořídit o celém dědictví, čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl ještě rozhodnout podle vlastní vůle: Samozřejmě ale může i tuto čtvrtinu odkázat závětí stejnému člověku, s nímž uzavřel smlouvu.
ZÁVĚŤ
Možná přirozená lidská škodolibost vede k tomu, že největší rozruch a diskuse vzbuzuje ta část zákoníku věnující se dědění ze závěti. Ta bude totiž co do právní síly stát nad děděním ze zákona. Ovšem pozor – pokud už si říkáte, že když vás nejbližší příbuzní budou štvát, tak odkážete všechno své první lásce, oblíbenému filmovému idolu nebo třeba zvířecímu útulku, až tak jednoduché to nebude.
Stále totiž budou ve hře nepominutelní dědici, kteří svůj díl dostat musí. Těmi jsou děti a nedědí-li ony, pak se nepominutelnými stávají jejich děti. Pokud sepíšete závěť a neuvedete je v ní, nemají právo na podíl z pozůstalosti, ale pouze na peněžní částku rovnající se hodnotě jejich dílu. A soud může povolit splátky nebo odklad splatnosti.
Závěť můžete pořídit o celém svém majetku nebo klidně jen o části a druhá část se bude dědit podle zákona. Pokud má ale někdo omezenou svéprávnost pro chorobnou závislost na alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může v závěti rozhodnout maximálně o polovině pozůstalosti.
Závislost na hazardních hrách může být důvodem k vydědění.
PÍSMEM, ČI SLOVEM?
Závěť musí mít vždy písemnou podobu, vyjma jednoho případu, kdy je pořízena „s úlevami“. Pokud je celá psaná vlastní rukou a vlastnoručně podepsaná, pak nejsou potřeba svědci. Pokud ji ale zůstavitel třeba jenom podepisuje a jinak je psaná na stroji, v počítači nebo je někomu diktována, už jsou potřeba dva současně přítomní svědci. Je i možné závěť pořídit veřejnou listinou.
To je bezpodmínečně nutné v případě, že byste chtěli něco odkázat lidem, kteří se o vás starali třeba v nemocnici či v sociálním ústavu. V tomto případě totiž pouhá závěť nestačí. Jsou ale mimořádné případy, kdy závěť ani nemusíte podepsat, ba dokonce ani nemusí mít písemnou formu. Pokud se ocitnete v bezprostředním ohrožení života, máte právo pořídit závěť ústně, a to před třemi současně přítomnými svědky.
Stejné právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události, a nelze po něm rozumně požadovat, aby ji pořídil v jiné formě. A je-li důvodná obava, že zůstavitel zemře dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny, může jeho poslední vůli zaznamenat, za přítomnosti dvou svědků, starosta obce (či někdo s jeho pravomocemi), na jejímž území se zůstavitel nalézá. Ve specifických případech lze místo starosty využít kapitána lodi či letadla nebo vojenského velitele.
VYDĚDIT JE MOŽNÉ NEPOMINUTELNÉHO DĚDICE, KTERÝ:
- neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi
- neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl
- byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze
- vede trvale nezřízený život
- je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen
- je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.
NIC NEDOSTANEŠ, POKUD...
Sepisujete-li závěť, máte právo klást si pro vydání pozůstalosti podmínky. Jestli je dědic nesplní, nedostane ani šesták. Musí se ale jednat o rozumnou podmínku, jako je třeba úspěšné dokončení studia, péče o zůstavitelova zvířata apod. Pokud ale bude podmínka slovy zákona „směřovat jen k zřejmému obtěžování dědice ze zjevné zůstavitelovy svévole“, stane se neplatnou.
Stejně jako podmínka, která by zjevně odporovala veřejnému pořádku nebo byla nesrozumitelná. Takže když si jako podmínku dáte péči o vaše pejsky, přičemž máte dva pudlíky, ale pak si tajně naschvál pořídíte smečku hladových pitbullů, jen abyste to „těm nevděčníkům“ osolili, máte smůlu.
A mimochodem – kdyby se někdo po vaší smrti chtěl hádat o slovíčka, tak zákoník říká, že závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, jemu vlastní smysl.