1. Jockeyky z Jakarty
Jestli má indonéská metropole s něčím problém, pak je to automobilová doprava. Proto tamní politici už v roce 1992 schválili unikátní zákon. V době dopravní špičky mohou v Jakartě vyjíždět pouze auta, v nichž sedí minimálně tři lidé. Tím pádem vzniklo nové povolání. Objevili se profesionální stopaři – jockey´s of Jakarta, kteří volná místa zaplňují. Zhruba milion lidí týdně (většinou žen, proto se mluví o jockeykách) se postaví na krajnici městských magistrál a zvednou ruku s jedním či dvěma prsty. Matky s dětmi v šátku se totiž počítají za dva spolucestující. Řidičů, kteří potřebují doplnit počet pasažérů na povinnou kvótu, je pořád dost.
Odměna pro stopaře závisí na délce jejich cesty a počtu osob, které „nabízejí“. Průměrný jockey absolvuje během dne pět cest a vyinkasuje za ně 5,75 eura (v přepočtu 160 korun). V zemi, kde žijí lidé i za 1,5 eura denně, je to slušný kšeft a mnohdy pro rodinu jediná možnost obživy. Proto není divu, že stopaři bez mrknutí oka riskují to, že je při výkonu povolání zadrží místní policie. Pokutu (od 16 do 83 eur) sice zaplatí řidič, jockeye ovšem čeká transport na policejní stanici a odtud rovnou do vězení. V případě, že jsou při svém nezákonném počínání zadrženi opakovaně, mohou tam strávit až dvanáct měsíců.
