Skrblík
Nejraději by se jenom procházel a při poznámce o hladu, žízni nebo jen chuti posedět u kávy či sklenky vína znervózní. Před vchodem do restaurace studuje vyvěšené menu a mumlá si, jaká je všude drahota.
Když už někam zajdete, vybírá pro sebe zásadně podle ceny, a když si vyberete vy, prohlásí „snad to bude dobré, když už za to chtějí tolik“. Když pochválí váš účes nebo oblečení, neodpustí si, že „to muselo stát majlant“.
Možná za vás alespoň na té první schůzce zaplatí, slovo spropitné ale nezná a výdaj si zapíše do notýsku. Nemívá dluhy a pravděpodobně je ani nenaseká.
Ale jinak nebude chtít pustit ani chlup navíc, protože „co kdyby se něco stalo?“. Život s ním bude plný předkládání účtů. Ale když umře, může se vám stát, že pod podlahou najdete zlaté cihličky nebo balík peněz.
