Ať si kdo chce co chce říká, ať si slečna Emancipace řve a nadává, rozdíly mezi ženami a muži byly, jsou a budou. V mnoha věcech se tyto dvě bytosti mohou tolerovat, ale nikdy se zcela nepochopí. Třeba ve výběru a množství prostředků osobní hygieny...
Cachtal jsem se ve vaně (ano, i my muži se občas myjeme) a po paměti sáhnul za sebe na umyvadlo pro mýdlo. Nahmátnul jsem jen torzo, zbyteček, který už by nestačil ani na namydlení jednoho prstu. Nechtělo se mi vylézat z vany a cupitat do ložnice ke skříni, kam manželka vyskládala mezi prádlo další mýdla, která jsem koupil do zásoby.
Mimochodem je zvláštní, že bez ohledu na to, kolik mýdel najednou koupím, zůstane v koupelně vždy jen jedno. Takže když dojde, sice se neumyji, ale mám voňavé ponožky. Ale to je jen nevýznamná odbočka, vraťme se do vany...
Možná jsem staromilec, ale pořád preferuji klasické tuhé mýdlo. Po všelijakých těch gelech mám pocit, že jsem navoněný a kluzký, ale ne umytý. Nic jiného ale nezbývalo, tak jsem sáhnul po první umělohmotné lahvi z mnoha, které mají manželka a dcera na okrajích vany.
Nenosím do koupele brýle a nápisy na lahvičce byly proklatě malé. Slovo „shampoo“ jsem ale rozeznal. Druhá lahvinka, zase šamponek. Ve třetí byl balzám na vlasy. Další dvě byly prázdné. Šestá měla nápis „dusch gel“. Hurá! Vymáčknul jsem ho do dlaně. Byl v něm písek. V dalších dvou lahvičkách, nevím, co bylo, nebyl jsem schopen to přečíst.
Kdybych všechno, co se porůznu povalovalo na vaně, vylil do vody, pěnila by méně, než jsem už v tu chvíli pěnil já.
Nakonec jsem vztekle vymačkal na dlaň první, po čem jsem chmátnul, a doufal jsem, že i šamponem na vlasy se dá umýt chlupaté mužské tělo. Vylézal jsem z vany kluzký jak úhoř a naštvaný jak v zimě probuzený medvěd.
Spočítal jsem všechny ty lahvičky, flakóny a krabičky na vaně. Bylo jich 27! Sedmadvacet flaštiček pro dvě ženské!? Mé mýdlo mezi ponožkami se musí cítit strašně osaměle...
A má hlava, umytá kdoví čím, byla zmatená. Zeptal jsem se odpoledne těch svých květinek, na co toho tolik potřebují. „To bys nepochopil,“ zněla odpověď. Měly pravdu.
P.S.: V práci se na mě pár lidí divně koukalo. Myslel jsem, že jsem se umyl nějak špatně. Zaplul jsem na záchod a podíval se do zrcadla. Třpytily se mi na obličeji a ve vlasech nějaké hvězdičky. Doma jsem dostal vynadáno, že zrovna tohle jsem teda na sebe plácat nemusel, že s tím šetří i ony. No - aspoň něčím jsem se konečně v práci blýsknul.
A tak vás, milé dámy, prosím:
Nechte nám v koupelně aspoň minimální prostor pro to naše jedno ubohé mýdlo.
Snažte se respektovat, že mýdlo si kupujeme na mytí, a ne jako vonítko ponožek.
Nesnažte se nám namluvit, že to všechno opravdu vždy potřebujete - neuvěříme vám.
Ten písek mi nevysvětlujte, už vím, že se tím dřete úmyslně a myslíte si, že je to dobré na pleť.
