OKEM ADAMA: Ženské neodpovědi na neotázky

Láska a vztahy 4. dubna 2012

Milé dámy, přihodí se prostě tu a tam, že se vás na něco zeptáme. Zkuste, prosím, opravdu vnímat tu otázku tak, jak skutečně zazněla, v její nejprimitivnější podobě.

Ať si kdo chce co chce říká, ať si slečna Emancipace řve a nadává, rozdíly mezi ženami a muži byly, jsou a budou. V mnoha věcech se tyto dvě bytosti mohou tolerovat, ale nikdy se zcela nepochopí. Třeba v kladení otázek a odpovídání na ně.

Měl jsem nedávno na nákupním seznamu mimo jiné aviváž do pračky, dokonce byla připsána i konkrétní značka. Přišel jsem v hypermarketu k příslušným regálům a samozřejmě vzal na pomoc mobil. „Prosím tě, kterou z nich chceš,“ říkám ženě, „světle modrou, tmavě modrou, fialovou, černou, bílou, růžovou nebo zelenou?“

Odpověď přišla okamžitě. „Hele, hlavně neber tu fialovou, ta totiž divně voní, a neber ani černou, ta má zase vůni hodně těžkou. Jo a neber ani bílou, ta zas nevoní skoro vůbec a taky málo změkčuje. Růžovou bys mohl, ale počítej s tím, že bude vonět víc nasládle. Nejlepší asi bude některá z těch modrých, ty jsou takové svěží, a případně i zelená...“

Ve skutečnosti byl popis vlastností těch barevných gelíků ještě obšírnější, ale vážně si to nepamatuju. Navíc jsem asi u třetí barvy odložil telefon od ucha, protože mi bylo jasné, že se stejně budu muset zeptat znovu, podruhé položit onu základní otázku - kterou z vyjmenovaných aviváží koupit. Máte totiž, milé dámy, zvláštní zvyk:

Na konkrétní otázku, na niž stačí jasná odpověď, dokážete odpovídat pět minut, slov vypustíte víc, než má tento článek, a chlap přesto neví nic. Utopil se ve vašich slovech.

Očekával totiž, že zazní například odpověď: „Vem tu modrou.“ Hotovo, tečka. Jenže to by musel mít za manželku zase chlapa.

Když se ptáme, co CHCETE, nezajímá nás, co NECHCETE. A už vůbec nás nezajímají důvody, u aviváží dvojnásob. Ne že bychom byli takoví ignoranti, ale když stojíme u regálu, u kterého pro nás fakt není nic zajímavého ke koukání, nechceme poslouchat několikaminutové vysvětlování. Navíc si z toho stejně nic nezapamatujeme, ještě se nám to smíchá dohromady a zase jsme za primitivy.

muž nákup

Vidíte tu spoustu skleniček? Nezajímá nás, které „ne“, ale jakou „ano“!

zdroj: Isifa.com

A netýká se to zdaleka jen aviváže. Tak třeba sobotní výlet. Jasně se zeptáme – brala bys raději Berounsko, nebo Kokořínsko? Dozvíme se, že určitě ne Karlštejn, protože tam zase budou davy lidí a už jsme tam stejně několikrát byli, že bychom třeba mohli někdy zajet do Brna, ale teď ne, protože na to musí být víc času, a vůbec – že už jsme dlouho nebyli u moře a chtělo by to zase jednou po letech aspoň na dva týdny k nějakému odletět...

Stojíme jak trubky (nebo trubci, v tomto případě to vyjde nastejno) a zoufale přemýšlíme, jakým procesem prošla naše otázka od chvíle, kdy opustila naše ústa, do okamžiku, kdy dolétla do vašeho ucha.

V tom zlomku vteřiny musela neuvěřitelně zmutovat, protože odpověď zazní na zcela jinou otázku než na tu, kterou jsme položili.

Napadlo mě jít na to oklikou, a zeptal jsem se tedy, jestli to znamená, že mám začít balit na Karlštejn, do Brna, nebo rovnou k tomu moři. A doufal jsem, že odpověď bude třeba: „Kokořínsko.“ Nefunguje to. Byl jsem za provokatéra. Už ani nevím, kam jsme nakonec tu sobotu jeli, pamatuju si jen, kde jsme nebyli. A vlastně už ani nevím, jestli jsme nakonec vůbec někam jeli, tak jsem z toho zblbnul.

Žena a globus 1
zdroj: Isifa.com

Vaše touha vysvětlovat a zdůvodňovat je prostě bezbřehá. Jenže my to vážně neumíme zpracovat. Uznávám, že jsme jednodušší, a proto na jednoduchou otázku očekáváme jednoduchou odpověď. Když předložíme varianty A a B, nechceme vědět, proč ne varianty C až L a co říkala Máňa o variantách M až Ž!

Když se nás vy zeptáte, jestli chceme k večeři řízek, nebo sekanou, také nezačneme vysvětlovat, že určitě ne špagety, protože bychom se zase pocintali, a že jsme před pěti lety měli v nějaké hospodě výbornou kachnu na pomerančích. Ne - my prostě odpovíme: „Řízek, miláčku.“

A tady by mohl tento text končit. Jenže... „A nevadí ti, že už jsi měl řízek včera? A není moc brambor, musel by ses dorazit chlebem... Nechceš tedy raději tu sekanou?“ zazní z vašich úst. Ksakru, ne! Řekli jsme „řízek“, tak chceme řízek! Je nám jedno, že jsme ho měli včera, a mnohdy stejně vůbec nevíme, co jsme včera jedli. Chleba nebo brambor je detail.

Proč se nás tedy ptáte, když vzápětí jednu z variant zpochybníte? Mám podezření, že jste tak navyklé na košatou komunikaci mezi sebou, že vám je naše jednoduchá odpověď podezřelá a přemýšlíte, co za ní je. A zase se snažíte CO? Snažíte se vysvětlovat a zdůvodňovat. Tak víte CO? Dejte nám k řízku jako přílohu tu sekanou!

A TAK VÁS, MILÉ DÁMY, PROSÍM:

Když se ptáme, co ANO, neříkejte nám, co NE. Jen nás tím zmatete a riskujete, že přineseme právě to NE.

Nesdělujte nám důvody, pokud se na ně přímo neptáme. Nemají pro nás význam, za dvě minuty si je stejně nepamatujeme a zahltí nás tak, že si pak nemůžeme vzpomenout, co bylo vlastně jádrem vaší odpovědi.

Zkuste se aspoň někdy přemoct a na jednoduchou otázku odpovězte jednoduše. Když odpovíte složitě, stejně vás po chvilce přestaneme vnímat a nakonec vám dáme znovu tu původní otázku.

Když nám vy předložíte varianty a my jednu vybereme, nevracejte tu druhou zpátky do hry a nedávejte doplňující a často zpochybňující dotazy. My už jsme rozhodnutí učinili, a tím to pro nás končí.

Buďte prostě někdy chlapem!

podpis adam černý