OKEM ADAMA: On se, pane učiteli, vážně snaží!

Láska a vztahy 8. května 2012

Milé dámy, minule jsem vyjádřil názor, že v každé z vás je po celý život kus učitelky. Jak to tedy vypadá, když se do školy vydáte?

Ať si kdo chce co chce říká, ať si slečna Emancipace řve a nadává, rozdíly mezi ženami a muži byly, jsou a budou. V mnoha věcech se tyto dvě bytosti mohou tolerovat, ale nikdy se zcela nepochopí. Třeba při setkání na třídních schůzkách...

Třídní schůzky jsou neuvěřitelně zvláštní svět, v němž po chvíli každý chlap začne přemýšlet, jestli je opravdu ještě na planetě Zemi, či zda neupadl do absurdního snu.

Zůstávají doménou žen. Nevím, proč tomu tak je, ale co si pamatuji, my chlapi jsme na nich vždy byli v absolutní menšině. Většinou se tam objevíme z donucení. Já však na ně chodím dobrovolně. I když někdy i po třech hodinách odcházím zcela vyšťaven a s hukotem v hlavě.

Třídní schůzky mají vždy stejný průběh: Nejdříve je povídání pro všechny o tom, jak si třída vede jako celek, jaké se chystají akce, že všeobecným problémem jsou pozdní příchody a co kdy bude potřeba koupit a zaplatit. Názory rodičů se většinou nesou v kritickém duchu.

Dámy svá slova přednášejí se vší vážností, pánové jsou spíš familiární. Matky si pečlivě dělají poznámky, otcové si čtou noviny.

Matka: Když on je slabý na plíce...

Pak nastává zlatý hřeb večera – povídání o jednotlivých žácích či studentech. Na kantory se začnou tvořit fronty jak na zlevněné telecí. Otcové vytáhnou papírky, na nichž mají naškrábána jména učitelů vyučujících předměty, v nichž jejich dítě plave, a bezradně začnou tipovat, kteří to tak mohou být. Předměty, které jejich potomek bez větších problémů zvládá, je nezajímají.

Ženy papírky nepotřebují. Obejdou totiž celý sbor. I tato část má pokaždé stejný průběh: Matka dychtivě přistoupí ke kantorovi: „Dobrý den, pane učiteli, Honzík Sklenička, syn, jak je na tom? On o vás vždycky tak pěkně mluví, že jsem na vás opravdu byla zvědavá. On teď tu matiku dělá denně, ona ho i začala bavit. Tedy jaké zázraky vy s nimi děláte...“

Učitel se s výrazem zvířátka hnaného do klece podívá do papírů: „Honza se snaží, ale je vidět, že matematik z něj nebude. Ale snahu má. Zatím je tak na lepší trojku.“

Žena, stojící před kantorem, se zhluboka nadechne: „No to on se Jeníček opravdu snaží, pane učiteli. Kdybyste ho viděl, každý večer s ním ty příklady trénujeme! Tedy přímo my ne, to víte, po nás asi nadání na matematiku mít nebude. Ale bratranec, ten je talent, tak to s ním probírá. A kdybyste viděl, jakou má vždycky Jenda radost, když to udělá dobře! On se opravdu snaží...

No škoda, že nedávno měl tu nemoc a chyběl, jinak by to určitě dohnal dřív. No jo tu slabost na plíce má holt po dědečkovi, s tím se nic neudělá. Ale teď se ty příklady pořád učí. A sešity jak si pěkně vede, všiml jste si? A dává při hodinách pozor? Říkali jsme mu s manželem, ať dává, že při výkladu pochopí nejvíc, a ať se nebojí zeptat, když něčemu nebude rozumět. Že se může zeptat, když nebude rozumět, pane učiteli? Snaživý to on opravdu je, tak kdybyste ho třeba ještě jednou vyzkoušel, aby se dostal na tu dvojku. Dyť to by byla věčná škoda, jediná trojka by mu to kazila! Že by to ještě šlo, pane učiteli?“

Hovor trvá až dvacet minut. Ve frontě se zatím štosují další matky a těší se na svou dvacetiminutovku.

žena třída hlásí se

Ženy papírky nepotřebují, obejdou celý sbor

žena syn učení

On se doma OPRAVDU TAK UČÍ!

Otec: Kluk je blbej po mně...

Na řadu přijde otec: „Dobrý den, Honza Sklenička, syn.“ Kantor trošku ztratí výraz štvané zvěře a koukne do papírů. „Honza se snaží, ale je vidět, že matematik z něj nebude. Ale snahu má. Zatím je tak na lepší trojku.“

Muž se zlehka nadechne. „Hmm, matika mu nikdy nepůjde, na tu je blbej po mně. Jinak žádný problém?“ Kantor odvětí, že jiný problém není, otec poděkuje a jde na jiný předmět. Čistý čas – kolem jedné minuty.

Jednou jsem shodou okolností čekal za stejnou dámou ve třech předmětech. Měla v podstatě pokaždé stejnou řeč. Včetně toho, že „ta trojka by byla jediná a že by toho holomka mohl pan učitel ještě přezkoušet, když se teď ten jeho předmět pořád tak učí.“ Jestli zařídila svému synátorovi přezkoušení ze všech předmětů, je mi ho fakt upřímně líto.

Někdy mám pocit, že třídní schůzky jsou pro ženy specifickou společenskou událostí. Pro chlapy pragmatickou výrobní poradou.

Zajímavé je, že i ženy jinak vcelku přímočaré, logické a jdoucí vždy hned k meritu věci podléhají té atmosféře. Zažil jsem dokonce jednu matku, povoláním také učitelku, která ještě před příchodem kantora vyprávěla, jak náročné ty třídní schůzky jsou. Následně to svým kolegům vůbec neulehčila.

učitelka rodič

Paní učitelko, na matiku asi bude blbej po mně...

Domácí dohra

Odcházím ze schůzek, na kusu papíru mám pár poznámek, a než přijedu domů, u poloviny z nich už nevím, co znamenají. Tomu puberťákovi doma pro formu něco zdůrazním, i když vím, že to nemá žádný smysl (ostatně dobře si pamatuji, jaký jsem býval v jeho věku já).

Navíc si uvědomuju, že se stejně nikdo nikdy nebude ptát, jestli měl v šesté třídě z matiky jedničku, nebo trojku.

Přijde-li ze schůzek domů manželka, následuje dlouhá rodinná porada, detailní informace z každého předmětu, rozdání úkolů, vynesení trestů. Dopad to má naprosto stejný – nulový.

Mimochodem už několikrát jsem si říkal, jak jsou na tom asi po třídních schůzkách ti učitelé. Osobně je tipuji na velký bolehlav, týdenní lázně a pár návštěv u Chocholouška. A neskromně soudím, že i ti nejzarytější ateisté vzývají po nocích svého patrona - svatého Jana de la Salle -, aby na další „dýchánky“ posílal jenom otce.

A TAK VÁS, MILÉ DÁMY, PROSÍM:

Berte třídní schůzky pragmaticky, třeba jako poradu v práci, tu také chcete mít rychle za sebou.

Pusťte nás, otce, na pohovorech s jednotlivými učiteli před sebe. Vaše zdržení bude minimální, i ti nejpomalejší z nás se vejdou do dvou minut.

Nepouštějte se s námi do hovorů o našich ratolestech, většinou o dění ve škole stejně nic nevíme (osobně už jsem několikrát ze školy volal domů, do které třídy mám vlastně na ty schůzky jít...).

podpis adam černý