OKEM ADAMA: Pohádka o královně čistých hrnců

Láska a vztahy 30. července 2012

Tak jsem o vás, milé dámy, začal mít strach. Ne že bych se bál, že by vám hrozilo vymření, vy nás přežijete. Ale viděl jsem v televizi reklamní blok.

Většinou reklamy využiju k prolétnutí dalších kanálů, abych byl v obraze, kde co dávají. Tentokrát jsem měl ale ovladač „na dlouhou ruku“ a byl jsem fakt líný se pro něj natahovat. A to, co jsem viděl, mě vážně znepokojilo.

Byla to kreslená reklama s postavičkami jak ze Shreka. Šlo v ní o to, že král potřeboval vycídit nějaký hrnec, a komu se to podaří, ten se stane novým panovníkem. Fakt nevím, k čemu král to nádobí potřeboval, asi chtěl vařit buřtguláš. Důležité je, že přijížděli princové s anonymními prostředky, leštili a leštili, ale nikdo nevyleštil.

Až dorazil princ celý skryt v brnění, s konkrétním výrobkem místo meče. I skočil na ten hrnec jak na tříhlavou saň a ejhle – svit, jak kdyby slunce vybuchlo. I všichni se jali tleskat a výskat a uznali, že leštění hrnců je tou pravou kvalifikací pro královský trůn.

Potud bych to ještě akceptoval, ač bych se v takovém království asi necítil nejjistěji. Jenže pak tajemný princ sundal přilbici a... Pozor překvapení, byla to princezna! A z kreslené postavičky se náhle stala postava reálná – žena stojící u kuchyňské linky s tím konkrétním výrobkem v ruce a pasována na královnu kuchyně a čistých hrnců.

Prolétnout se na vložkách s křídly

Začal jsem v dalších dnech sledovat reklamy pozorněji. A nestačil jsem se divit, jak je představována současná, moderní žena.

Většinovým typem v tomto národě je, zdá se, sice věčně usměvavá a výborně vypadající dáma, ale ve skutečnosti tvor, jehož jediným místem je domácnost.

A jedinými povinnostmi i radostmi péče o hladové žaludky, navoskovanou podlahu, blýskající se sklenice a talíře a voňavou záchodovou mísu.

No, a když má vše uklizeno, navařeno a vysmýčeno, může si maximálně namalovat nehty, nalakovat vlasy a prolétnout se na vložkách s křídly. A jedinou filozofickou myšlenkou je dumání nad tím, jestli bílá je opravdu dostatečně bílá a po čem je černá tak moc černá.

Nedílnou součástí dne je pak neustálé zahazování starých pracích prášků a gelů, kostek do myčky, dezinfekcí do toalet a saponátů na nádobí. A zjišťování, že stále vznikají nové, dokonalejší a účinnější. „Och, jak jsem mohla do teď vůbec žít?!“ jako by se nad nimi vznášelo...

žena

Jeden by si myslel, že smyslem života dnešní ženy je věčné uklízení, mytí, smýcení...

zdroj: www.thinkstock.cz

Chlap jako komik a ťulpas

Pravda, občas je do těchto reklam použit i chlap. Ovšem prakticky jen jako komická vložka, neschopný ťulpas, po němž je buď potřeba vše napravit, nebo který i při své absolutní nemohoucnosti dokáže s inzerovanými výrobky zázraky. Jen málokdy se vyskytne nějaký, který s úsměvem Božského, pohledem Delona a pohybem tygra umyje nádobí proto, že prostě chce té věčně překvapené ženušce pomoct.

Jo a ještě jeden typ chlapíků se vyskytuje – radílci. Když už je žena opravdu v úzkých a skutečně netuší, jak je možné, že na společenské party nemá černá košile jinou barvu, a neskutečně ji tato zásadní otázka trápí, přiskočí tento moudrý muž a vše jí vysvětlí. A nádavkem jí jako dárek věnuje pětilitrovou bandasku nějakého černidla do pračky. Inu, proč ne – lidé s sebou nosí na party všelijaké podivnosti.

Že to nejste vy, že ne?!

Každopádně obrázek z takovýchto reklam pro vás, milé dámy, není vůbec lichotivý. A nějaké emancipační snahy dostávají pořádně na frak. Ale víte, co je pro mne nejpodivnější? Když jsem se tak po těch reklamách pídil, zjistil jsem, že na tomto principu fungují už léta.

A ať mi nikdo neříká, že by reklamní agentury vyráběly něco, co na potenciální kupce a kupkyně nefunguje! Jinými slovy – tyto reklamy musejí zabírat a skutečně vás musejí ovlivňovat. A když mi tohle došlo, začal jsem mít ty obavy.

A tak vás, milé dámy, prosím tentokrát jen o jediné: Řekněte mi, že takové nejste, ať zas mohu klidně spát!

podpis adam černý

Adam Sklenička

Adam Sklenička se v mediálních vodách pohybuje od střední školy. Má rád komunikaci a samotu. I z toho vyplývá, že zbožňuje paradoxy. Miluje film, pro vlastní zábavu si i sám občas něco natočí. Když nekouká na filmy, čte. Když nekouká na filmy nebo nečte, někde jezdí a chodí. Zvláštní oblibu má v Krušných horách. Rád fotí. Nerad se fotí. Vadí mu, že všechno výše uvedené prostě nejde stihnout.