Mluvím o domýšlení významů, spojování do souvislostí, vytváření nové reality z nevinných poznámek. Tenhle talent mají jenom ženy (když ho má muž, je podle mě nemocný).
„Miláčku, ta polévka je vynikající, koření je v ní tak akorát,“ řekne chlap. Asi ne dlouho v trvalejším partnerském svazku, jinak by věděl, že v podobných případech se vyjadřujeme holými, stručnými větami, bez doplňujících informací.
Protože co jinak nastane? „Chceš říct, že je přesolená?!“ I začne se muž bránit, že to přece vůbec neřekl, že naopak prohlásil, že je akorát.
„Hele, jestli narážíš na to, jak mi předloni ujela ruka s chilli, tak to bylo jen jednou!“ zazní z ženiných úst. Chlap vytřeští oči a začíná tušit, že debata nebude krátká.
„Ten osolenej čaj už mi laskavě nepředhazuj. Jako by se to tobě nikdy nestalo!“
My muži se orientujeme v jasných formulacích a jiné významy jim nedáváme. Ženy ne že by to dělaly bez přestání, ale jsou toho schopny.
Takže, milé dámy: dotaz „Kdy tam budem?“ neznamená, že jezdíte pomalu. Věta „Ty šaty ti sluší, šel by k nim pásek“ neznamená, že vám nesluší a jen doplněk to zakryje. Otázka „Koupila jsi paštiku?“ nenaznačuje, že se jen válíte a nic neděláte.
Přiznávám, že tenhle druh fantazie, umožňující propojovat nepropojitelné, mě dráždí, ale i fascinuje. Jen přemýšlím, jak by šel prakticky využít.
Také se vám zdá, že ženy si občas domýšlí nedomyslitelné? Nebo v mužských tvrzeních opravdu bývá často něco „zakódovaného“? Řekněte nám svůj názor v diskuzi pod článkem.