Je mi dávno přes čtyřicet, jemu je sedmašedesát, oba máme už na tohle všechno dávno správný věk. S mojí matkou jsou navíc už léta rozvedení, žije s přítelkyní a může si s ní dělat, co chce.
Ale stejně byla moje reakce dramatická: ježíšmarjá, co jsem to viděla!? Okamžitě jsem zatoužila ten okamžik pravdy navždy smazat z hlavy, protože jsem si byla jistá, že na něj ve skutečnosti nikdy nezapomenu.
A že vždycky, když budu s tátou mluvit třeba telefonem, vzpomenu si na tu plastikovou věc ve skříni a budu dobře vědět, co se s ní dělá.
Taky to přináší další otázky: znamená to, že otec už nemá erekci, tedy má cévní problémy a zaděláno na infarkt a měla bych se tím zabývat? A jak se ho asi mám zeptat – tati, na cos potřeboval ten vibrátor? Měli ho ve slevě? Třeba to ale jenom znamená, že si chtěli s přítelkyní zpestřit intimní hrátky, a po tom je mi houby.
V každém případě je to v mém věku šokující zjištění. Ne to, že můj otec má nějaký sexuální život, ale to, jak si to odmítám přiznat.
Můj muž má skoro pubertální děti z předchozího manželství, a když se nám narodilo naše společné, bylo jasné, že „to“ děláme. Co si o tom myslí ti dva puberťáci? Možná si to taky odmítají připustit a radši by věřili, že mimina nosí čáp.
Co si vy ve svém věku myslíte o sexu svých rodičů?