Myslíte si, že podobný akt je pro ženu ponižující? Žádost o ruku a svatba vůbec je pro mnoho lidí sice už přežitkem, ale pořád jsou tací, kteří sní o svatbě jako z pohádky a nemíní na romantiku rezignovat. Jenže to mají tak trošku smůlu.
Podle statistik je až překvapivě vysoké procento žen zklamaných z toho, jakým způsobem je partner požádal o ruku. Buď je to trapas, anebo je to takové halabala. Největším zklamáním je, když zapomene na prstýnek. Klečící snoubenec na veřejnosti vprostřed davu lidí následuje hned v závěsu. Ženy by raději víc soukromí, ale na pečlivě vybraném místě, ne někde cestou do práce. Že by podobné situace byly důvodem, proč se stále častěji rozhodují udělat samy první krok?
Klasika v podobě muže klečícího mezi květinami v romantickém zákoutí zahrady s prstýnkem v krabičce je, zdá se, v troskách. Podle britské internetové seznamky Swoon počet žadatelek o ruku neustále roste – už je to téměř 10 %!
Když rovnoprávnost, tak se vším všudy! Může za to nejen emancipace, ale také větší lenost mužů a jejich rostoucí nechuť lézt do chomoutu. A když už se rozhoupou, tak nějak to odfláknou. Podle průzkumu téměř tři čtvrtiny mužů žádají ženu o ruku doma na gauči. To je panečku romantika!
KDO ŽÁDÁ O RUKU?
„Existuje řada důvodů, proč romantika vyprchává. Ekonomická recese má vliv na ambice lidí. V časech, kdy je málo peněz, obvykle snižují své požadavky a omezují sny,“ říká šéf výzkumu Trevor Silvester.
Byla by škoda upustit od veškerých tradic a starých dobrých zvyků. Na druhou stranu svoboda jednání a možnost volby je báječný výdobytek moderní doby. I žádost o ruku ze strany ženy je společensky přípustná.
JAK POŽÁDAT MUŽE O RUKU
- Vyčkejte na ten pravý okamžik, třeba při romantické večeři – nikoli poté, co přišel z práce a chce si s otevřeným pivem sednout v klidu k televizi!
- Dejte na intuici. Vy znáte svého partnera nejlíp a víte, jestli má, či nemá rád překvapení.
- Rozhodně si odpusťte žádost ve formě ultimáta nebo výčitky, že i žádost o ruku zůstala na vás.
- Snažte se působit přirozeně a uvolněně, žádost o ruku není přece návštěva u zubaře!
Zásadní pravidlo je přitom stejné jako u mužů. Hlavní je správné načasování. Ideální je společná večeře nebo procházka ruku v ruce. Kdo se stydí mluvit, může použít rafinovanější metody. Jistá žena se třeba nechala zabalit jako velký dárek a na sobě měla pouze obří mašli. Taky varianta.
KLIK ZA KLIK!
Benjamin Le, sociální psycholog na Haverford College v Pensylvánii, vysvětluje, že když někomu dáte vale přes e-mail či SMS, dotyčný vlastně neví, proč vztah skončil. Osobně jste se potkali, vídali, večeřeli i nakupovali. Osobně to i ukončete. Tedy pokud váš vztah nepatří mezi dvě výjimky. „Existují případy, ve kterých to můžete ukončit přes text,“ říká psycholog a expert na vztahy David Sbarra. „Pakliže se váš protějšek na první či druhé schůzce chová jako blbec, nemusíte si dělat výčitky. Druhý případ je obdobný. Nesedli jste si na prvním rande? Pak to jedna zpráva může vyřešit.“
Psychologové se shodují, že digitální kopačky jsou sice nemorální a neempatické, ale že si na ně zřejmě budeme muset tak nějak zvyknout. Lidé nechtějí stát tváří v tvář emocím.
A co když někdo napíše takovou nepříjemnou esemesku vám? Vymazat onoho bídáka z paměti by vám mohla pomoci třeba některá z aplikací, která ho vymaže z vašeho života doslova a do písmene. Digitální odstranění partnera z časové osy na sociální síti i všech fotografií s ním vás ho zbaví navždy!
SPOLU, ALE KAŽDÝ SÁM
Novodobým společenským fenoménem se pomalu, ale jistě stává také oddělené soužití. Začalo to odporem některých párů ke svatbě a žitím takzvaně na hromádce. Mnohým nestačí ale ani to. Chtějí být spolu – ale jen když se jim chce. Hlavně žádné závazky!
V USA takovýmto párům říkají „mingles“ – z anglického spojení „married, but single“, tedy vdaná/ženatý, ale svobodná/ý. Ještě před sto lety, možná i před půlstoletím, bylo běžné soužití tří generací. Později se starouškové jaksi „odkládali“ stranou tak, aby mladí měli víc soukromí. Jenže dnes už se mnozí nesnesou ani ve dvojici. Přitom potřeba být ve vztahu je nám dána geneticky. „Donedávna“ to byla otázka života a smrti. Takoví lovci mamutů by jako singles daleko nedošli a nejspíš by hodně brzy skončili ve spárech nějaké krvelačné prehistorické bestie. Spolužití s partnerem bylo tehdy naprosto nezbytným předpokladem pro přežití.
Dnes je život sice taky pěkná džungle, ale mnozí přesto upřednostňují samotu. Mingles nejčastěji proto, že už nějakou dobu sami žili, mají své zvyky a rituály a nechtějí je měnit. Když se ti dva sejdou, většinou prožijí velmi příjemné chvíle. Dají si večeři, zajdou do kina, na výstavu, užijí si horkou noc plnou vášně – a pak zas hupky dupky každý do svého pelíšku!
Být mingles má ovšem i svá úskalí. Například je to docela nápor na peněženku. Dvě domácnosti přece jen stojí o dost víc než jedna. Taky nejistí jedinci a notoričtí žárlivci ať na podobnou záležitost rovnou zapomenou! No a někdy taková odtažitost vyhovuje ve skutečnosti vlastně jen jednomu z páru. Druhý ji víceméně toleruje. Ale zase na druhou stranu je to lepší než být úplně sám. Nebo ne? A dilema je na světě...