Jasně, že těhotenství přesměruje ženě život pokaždé. Ale u Blanky měly její nešťastné pocity ze změny postavy vyústění úplně nečekané. „Já tehdy přibírala po skocích,“ vzpomíná.
„Když jsem konečně na sebe sehnala něco přijatelného, za měsíc jsem se do toho nevešla. A přitom jsem potřebovala vypadat hezky, nejen kvůli svému vlastnímu pocitu, ale také kvůli zaměstnání. Do práce jsem chodila po celé těhotenství. Ve velké nadnárodní firmě, na pozici recruitera jsem se denně setkávala s novými lidmi. Nemohla jsem mít džíny ´lacláče´, ale kostým nebo hezké šaty.“
Blanka obíhala obchody, ale šaty podle svých představ nenašla, nebyly kvalitní nebo byly nepřijatelně drahé. Tak nakupovala přes internet v zahraničí, a nakonec jí vytrhla trn z paty švadlenka. „Šaty od ní byly tak krásné, že mi je kolegyně záviděly!“ Šaty byly navíc jediné oblečení, které nosila doopravdy ráda. „Je to jedna věc, kterou si oblékáte, nemusíte kombinovat třeba sukni a tričko. A navíc vás nikde netlačí.“
Kde sehnat látku?
Pak jednou mluvily o změnách postavy a šatech, co netlačí, s kamarádkou. A ta Blance povídá: „To je přece díra na trhu, takovéhle šaty by chtěla každá těhotná žena!.“ Nápad byl zaset, jen musel počkat na vyklíčení. Blanka byla těhotná se svou druhou holčičkou a kromě toho, že měla doma už čtyřletou slečnu, chodila na tři dny do práce a dálkově studovala sociologii.
„Přestože se mi podařilo se ke své původní profesi po první mateřské vrátit na zkrácený úvazek, netušila jsem, jaká situace v zaměstnání bude po návratu po druhém dítěti. I když se žena v práci osvědčí a je ochotná pracovat na 150 procent, málokdy mívá po mateřské jistý návrat ke své původní práci. Možná i proto mě nápad s šaty tak silně oslovil.
Nemohla jsem ho pustit z hlavy a večer mi nedal spát. Neměla jsem možnost pustit se do realizace, zato jsem měla čas o projektu přemýšlet. Druhá dcerka se narodila koncem května, přes léto jsem si udělala prázdniny a v září se pustila do průzkumu trhu s látkami. Moje původní představa byla dost naivní, myslela jsem si, že úplet jednoduše na trhu koupím a známá švadlenka bude šaty šít.
Kde se vzalo jméno?
Jméno značky je velmi důležité, to bylo Blance jasné. „Chtěla jsem do něj nějak zakomponovat jména svých dvou holčiček, ale pořád jsem nemohla přijít na to, jak přesně. Ze jména Andrejky jsem původně chtěla udělat Audry, jenže to je v češtině složité na hláskování. Pořád jsem přemýšlela, až mě jednou napadlo, že zrození nového života je velký zázrak, vítězství a také požehnání. No a to se v angličtině dá vyjádřit výrazy ´victory´ a ´grace´.“
Ovšem sehnat kvalitní elastický úplet v nějakých hezkých barvách bylo nemožné. Pak jsem si ale vzpomněla, že nám přece ve škole říkali, že Česko bylo vždycky textilní velmoc. A protože když se do něčeho zakousnu, tak to nepustím, hledala jsem českou firmu, která mi látku s potřebným procentem elastického vlákna vyrobí.“
Kojení v zasedačce
Firmu našla a její management byl z Blanky na první schůzce asi dost v šoku. Cestu pojala jako výlet, přijela vlakem, a k tomu s pětiměsíčním miminkem. V zasedačce musela holčičku nejdřív přebalit a nakojit, během toho nadšeně vyprávěla o svém podnikatelském záměru. „Zase se ukázalo, jak jsem byla naivní. Vždyť já ani nevěděla, že se látka vyrábí na kila,“ směje se dneska. Nevědomost ale neznamená neschopnost a Blanka se učila rychle. Pochopila, že jedna švadlenka jí e-shop nezaplní, a domluvila se s výrobci látky, že jí šaty budou i šít.
„Jenže nejméně sto kusů od jednoho střihu, takže už to finančně dosahovalo daleko větších rozměrů, než jsem původně myslela,“ vzpomíná na první velké faktury. Domluvila se, že jí nejdřív vyvzorkují každý model z pěti různých materiálů. Ona a kamarádky šaty vyzkouší, a pak se rozhodne, jaký materiál vybere. A víte co? Tohle všechno proběhlo od října do února. V únoru přišly první hotové šaty a hned je nechala nafotit v zámeckém hotelu Chateau Mcely.
Když se kouknete na její web, uvidíte, jak jsou fotky krásné. Je ale pro Blanku typické, že je vůbec nefotil fotograf, který se na módu specializuje. „Kamarádka se vdávala a já mohla na jejích svatebních fotkách oči nechat. Povídám – kdo ti to fotil? A pak jsem fotografce Ladě Baladové zavolala. Byla z mého návrhu fotit těhotenské šaty dost překvapená a pořád zdůrazňovala, že ona ale není módní fotograf, že fotí svatby. A já na to: já vím, ale chci, aby fotky mých šatů vypadaly tak krásně, jako svatby, co fotíte. Aby z nich čišelo štěstí.“
Co říká srdce
Blančin příběh je vlastně teprve na začátku. Webové stránky jí vyrobil dlouholetý kamarád, stejně jako letáčky, které rozdává v ordinacích gynekologů i těhulkám na potkání. Objíždí se svými šaty celou republiku a vhodné akce, někde prodá dvacatery šaty, jinde troje. Má radost, že se v nich na obrazovce ve zprávách objevila i těhotná Lucie Borhyová. Šaty Blanka vymýšlí sama, podle toho, co by ráda nosila nebo co se líbí kamarádkám a zákaznicím. Tu přidá balonové rukávy, tady áčkovou sukni, jinde změní barevnou variantu. Šaty pojmenovává po svých dcerkách nebo kamarádkách.
„Mám pořád spoustu nápadů, co udělat, je to jedna velká improvizace. Slíbila jsem taky svým holčičkám, že pro ně vymyslím nějaké krásné šatičky. Když jsem se o tom zmínila zákaznicím, nápad se jim moc líbil. Takže v podzimní a zimní kolekci budou modely i pro malé slečny, aby mohly být s maminkami sladěné. Svou původní profesi mám moc ráda, nábor zaměstnanců mě baví a rozhodně jsem této práci nedala sbohem. Uvidím, jaké budou možnosti se k této práci v budoucnosti vrátit. Teď se ale bavím, tvořím a jsem zároveň nablízku svým dětem.“
- Zaujal vás Blančin projekt? Podívejte se na www.victoriagrace.cz