Nechce ho podezírat zbytečně, a tím mezi ně zanášet nějaké neshody, ale taky nechce být za husu, kterou může obelstít, kdy se mu zachce. Přišla mu totiž v telefonu na podezřelé esemesky.
„Tedy podezřelé je špatné slovo – jednoduše to jsou zprávy od nějaké ženy, která se chová opravdu velmi milostně,“ vzdychá nešťastně Erika. „Dotyčná mu píše, že ho líbá na čelo a kam si bude přát, a vzpomíná na hezkou noc a hezký večer, co spolu prožili. Mluví přitom o citátu z jedné knihy, kterou má manžel moc rád – Medojedky.“
Koukal jako blázen
Erika na ty zprávy přišla úplně náhodou, protože běžně manželovi mobil neprohlíží, nemá to zapotřebí. Ale on byl jednou ve vaně a přišla mu zpráva, na kterou čekal. Poprosil ji, ať mu ji přečte a ať pak najde od stejného člověka ještě tu minulou.
A jak hledala, najednou objevila asi deset zpráv z čísla, které vůbec neznala. Byly od nějaké Kamily.
„Krve by se ve mně nedořezal... Jen jsem v té koupelně stála a zírala.“
Manžel se zeptal, co se děje, a Erika mu zprávu přečetla. Hájil se, že mu to číslo taky nic neříká a žádnou Kamilu vůbec nezná.
„A já na to, že ho ta Kamila evidentně moc dobře zná, když mluví o tom, co se píše v knize Medojedky, že to je přece jeho oblíbená kniha. Musím říct, že manžel koukal jako blázen, skutečně překvapeně. Jak byl v té vaně nahý, vypadal strašně zaraženě a vyděšeně. Napůl tak, jako by byl opravdu vinný, a napůl tak, jako by vůbec nevěděl, o co jde, a bál se, že ho budu podezřívat nespravedlivě.“
Zprávu objevila náhodou Tvářil se opravdu zděšeně
Toho debila zabiju
Samozřejmě že ho podezřívala. V tu chvíli se těch pět let krásného manželství začalo hroutit. Říkala si: „Aha, to je teda dobrý, já žiju v domnění, že se milujeme a všechno je v pořádku, a on mi přitom zahýbá.“ Manžel se mezitím vzpamatoval a znovu ji uklidňoval, že žádnou Kamilu nezná, a ať se podívá, z jakého data ty zprávy jsou.
„Tak jsem to zkontrolovala: bylo to všechno ze tří dnů před dvěma měsíci. Manžel se prásknul do čela a syknul, že toho debila zabije.“ Ukázalo se, že byl v té době na služební cestě s kolegou, kterému se rozbil telefon, a tak mu vždycky večer půjčoval svůj, aby si mohl psát se svojí přítelkyní – ten kolega.
„Takže takhle mi ten celý příběh manžel osvětlil. A teď mi poraďte: mám mu věřit, nebo ne?“
Na jednu stranu se Erice chce věřit, že tohle bláznivé vysvětlení je pravda. Přece by jí nedával do ruky svůj mobil, aby mu četla zprávy, kdyby věděl, že tam je něco podezřelého, no ne? Ale na druhou stranu si nemusel v tu chvíli uvědomit, že tam má důkazy o nějakém úletu. Manžel ji ani neprosil, aby mu uvěřila, předpokládá totiž, že je mezi nimi taková důvěra, že jeho vysvětlení přijme a nebude o tom pochybovat. Jenže Erika teď neví, co si má o tom všem myslet....
Radši zkuste věřit
- Podle doktora Plzáka v případě nevěry platí základní pravidlo: zatloukat a zatloukat, a když to praskne, pořád zatloukat. Jenže to neznamená, že každá podezřelá situace znamená rovnou nevěru.
- Může se samozřejmě stát, že manžel Erice nevěrný bude nebo byl, ale jisté to není. Jeho vysvětlení celé situace je velmi logické. Pokud Erika nemá žádný jiný důvod, proč by na jeho zálety pomyslela, měla by ho brát vážně.
- Pokud se totiž situace chytí a pořád ji bude manželovi předhazovat, velmi si ublíží zbytečným podezíráním. Nevinného člověka to může zranit a napáchat velké škody ve vzájemné důvěře.