Plavba začala tím, že jsem s ním v sedmnácti čekala děcko. On ho však nechtěl. Pak se mi ty jeho modrý oči někam ztratily. Objevily se znovu s Vojtíškem. Ten malej je má úplně stejný!
A tak šel čas, a pořád jsem byla sama. Vlastně ještě s mámou, ale ta jen pila a vykládala si karty a my jsme ji moc nezajímali. Ráno jsem malého vypravila do školy, pak jsem šla do nemocnice (pracovala jsem jako sestřička na chirurgii), odtamtud na nákup, domů... A druhý den nanovo. Vojtík byl moje sluníčko. I ve škole mu to šlo.
Přihrčel na mašině a byla svatba
Jednou k nám na sál přivezli bouračku. Pomlácenej motorkář v bezvědomí. Asi ho ten nahoře nechtěl k sobě ještě pustit, protože se po operaci rychle dával dohromady. A jak jsem si s Petrem občas při rozdávání léků a měření teplot povídala, docela jsme se sblížili. Jen mi bylo divné, že se pořád vyptává, s kterým doktorem jsem něco měla a kam chodím večer, když nemám službu.
Když ho propouštěli domů, slíbil, že si pro mě přijede. A taky že jo. Přihrčel na té své mašině, byl z toho výlet a pak pár hezkých večerů při vínku... Nakonec řekl, že si mě vezme. Dojetím jsem brečela jak želva. A byla svatba, Vojta mi nesl vlečku.
Koupili jsme si byt na hypotéku a pomalu ho začali zařizovat. Zkrátka typická mladá zadlužená domácnost. Mělo to jen jednu chybičku: když jsem volala mámě a kámoškám, zakázal mi to a vyčítal mi, že ho nemám ráda.
Znásilnil mě a dělal, že si nic nepamatuje
Záhy jsem otěhotněla. Mému lékaři se něco nezdálo a nechal mě doma. No, je pravda, že jsem se přestala líčit a dost jsem přibrala. Vlastně jsem jedla i z nervozity, jak mě začal peskovat. Byla jsem radši sama a netroufla si nikoho k nám pozvat na návštěvu. To už ale začalo být doma dusno.
Řval na mě, že ty blafy, co vařím, by nežral ani pes. Od všech nákupů jsem mu musela předkládat účtenky. Když jsem jednu ztratila, řval na mě, že jsem mu ukradla peníze.
Naše dávné pěkné večery, kdy jsme si koupili lahvinku, při ní si povídali a pak se milovali, byly nenávratně pryč. Víno zvládl teď i sám, beze mě. Pak jsem musela poslouchat řeči jako, že „toho svýho fakana Vojtu mám kdoví s kým, a i to dítě, co čekám, mám asi s doktorama, s kterýma jsem se kurvila“.
Moje odpovědi si nahrával, divně se koukal a říkal, že mi ty hříchy sčítá, pak je podtrhne a budu se divit, co ještě se mnou udělá. Většinou mě pak zatáhl do postele a tam jsem ho musela odprosit a dělat takové divné věci, které asi viděl v nějakém pornu. Když jsem se bránila, docela drsně mě znásilnil. Druhý den dělal, že se na nic nepamatuje…
Nutil mě dělat v posteli věci, které se mi hnusily.
Ten chlap bije moji mámu
Jednou jsem zrovna s Vojtíškem nakupovala a naráz se ke mně přiřítil jakýsi čahoun. Byl to Jáchym ze skautského tábora, jó, kde ty časy jsou. Trochu jsme se zapovídali, doprovodil mě až k domu, jenže vtom přijel Petr na motorce. Zbledl jak stěna a nic neříkal. Doma se mnou ale smýkl takovou silou, až jsem prolítla skleněnými dveřmi. Vojta ječel „mamííí, z tebe teče krev!“
Poté jsem byla tři týdny v pracovní neschopnosti a manžel měl soud. Vyfasoval podmínku. Vlastně jsem byla potrestaná jen já, protože mi v jednom kuse nadával - nebýt toho, že se tahám s cizíma chlapama, tak se to prý nestalo. A vpálil mi, že je rád, když mi z toho zůstane aspoň jizva na tváři. To mám za to, že mu ustavičně zahýbám.
Zakrátko mi volala Vojtova učitelka a řekla, že se Vojta počural a napsal do slohovky, že „štěstí pro něj je, když ten chlap není doma, nehádá se s mámou a nebije ji“. Vojta mu nikdy neřekl tatínku ani Petře, ale nevěděla jsem, že je to pro něj „ten chlap“.
Po hádce jsem byla tři týdny v pracovní neschopnosti. O manželovi Vojta napsal dokonce do slohovky jako o „tom chlapovi“.
Těhotná jsem odešla do azylového domu
Manžel na mě začal podávat trestní oznámení a nejhorší bylo, když si stěžoval na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, že ačkoli jsem těhotná, tak piju a jsem závislá na lécích, které si nosím z nemocnice. A zatímco on uklízí, vaří a pečuje o mé nemanželské dítě, já courám po nocích, jelikož mám poměr s jakýmsi lékařem.
Když jsem se rozhodla odejít na čas do azylového domu, manžel mi vzkázal, že bude trvat na střídavé péči o syna (tím myslel toho člobrdu-hlavonožce, kterého mi vyfotili na ultrazvuku a řekli, že to je zřejmě kluk). Pak se Benjamin narodil a on řekl, že bude patřit jen jemu. Trvalo dva roky, než mi byl syn svěřen do péče a došlo k rozvodu. Muž totiž vymýšlel neustále nějaké průtahy.
Jsem zase sama, cítím se mnohem líp. Co mi kalí radost, je to, že Vojta se i teď počurává a křičí ze spaní a že mi na sociálce doporučili, aby se Ben co nejvíc stýkal s otcem.
- „MLUVME SPOLU O DOMÁCÍM NÁSILÍ“
Tak zní motto projektu Avon proti domácímu násilí, který se snaží oběti přesvědčit, že i v té nejtěžší životní situaci lze najít řešení. A teď můžete pomoci i vy. Stala jste se obětí domácího násilí? Vaše kamarádka žije s tyranem? Napište nám o tom do 17.6.2012 na mailovou adresu: protidomacimunasili@sanomamedia.cz.
Vaše zkušenost se může objevit v připravované knize, jejíž výtěžek půjde na pomoc obětem týrání. 50 nejlepších příspěvků odměníme dárkovým balíčkem Avon v hodnotě 1500 Kč. A nemusíte se obávat, garantujeme diskrétní nakládání s vaším příběhem, vaše jméno nebude nikde zveřejněno.
Zasláním příspěvku na uvedenou mailovou adresu dáváte svolení k předání vašeho příběhu společnosti AVON Cosmetics.
Více informací na www.avonprotidomacimunasili.cz.