Sestra hraje na automatech, jak jí pomoct?

Patrika má tuto starost se sestrou. Obě jsou dávno dospělé, a bývaly si blízké, ale poté, co se sestře po rozvodu rozpadl život, se už vídají jen zřídka. Patrika by to ráda napravila, ale sestra se najednou začala stýkat s jinými lidmi než s vlastní rodinou a najednou si skoro nemají co říct. A když, tak vznikne konflikt, protože je jasné, že sestra Petra propadla automatům.

„Nechce s tím přestat, i když se na ni rodiče i zbytek rodiny zlobí. Pořád věří, že jednoho dne vyhraje, protože tak to na světě chodí – vždycky musíte mít trpělivost, než se karta spravedlnosti obrátí, a to, co jste do hry vložili, se musí vrátit. To mi tvrdí, když se s ní hádám. To prý máte jako ve Sportce, když budete sázet pravidelně, tak nakonec vyhrajete, přece jsme se ve škole učili něco o pravděpodobnosti,“ popisuje Patrika sestřiny argumenty.

Dluhy, kam se podívá

Nic na ni bohužel neplatí. „Někdo prý vždycky vyhrát musí a stačí mít dost trpělivosti. Nikdy přitom nic velkého nevyhrála, jen malé částky, ale věří, že nakonec vyhraje dost, aby se jí všechno vrátilo,“ říká sestra gamblerky. Ta už prohrála opravdu hodně a okolí včetně přítele na ni naléhá, ať s tím přestane a jde se léčit.

Pokaždé totiž prohraje skoro celou výplatu a chodí si všude možně půjčovat peníze. Lidé, kterým dluží, pak chodí za Patrikou a jejich společnými rodiči a chtějí zmizelé peníze vrátit. Petra je však pořád přesvědčuje, že teď už brzy ta výhra přijde – vždyť už hraje tři roky, takže se pravděpodobnost už dostaví.

Pokaždé po výplatě zmizí do herny vedle supermarketu na sídlišti, kde bydlí, a nic na světě jí v tom nezabrání – ani výhružky přítele, ani domluvy rodiny. Vypadá v tu chvíli, jako by šla na schůzku s prezidentem, oči jí září, jako kdyby už vyhrála.

Nejsem přece blázen, tvrdí

Rodiče se snažili zařídit, aby Petřina výplata chodila na účet jim, ale to není možné. Snažili se vysvětlit důvody, proč to žádají, ale to by museli mít soudní rozhodnutí. Snaží se jí vysvětlit, že je potřeba platit nájem a žít jako normální člověk, ale míjí se to účinkem. Nájem totiž nakonec vždycky zaplatí přítel, kterého si našla. Ten sice taky na automatech hraje, ale ne tak často jako Petra. Ona je přitom schopná si ho vždycky udobřit nějakým dobrým jídlem, a tak se situace stále zhoršuje.

„Sestra nesmyslně argumentuje, že čím častěji bude hrát, tím větší je šance na výhru. Nechápu to, nikdy přece nebyla hloupá, ve škole se učila docela dobře, tak přece musí rozumět tomu, jak jsou přístroje nastavené, a že jde o to, aby vydělaly peníze majiteli. Jenže na to ona, že někdo vyhrát musí, a že na vlastní oči viděla, jak z nich padaly peníze.“ Sestra pořád zdůrazňuje, že na žádné léčení nepůjde, protože je to přece jasné – není žádný blázen, jen stačí mít dost trpělivosti.

Jak byste se sestře snažili pomoci vy? Nebo byste ji dále nechali utrácet peníze v „automatech na štěstí"? Váš názor nás zajímá, zanechte jej v diskuzi po článkem.