Mohlo by vás zajímat
Bylo mi devatenáct let a moc jsem se chtěla odstěhovat od rodiny. Hlavně proto, že jsem se bála táty. Když se vracel opilý z hospody, s mamkou a sourozenci jsme kolikrát ve strachu utekli ven...
Pak jsem se seznámila s Rudou. Měla jsme pocit, že se o mě konečně někdo zajímá. Jezdili jsme s kamarády na výlety, stanovali, cestovali. Ruda hrál fotbal, líbilo se mi, jak je rázný, vtipný, pohotový a takový „chlapák“, ke kterému si nikdo nic nedovolil. Cítila jsem v něm oporu, dokonce i můj táta ho respektoval.
Chytil mě pod krkem a zdvihl
Otěhotněla jsem a měla jsem velkou radost. Jenže Ruda si mimčo nepřál. Ale já jsem se bála jít na interrupci. A hlavně jsem tam jít nechtěla! Nakonec se do toho vložila rodina a my se vzali. Všechno běželo tak nějak normálně. Až do pátého měsíce těhotenství, kdy mě manžel při hádce rozzuřeně uhodil. Tu facku cítím ještě dnes... Pak práskl dveřmi a šel na fotbal.
Napište nám svůj příběh
Své příběhy nám zasílejte na adresu DOPISY@SANOMAMEDIA.CZ. Uvítáme i vaše portrétní fotografie, ale podmínkou nejsou. Do předmětu prosím uveďte heslo: Příběh.
Brzy začalo kontrolování, co vlastně doma dělám, jak uklízím, s kým se bavím. Několikrát denně volal domů, jestli tam jsem. Jednou jsem se s malým Liborkem vrátila asi o půl hodiny později a Ruda se rozžhavil do běla. Zatlačil mě v kuchyni do kouta, chytil mě pod krkem a zdvihl. Neskutečně řval, že jsem líná kráva, která má určitě chlapa. Nemohla jsem dýchat, Liborek začal křičet. Manžel se mnou mrskal o zem a kopal do mě. Schoulila jsem se na zemi a brečela. Můj dvouapůlletý syn plakal a objímal mě.
Našla jsem azyl
Stupňovalo se to. Zakazoval mi přátele, vídat se s rodiči, sprostě mi nadával. Když se mu něco nelíbilo, chytil mě, ohnul přes koleno a seřezal mi zadek. Něco se ve mně zlomilo, naskočil ten starý strach z domova, vzpomínky, jak nás táta bil, a já začala jednat.
Liborek se v té době budil v noci, plakal a začal se počurávat. Na oddělení péče o děti mi dali kontakt na poradenské centrum pro ženy ROSA. Muž mi vyhrožuje zabitím, takže mi nabídli utajené azylové ubytování.
Čeká mě ještě velký boj – Ruda začal vyhrožovat, že mě zničí, připraví o Liborka, dostane do Bohnic... Ale já se nedám!
V azylovém domě jsem se seznámila s ženami různých profesí. Cítím, že nejsem na tu bolest sama, což je pro mě hodně důležité. A jedna malá radost už se mi dostavila – Liborek se přestal v noci budit a už se nepočurává.
Muž mi vyhrožuje zabitím...
Zažíváte doma podobné situace jako Lenka? Týká se vás bezprostředně, co jste si přečetla? Kontaktujte třeba centrum ROSA na lince 241 432 466 nebo 602 246 102. Vše má řešení!