Lékaři mají jasno. Tělo je na porod nejlépe připravené ve dvaceti. Z biologického hlediska se za příliš nízký věk pro otěhotnění považuje 16–18 let. Směrem nahoru je přelomový 35. rok. Optimální pro příchod prvního dítěte je tak věk 20–29 let. Potud biologie a medicína. Ale jedna věc je fyzická stránka mateřství a druhá všechno ostatní. Podle psychologů je dvacet ještě málo, ale už kolem pětadvaceti by žena měla být dostatečně zralá i psychicky, tudíž připravená na mateřství. Jenže skutečnost je trochu jiná. Tělo a duše nemusí být v souladu. Zatímco organismus je ve špičkové kondici pro otěhotnění, psychika se ubírá úplně jinými cestami...
Nechceme si jen užít
Kdo by myslel na děti ve dvaceti, když je toho třeba tolik stihnout? Chceme cestovat po světě, poznávat, získávat zkušenosti. Máme možnosti studovat doma i v zahraničí. Navíc je třeba se zabezpečit, myslet na ekonomickou stránku věci. Není to jen tím, že si chceme nejdřív užít. Vlastně naopak, čím jsme starší, tím jsme zodpovědnější a náročnější. Chceme si vybudovat vlastní zázemí pro případ, že by selhal vztah. Známá feministka Kirstie Allsopp v britském časopise Guardian ženy nabádá, aby se vykašlaly na univerzitu a děti si pořídily dřív, než jim bude 27 let. Ale chtít po mladých dívkách, aby v časech ekonomické nejistoty upřednostnily plánování dítěte před studiem a posléze stabilním zaměstnáním a bydlením, je trošku nezodpovědnost... Psychika se s fyzickým optimem prostě nekryje. Jenže čas letí a často se stává, že za pár let se biologické hodiny začnou ozývat hlasitěji a hlasitěji a ten pravý muž nikde.
A co tatínci?
Řekněme si to na rovinu, muži nám to zrovna neulehčují. Přestože k plození dětí je odjakživa zapotřebí obou, na ně kvůli věku nikdo neapeluje. Děti si klidně můžou pořídit ještě v šedesáti. A tak narážíme neustále na partnery, kteří děti odkládají, a jelikož jsme tolerantní, nechceme na ně tlačit, až je málem pozdě. Miminko tak přijde na svět často ve věku, kdy už jsme fyzicky za zenitem a podle gynekologů bychom rodit raději ani neměly. A puberta pak přijde těsně před důchodem...
Průměr kdysi a dnes
Srovnáte-li současný průměrný věk s průměrným věkem maminek z první republiky, možná vás výsledek překvapí. V roce 1920 totiž ženy rodily v průměru ve věku 30,2 let. Loni to bylo 29 let. I když dnes je důvodem spíš to, že rození dětí se odkládá, zatímco dříve průměrný věk navyšovala vyšší dětská úmrtnost. V roce 1993 byla u nás nejvyšší porodnost ve věku 22 let. Třicetileté prvorodičky byly staré. V roce 2010 nejvíce rodily právě třicátnice. Takže věk čerstvých matek se posunul o celých 8 let.
KDYŽ JE VÁM ČTYŔICET
Sebedůvěra a životní nadhled pomohou vyrovnat nároky miminka i celkovou životní změnu. Žena je už vybouřená, nemá pocit, že by přicházela o něco podstatného v životě. Má vybudovanou určitou kariéru a umí skloubit práci s mateřstvím. A pokud se chce dál věnovat práci, má více prostředků, aby si zajistila výpomoc.
Dana Štěpánková: 43 let, děti: Adam (16), David (15), Julie (3)
"Odjakživa jsem chtěla mít dětí víc, ale když mi bylo pětatřicet, smířila jsem se s tím, že zůstanu jen u dvou,“ vzpomíná Dana. Jenže s novým partnerem vzrostla i chuť na poslední miminko. „Věděla jsem, do čeho jdu, a těšila se prakticky celou dobu. Moje poslední těhotenství probíhalo přímo vzorně a všechny testy vždycky dopadly podle tabulek. „Už jsem neměla potřebu sedět na internetu a sledovat diskuse o nejlepší porodnici, neřešila jsem správnou výživu, nejedla žádné vitaminy. Brala jsem všechno v klidu a s nadhledem. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo rychle se zvětšující břicho. Záhy jsem vypadala jako těsně před porodem. Pro mě je být matkou v pozdějším věku jednoznačně plus. Jsem daleko víc zklidněná a jen tak něco mě nerozhází. Rozbitá kolena a hlavy či nemoci mě děsily stejně ve dvaceti jako teď, ale jinak beru vše s nadhledem. Je to ale hlavně díky tomu, že už dvě děti mám. Nedovedu si představit mít ve čtyřiceti své první.“
KDYŽ JE VÁM TŘICET
Většina žen se teprve po třicítce cítí psychicky připravená na mateřství. Už měly čas samy na sebe, na vztah s partnerem, cestování i vybudování kariéry. I velká část kamarádek má nebo se chystá mít děti, takže není problém najít si přítelkyni na procházky a vzájemné návštěvy s dětmi. Nad dítětem a rodičovstvím přemýšlí s větší zodpovědností a delší perspektivou.
Petra Dittrichová: 33 let, děti: Filip (4), Nelly (2)
"Babička porodila mou matku ve svých 29 letech, já se narodila mamce také v jejích devětadvaceti – tak jsem si z legrace naplánovala už v osmnácti letech, že si pořídím děťátko ve stejném věku. A ono mi to vyšlo! Stát se maminkou kolem třicítky se mi zdá ideální. Dřív jsem děti ještě nechtěla, chtěla jsem dostudovat vysokou školu a pak cestovat po světě. Ale mít je později, třeba až po pětatřiceti, se mi zdá trošku riskantní ze zdravotního hlediska. Když si vzpomenu, jaké dítě jsem byla ve dvaceti, ale jak bývám na druhou stranu dnes fyzicky a psychicky občas unavená, říkám si, že jsem opravdu trefila tu správnou dobu, a jsem ráda, že jsem si děti nepořídila dřív, ale ani to neodkládala, nevím, jestli bych měla tolik energie."
KDYŽ JE VÁM DVACET
Partnerský vztah bývá čerstvý, kariéra je v počátcích a většina přátel ještě na děti nepomýšlí. Přitom potřeba kontaktu s vrstevníky je v mládí vyšší. Může pomoct internet a diskusní fóra, virtuální podpora žen, které mají stejný zájem a starosti. Nový přírůstek do rodiny může partnerství posílit, ale také narušit. Velkou otázkou je, jak skloubit mateřství, práci, studium... Nebo kariéru odložit na později?
Jana Těšínská (20), dcera Natálka se narodila, když bylo Janě necelých 16 let
**Miminko přišlo neočekávaně a vlastně i vinou mé tehdejší nezodpovědnosti. Právě jsem nastupovala na střední školu, kterou jsem musela přerušit a po dvou letech nastoupit na dálkové studium, ale to je jen jedna z mnoha věcí, které se s příchodem miminka zkomplikovaly. Myslím, že mám výhodu v tom, že jsme si věkově bližší, dokážu lépe pochopit dceřiny problémy, být jí kamarádkou, naslouchat a zvládat její chování. Co se týče práce, je to určitě nevýhoda. Žena v pozdějším věku, ač má děti, má už jisté zkušenosti a třeba i několik zaměstnání za sebou, a tak má co nabídnout. Takže si podle mne může víc „diktovat“, vyjednávat třeba i o časovém rozpě tí, což u mladé maminky s minimální praxí jde hůř. Dobře placená práce, která by byla časově přizpůsobena dítěti, se hledá špatně. Já pracuji jako barmanka v noci. Díky tomu, že pomáhá přítel a maminka, se tato práce časově skloubit s dítětem dá."