Jestli si na film vzpomínáte, víte, že hrdinka v něm odešla z Ameriky hledat po světě smysl života – jednoduchost a klid duše, které ji přivedou ke štěstí. Něco podobného prožila i dnes dvaačtřicetiletá Marcela. „Z Česka jsem odjela před dvěma lety. Vlastně mi u nás skoro nic nechybělo, ale přesto jsem cítila, jak se můj život tady uzavírá. Vystudovala jsem práva, patnáct let pracovala v mezinárodních firmách v oboru práce s lidmi, i na přátele jsem měla štěstí. Jen se mi nedařilo potkat životního partnera. Touhu po založení rodiny jsem začala cítit silně a zrovna v tom období jsem se seznámila s jógou,“ vzpomíná. „Rozhodla jsem se pro změnu a odjela do Indie na trenérský výcvik ashtanga jógy. Sama jsem pak lekce i vedla a tato zkušenost nasměrovala můj další osud.“
Osud směřoval na Bali
„Často mu lidé říkají ostrov bohů. Pro dovolenou je ideální. Počasí, příroda, tradice, lidi, to vše vás okouzlí. Já jsem se pro Bali tehdy rozhodla, protože jsem potřebovala vycestovat z Indie, kde mi končilo vízum. Slyšela jsem, že je tam hezky a že v Ubudu je skvělá jóga. Neměla jsem nic v plánu, jen jsem věděla, že chci pokračovat v józe. Jenže to byl nečekaně kámen úrazu,“ vzpomíná Marcela. „Bali má totiž v porovnání s Indií jinou energii, jóga není součástí místní kultury, a tak ji vedou cizinci. Byla jsem z toho rozčarovaná, ale pak jsem pochopila, že mi Bali nabízí zase jiné zkušenosti. Zásadním bodem obratu byl pro mě očistný rituál Melukat (zjednodušeně: obřadné očištění těla a duše pramenem svaté vody pozn. red.), který Balijci dělají v den úplňku, aby se očistili a vstoupili do nového měsíčního cyklu nezatížení minulostí. Navíc jsem poznala pár zajímavých lidí, kteří praktikují muzikoterapii, třeba hraní na křišťálové mísy. To mi nesmírně pomohlo a posouvalo mě to v oblasti sebepoznání.“
Muže přivolala proměna
A právě tahle vlastní změna jí přivedla do cesty lásku. Dneska si nemyslí, že by ji nemohl zaujmout nikdo z Čechů. „Když se ohlédnu, vidím, že opravdu podstatná byla moje vnitřní proměna, víc než to, ze které země je můj manžel. Klidně se mohlo stát, že bych po ní potkala Čecha a byla teď spokojeně vdaná za něj. Můj muž je původně z Jávy, hlavního ostrova Indonésie. Duší je umělec, jeho největší vášní je hra na kytaru, skládá vlastní hudbu, nejen k poslechu, ale i k meditacím i jógové praxi. Taky maluje krásné obrazy. Potkala jsem ho jednoduše: v jednom malém cafe v Ubudu, kam jsem občas zašla, a on tam hrál. Rozhodující bylo, že to mezi námi zajiskřilo, ucítili jsme spojení a byli jsme oba připraveni ve vztahu pokračovat a založit rodinu. A jestli je rozdíl mezi muži z Bali a z Česka? To si netroufnu hodnotit. Jeden rozdíl je ale viditelný na první pohled: místní muži rádi nosí sarongy a udeng, což je tradiční pokrývka hlavy,“ směje se Marcela.
Lotosový porod
Dneska má ročního chlapečka a užívá si ro- dinného života uprostřed tropické přírody. Mít dítě na Bali je ale přece jen odlišné od Česka. Ne lepší, ne horší, ale jiné. „Spousta lidí je poměrně chudých a musí se spokojit se základními podmínkami. Všechno se platí, není tady systém zdravotního pojištění. Na druhou stranu se ale z porodu ani výchovy dětí nedělá velká věda, ponechávají tomu přirozený průběh podpořený tradičními rituály. Rozhodla jsem se rodit tady právě proto, že je to možné bez zbytečných lékařských intervencí. A taky proto, že je v Ubudu známé porodní centrum Bumi Sehat, kde místní ženy rodí zdarma a cizinky za dobrovolný příspěvek. Pracují tam místní porodní asistentky a dobrovolnice z Ameriky a Austrálie. To, co u nás zákon stanovuje jako nelegální, je tady přirozené. S manželem jsme se rozhodli pro ‚lotosový porod‘, při kterém se placenta ponechá spojená pupeční šňůrou s miminkem do té doby, než dojde přirozeně k jejímu rozpojení. Tato tradice má hluboký význam a historii po celém světě,“ vysvětluje Marcela.
Energie z jídla i místa
Ve filmu s Julií Roberts bylo základním motivem jídlo, a to si pochvaluje i Marcela: „Mám ráda jednoduchou stravu a kromě ryb nejím maso ani mléčné výrobky. Víc než z poloviny tvoří moji stravu čerstvé ovoce a zelenina. Jím, co je, papáju, avokádo, mango, banány, špenát, zelený salát, rajčata, okurky, mrkev. Kokos ve všech jeho podobách, od šťávy a dužniny z ořechu po palmový cukr a kokosový olej. Základem pro každý den je rýže, buď jako příloha k polévce či kari omáčce, anebo jako hlavní jídlo v podobě místní speciality Nasi goreng, což je smažená rýže se zeleninou. Taky jsem začala dělat čokoládu z místních bobů, kokosového oleje a medu. Pijí se nápoje z čerstvé kurkumy a zázvoru. A pokud jde o chlapečka, byl do půl roku jen kojený, teď má nejraději papáju a avokádo.“
Do Česka se Marcela přece jen občas vrací. Asi bude svůj pobyt pravidelně střídat. Na Bali začala už i pracovat, tak aby využila všechny svoje zkušenosti. „Ráda bych prodávala šperky nebo kosmetiku místních výrobců, a hlavně chci pořádat jógové pobyty pro každého, i pro rodiče s dětmi. Propojuji je s balijskými rituály, s přírodním léčením i sebepoznáním. Bali má opravdu silnou energii, která člověka přemění a dodá mu odpočinek a sílu. Dovolí vám nechat ze života odejít, co už nepotřebujete, a otevřít se novému. Anebo si jen odpočinout.“ Kdybyste se chtěli Marcely na cokoli zeptat, najdete ji na mailu mavaubud@gmail.com a na www.balisrdcem.cz.