Je to ten nejmladší, chlapeček. Je mu rok a konečně jsem se díky němu dozvěděla, jaké to je, mít dítě s milovaným mužem. S manželem máme ještě dvě děti, osmileté a tříleté, a tak můžu srovnat, co k nim cítím. Samozřejmě že ráda mám všechny, ale kdykoli se podívám na Vašíka, připomenu si velké tajemství, které v sobě nosí. Mrzí mě, že se nikdy nedozví o tom, kdo je jeho skutečný táta, ale vlastně možná – kdoví... Třeba se situace změní a jeho otec, moje největší láska, se bude moct rozvést a žít s námi. Než jsem poznala Václava, našeho souseda, myslela jsem si, že láska je jednoduchá věc. Že potkám muže, se kterým mi bude dobře a který si mě bude chtít vzít. Takhle jsem našla Petra, známého mojí kamarádky, který o mě hodně stál a se kterým jsem si rozuměla. Měl to v hlavě srovnané, měla jsem pocit, že má plány, co podniknout, že s ním bude zábava. Když mě požádal o ruku, byla jsem spokojená, protože jsem s ním chtěla něco vytvářet. Jenže jsem se spletla. Měli jsme hezké auto, jezdili jsme na dovolené, jenže já chtěla prožít něco mimořádného, aby nám život jen tak neplynul.
