Povolání jako je jeřábník už dávno není jen záležitostí drsných mužů. Ale i když pracujete v prostředí, kde se pohybují samí muži, ještě to neznamená, že se jim musíte podobat. Ačkoli se ženy čím dál víc pouštějí do netradičních rolí a dokážou si v nich vybojovat respekt, zároveň si ponechávají i svou ženskost. Křehotinky to sice nejsou, ale nečekejte žádné těžké váhy či knírky rašící pod nosem.
Jeřábnice jako ze žurnálu
Nikol je z Karviné, a kdybyste ji potkali večer v restauraci nebo v nákupním centru, nejspíš byste nejdřív ze všeho zaznamenali blond hřívu a pak boty, s největší pravděpodobností krásné lodičky na jehlovém podpatku. Známí o ní údajně říkají, že je kupuje jako rohlíky. Těžko byste si dovedli představit, jak se souká do montérek a šplhá po žebříku do kabiny jeřábu ve výšce deseti metrů. A přesto právě tohle Nikol dělá den co den. Živí se totiž ovládáním jeřábu. „Ženské povolání, mužské povolání – není to jedno? Divili byste se, kolik žen v České republice pracuje s jeřábem! I když je pravda, že většina je starší,“ komentuje Nikol svůj pro někoho zvláštní výběr profese. „Jako malá jsem toužila stát se zdravotní sestrou, ale dnes nelituji. K téhle práci jsem se dostala přes svého tehdejšího přítele a chytla mě natolik, že ji dělám už více než 16 let. Je fakt, že když jsem prvně nastoupila, muži v provozu se na mě chodili koukat. To mi ale bylo dvacet a vážila jsem sotva padesát kilo! Co o mně tehdy říkali, nevím. Akorát jsem nedávno zaslechla komentář, že blond byla víc sexy a moc mi slušela. Takže – zpátky na blond,“ směje se Nikol.
Taková větší škodovka
„Není to o moc složitější než řídit auto,“ tvrdí Nikol o jízdě s jeřábem. „Pravda, musíte dělat psychotesty. U téhle práce je důležité zůstat hlavně v klidu, není to nic pro nerváky. Absolvujete školení a zkoušky, je to samozřejmě i hodně o technice. Tak jako musíte znát své auto, tak my se učili znát jeřáb. Musíte vědět, z čeho se skládá, co je brzdový kotouč, jaká může být tloušťka brzdového obložení, kde je jaká převodovka nebo jak se kontroluje olej. Stejně jako v autoškole absolvujete i s jeřábem hodiny s instruktorem, dnes je minimum 80 »odježděných« hodin. No a pak děláte zkoušku za dozoru revizního technika. Teprve pak můžete nahoru sami. Já nastupovala koncem dubna a v srpnu už jsem ovládala jeřáb v plném provozu. Ale i po šestnácti letech praxe se mám pořád co učit. Každý jeřáb je jiný a má jinou funkci – převáží, nakládá, některé mají magnet apod.“
Kooperace a komunikace
Když shlíží na stometrovou halu z výšky deseti metrů, strach prý nemá. Ale trochu ji tíží zodpovědnost. „To víte, mám "v rukou" pěknou váhu a pod sebou spoustu lidí. Musíte být pořád ve střehu a vidět snad i za roh! U nás v provozu je nutná kooperace a schopnost dorozumět se. Hlavně s takzvaným vazačem, což je člověk, který stojí dole a dává mi pokyny ohledně nákladu. Máme předepsané komunikační prvky, které se učí na vazačském školení. Jsou to všelijaké pohyby rukou, hlavou apod. Celá naše směna má asi 13 lidí – a všichni dělají pode mnou. Tedy ne, že bych jim poroučela, jen se zkrátka na rozdíl ode mě pohybují na zemi. Obsluhuju téměř výhradně mostové jeřáby, ty jsou zavěšené na kolejích a popojíždějí halou buď jen dopředu a dozadu, anebo i do stran. Většinou se přemisťují trubky z určitého místa do fachu, což je takový stojan. Ale občas mi naloží i nějakou perličku jako třeba bagr...“
Prsty versus stroje
Úrazy prý byly, jsou a budou. „Někdy mi náklad trochu sklouzne, ale že by mi vyloženě spadl, to ne. No ale občas lidi dají prsty tam, kam nemají... Většinou to naštěstí není nic hrozného. Mně se třeba stalo, že jeden brigádník strčil ruku do stroje, protože mu tam sjely dvě trubky. Bohužel předtím nezmáčkl tlačítko STOP. Utrhlo mu to prsty. Klučina omdlel, ale mělo to šťastný konec. Prsty jsme posbírali a doktoři mu je přišili.“ Okolí prý její povolání až tak výjimečné nepřijde, na Severní Moravě dělá „mužskou“ práci žen mnohem víc. Devítiletý syn a třináctiletá dcera jsou na maminku naopak moc pyšní. Dcera Míša se mámou jeřábnicí dokonce chlubí kamarádkám! A co na to Nikolin přítel? „Tak tomu to rozhodně nevadí. Ještě aby, vždyť jsem se s ním poznala právě u nás ve firmě!“