„Už přes třicet let žiju s tajemstvím, které jsem zasunula hluboko do podvědomí. A nebýt toho, že jsem četla jiná přiznání žen ve Vlastě, netroufla bych si vám napsat a znovu se probírat bolestnými vzpomínkami.
Ale třeba můj příběh osloví další ženy, které trpěly podobně jako já, a pomůže jim se se svými prožitky vyrovnat,“ svěřuje se Marcela, která si nepřeje zveřejnit svoje pravé jméno.
Znásilňování od deseti let
Když jí bylo deset let, její matka se podruhé vdala. A přestože ji předtím nechala na výchovu u babičky, najednou se jí holčička hodila jako služka a chůvička pro nové dítě. „Vysoudila mě zpátky. Bohužel jsme se přestěhovali i do jiného města, a tak mě moje babička nemohla chránit před strašným osudem, o kterém jsem jí nikdy neřekla: Kdykoli se matka zdržela v práci, otčím využil situace a sexuálně mě zneužíval. Trvalo to sedm let.“
Marcela dnes klidným hlasem vzpomíná: „Zavázal mi oči ručníkem a v koupelně, kdykoli měl možnost, mě od deseti let znásilňoval. Když jsem přišla domů pozdě, dostala jsem výprask. Nejvíc používal opasek, jak na tresty, tak na svazování rukou, abych se nemohla bránit.“
„Měla jsem strach cokoli někomu říct, vyhrožoval mi. Navíc jsem musela doma vysloveně sloužit, a když jsem přinesla špatnou známku, dostala jsem výprask. Musela jsem klečet a držet na napřažených rukou pravítko. A běda, když spadlo!“
Teprve v osmnácti si troufla odejít. Našla si muže, který ji má rád, a mají spolu děti. Jenže Marcela si vyčítá, že jim všem není schopná dát tolik lásky a něžností a dotyků, kolik by si zasloužili: „Snažím se opravdu hodně, ale vím, že jsem chladnější než jiné mámy. Hodně mě to trápí a vím, že mého muže taky.“
Prý mě oba potřebují
Marcela se skutečně nikomu nesvěřila. Její vztah s matkou je ale pochopitelně dávno v troskách. „Za posledních dvacet let jsem ji viděla snad třikrát. Nikdy jsem jí neřekla, co se dělo, a naivně doufám, že o tom nevěděla.“
Jenže matka jí poslední dobou často volá, a opakuje, že by potřebovala, aby k nim jezdila a pomáhala jim, že jsou oba staří a potřebují, aby se o ně někdo staral. „Ale to je pro mě nepředstavitelné! Zároveň nejsem schopná jí říct, co se dělo, a vysvětlit jí svoji neochotu. Nechci jí kazit zbytek života a vztah, ve kterém žije už tolik let. Nedokážu na ni přes to všechno být zlá.“
Kdyby dnes mohla vrátit čas, nikdy by prý u soudu neřekla, že chce od babičky k mámě. „Ale já si myslela, že o mě opravdu stojí, a že budu mít maminku jako jiné děti. Devíti, desetileté děti jsou tak snadno ovlivnitelné! Moje babička byla hodná a já myslela, že takoví jsou všichni lidé...“
Nezavírejte oči
- Z výzkumů sexuálního chování v Česku vyplývá, že 7,1 % mužů a 10,4 % žen bylo ve věku do patnácti let sexuálně zneužito dospělou osobou! Avšak pouze nepatrná část těchto deliktů (3 % zneužití žen a 4 % mužů) byla nahlášena policii.
- V podobných případech, jako je ten Marcelin, se nechce věřit, že by matka ani nikdo z okolí holčičky nic netušil.
- Jestliže se dospělý člověk dozví o týrání dítěte, má povinnost tuto skutečnost oznámit. Může tak učinit na Policii ČR, státním zastupitelství, soudu nebo odboru sociálně-právní ochrany dítěte.
- V akutních případech může sociální pracovník se souhlasem soudu (tzv. předběžné opatření) umístit dítě do bezpečného prostředí krizového centra, dětského azylového domu, dětského nebo diagnostického domova nebo ke známým či příbuzným dítěte.