Je svatba dneska na nic?

Monika přitom není žádné pískle, co by mělo celý život před sebou. Je jí čtyřicet, což je věk, kdy jiné ženy myslí skoro na roli babiček. Ona ale ani náhodou.

„Bude to možná znít směšně, ale připadám si na vdávání mladá. Nebo zkrátka nejsem ten typ. Jenže můj přítel mě už dvakrát požádal o ruku,“ vysvětluje rozpolcená Monika.

„Možná by jiné ženy skákaly radostí, ale mě to úplně vyděsilo, když zase o posledních Vánocích ležela kromě jiných dárků pod stromečkem krabička, kde bylo zlaté srdíčko a papírek s nápisem ´Vezmeš si mě?´.“

Žádost při západu slunce

Moničině příteli Romanovi, který je o dva roky mladší, se nedá upřít smysl pro romantiku. První žádost o ruku přišla na dovolené v Řecku. „Seděli jsme na balkóně, popíjeli víno, já si četla detektivku od McBaina. Zrovna zapadalo slunce...“

„Najednou mi vzal knihu z ruky, podíval se na mě takovým unylým pohledem a zeptal se, jestli si ho vezmu. Kdyby mi tu knihu předtím z ruky už nevzal, tak by mi zaručeně vypadla.“

S Romanem spolu chodí druhým rokem, jsou určitě to, čemu se říká vážná známost. Jenomže o svatbě spolu nikdy předtím nemluvili. Monika si myslí, že na něj tlačí jeho rodiče, protože pochází z velmi tradiční rodiny. „Nemám s nimi žádný problém, ale popravdě řečeno, vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že se takhle usadím. Je nám spolu dobře, tak co řešit?“

Na svatbu nevěřím

Tehdy v létě se Monika začala smát, což od ní vůbec nebylo hezké, to uznává. „Ale já mám takové hloupé reakce – když nevím, co mám říct, tak se rozesměju a vypadám pak trochu jako idiot. Naštěstí to o mně už Roman ví, takže když jsem se přestala chechtat a řekla, že mi ta nabídka vyrazila dech a že neumím odpovědět, proto jsem se rozesmála, vzal to bez urážky.“

Tehdy na terase mu vysvětlila, že ji šokoval a že nemůže říct v takové vážné věci rovnou ano-ne, když o tom ještě ani nezačala přemýšlet. Pochopil to, v noci se krásně pomilovali a všechno bylo v pořádku. Ale nenapadlo ji, že s tím přijde tak rychle znovu. A zase na to vůbec nebyla připravená. „Takže to byl na Štědrý večer určitě šok i pro něj, když jsem řekla, že se vdávat nechci.“

„Snad nakonec rozuměl mým důvodům, ale já si teď nejsem jistá, jestli jsem se rozhodla správně a hlavně jestli se třeba neurazil úplně a nenajde si jinou. Nevypadá na to, ale kdoví.“

Jaké má Monika vlastně důvody, proč se nevdávat? Ona totiž na svatbu nevěří. Přispívá k tomu i to, že z jejích vdaných kamarádek je šťastná jenom jedna, ostatní jsou buď rozvedené, nebo aspoň utrápené.

„Roman je skvělý, nemám potřebu hledat si jiného muže, v tom to není. Ale podle mě je svatba ztráta osobní svobody a vlastně se divím, že se do toho on tolik žene. Vždyť se mu taky líbí cestovat, dělat si, co se nám zrovna chce, nebýt ničím omezovaní...

Sice spolu bydlíme, ale když mi řekne, že jde večer někam s kamarády, tak se na nic dál neptám. A stejnou svobodu dává on mně. Bylo by to tak po svatbě taky? Nejsem si jistá. Tak jenom doufám, že mu bude naše soužití tímhle způsobem dál vyhovovat.“

Aby jí neutekl!

• Posouvání sňatku do pozdějšího věku je prokazatelný trend: Loni se nejčastěji ženili muži až mezi 30 a 34 lety. U žen je jich sice nejvíc ve skupině 25 až 29 let, ale kdyby se sečetly pozdější sňatky, dalo by to stejné číslo. Monika tedy není ve svém odmítání veselky jediná, ať už se chce vdávat později, nebo vůbec. Měla by si ale položit otázku, zda tento stav vyhovuje i jejímu příteli a zda by nechtěla mít děti. Mohlo by se stát, že za dva roky zjistí, že přítel stál podle vzoru rodičů o tradiční model rodiny. A poznat by to mohla bohužel až poté, co si najde jinou.