Příběh Evy Charouzové - královny paruk

Příběhy 30. července 2017

Někdy je výhrou, když vás překážky donutí změnit směr. Eva Charouzová se k výrobě a prodeji paruk dostala úplnou náhodou. Díky ní si ale dnes mohou české ženy koupit „náhradní“ vlasy, které jsou od pravých k nerozeznání.

Před revolucí pracovala Eva Charouzová jako průvodkyně. Zajímalo mě, jak ji osud zavál do tak specifického oboru. „Má kadeřnice tehdy neměla moc možností koupit kvalitní kadeřnické potřeby. Nůžky, hřebeny, kartáče i natáčky se tady dostaly jen stěží. Tak jsem jí nechávala občas přes své kontakty na Západ některé profesionální nástroje přivézt,“ vzpomíná jednapadesátiletá Eva Charouzová. Po revoluci se rozhodla podnikat a její první myšlenkou bylo založení studia pro ženy. „Chtěla jsem zdejším ženám nabídnout co nejvíc pro jejich krásu a pohodlí, 
tedy kadeřnické a kosmetické služby a masáže.“ Dům, ve kterém chtěla Eva začít svůj sen uskutečňovat, však byl nečekaně vrácen v restituci původním majitelům, kteří s ním k její smůle měli úplně jiné plány. „Tehdy jsem 
si vzpomněla na nadšení, které vždy projevovala má kadeřnice, když jsem jí dovezla nějaké nové nůžky, barevné plastové natáčky nebo široký kartáč na foukání, a měla jsem jasno. Začala jsem jako klasický obchodní zástupce s taškou nabitou vzorky kadeřnického nářadí systematicky objíždět jednotlivá kadeřnictví po celé republice.“

Náhodné štěstí

Zhruba po roce, při své pravidelné návštěvě Německa, narazila Eva 
na firmu, která se kromě prodeje kadeřnických potřeb, specializovala také na výrobu a prodej paruk a příčesů. „Měla jsem opravdové štěstí, protože její majitel v té době jednal v Praze se zástupci dvou státních podniků, které u nás tehdy paruky a příčesy vyráběly, o vytvoření nové společnosti nabízející nejkvalitnější vlasové výrobky i u nás.“ Eva si s majitelem plácla a nová firma byla založena v létě 1991 třemi společníky v Praze. „Krátce nato ale německý společník vzhledem k těžkostem ve své původní firmě z podniku vystoupil, druhý přestal být aktivní, a tak jsem coby třetí společník zůstala již v prvním roce činnosti v nové firmě sama.“ Navzdory komplikacím to ale Eva nevzdala a rozhodla se podnikání udržet na nohou. „Zjistila jsem, že pro nezanedbatelnou skupinu lidí představují paruky a příčesy nezbytnou součást jejich každodenního života. Ať už se jedná o ty, kteří je potřebují pouze dočasně, například bezprostředně
po chemoterapeutické léčbě, nebo ty, kteří jsou vzhledem k různým vrozeným či získaným onemocněním nebo úrazům na ně odkázáni celý život. A pak je tu samozřejmě i mnoho žen, které si pořizují paruku stejně, jako si jiné ženy kupují třeba boty nebo kabelku, protože prostě rády mění svůj vzhled nebo chtějí mít hezký bohatý účes, který díky své špatné kvalitě vlasů mít nemohou.“

Hledání nových zákaznic

Hned od otevření obchodu měla Eva v nabídce vystavených 70 nebo 80 různých modelů paruk podle posledních účesových trendů. „Nejvíce jsem se strachovala ohledně cen paruk a toho, jak na ně zákaznice zareagují. Do té doby se prodávaly strojově vyrobené paruky za 400 až 800 korun
a ručně vyrobené maximálně za nějakých 1400 korun. My jsme však nabízeli paruky za minimálně dva až tři tisíce, a ty nejdražší ručně vyrobené s dlouhými vlasy za nějakých sedm tisíc.“ Aby mohla Eva zaplatit nájemné, platy a všechny náklady na provoz, musela denně utržit alespoň deset tisíc, proto nemohla jít s cenami paruk dolů. „Vzápětí se ale ukázalo, že byly mé obavy zbytečně velké. Naprostá většina žen byla ochotná za dokonalou paruku nerozeznatelnou od vlastních vlasů vysokou částku zaplatit. Zákaznic bylo stále více a často k nám jezdily na doporučení z celé republiky.“

Čí vlasy nosíme

Podobně jako u jiných velkých dodavatelů paruk i drtivou většinu nabídky paní Evy tvoří paruky vyrobené 
v Jihovýchodní Asii. „Převážnou část nakupujeme u renomovaných světových parukářských firem pod osvědčenými značkami Revlon, Noriko, Gisela Mayer. U pečlivě vybraných asijských výrobců si však necháváme již skoro 20 let vyrábět i paruky podle vlastních návrhů, které pak prodáváme pod naší vlastní značkou.“

Pravé nebo umělé?

„Každý nový model paruky nejdříve graficky navrhneme,“ prozrazuje Eva své know-how. „Pak následuje poměrně dlouhý proces zasílání a dolaďování vzorků, než výsledný model odpovídá našim představám. Po schválení posledního vzorku vybíráme modelu české jméno, zvolíme barvy, ve kterých se konkrétní typ paruky bude vyrábět, a nová paruka je na světě. Následně obdržíme závazný prototyp a od té chvíle všechny paruky pod dohodnutým jménem musí přesně odpovídat nejen co do zpracování materiálu a vlasů dodanému prototypu, ale musí také přesně odpovídat střih a zvolený účes. Pak už stačí zákaznici jen paruku vyjmout z krabičky, zatřepat s ní, aby se vlasy samy vytvarovaly do konkrétního účesu a nasadit. 
U kratších modelů často stačí účes jen doladit prsty. Toto platí u paruk ze syntetických vlasů, které drží stálý tvar. Paruky z pravých vlasů dostáváme obvykle ve třech délkách vlasů a účes na nich musíme sami vytvořit. Obvykle účes a výsledný střih děláme až podle přání konkrétní zákaznice. Malé procento paruk vyrábíme od základu sami, ale nedokážeme ani kvalitou, ani cenou držet s vybranými asijskými výrobci krok. Proto v poslední době paruky a příčesy vyrábíme už jen z pravých vlasů starším zákaznicím, které trvají na paruce z pravých evropských vlasů, ale tolerují jednodušší strojové zpracování paruky.“

Seriálové hvězdy 
i běžné ženy


V současnosti tvoří převážnou většinu Eviny klientely ženy, které si kupují paruku ze zdravotních důvodů. „Jejich počet bohužel neustále mírně narůstá a přibývají i ženy mladší. Ale aby to nebylo jen o nemocných – jsme také pravidelnými dodavateli paruk pro představení významných divadel, pro filmy i seriály České televize a pořady dalších televizních stanic. A v neposlední řadě jsou našimi ať již stálými, nebo jednorázovými zákazníky také známí herci a zpěváci.“